Live? Or die? 2

Ano!?

Andy: ,,Jak jsem říkal, budeš pro mě pracovat."

Jak to myslí..? Jaká práce?

,,A když nebudu?"

Řekla jsem tvrdě a rozhodnutě.

,,Tak zemřeš."

,,Prosím. Klidně si mě zabijte."

,,Hodila by ses nám. Nechci tě zabíjet. Chci se s tebou domluvit. "

,,Vy jste mě asi špatně pochopil, pane. Já s vámi a s vaším černým trhem nechci mít nic společného! NIC."

,,Pojďte ke mně blíž.."

Bála jsem se, ale i tak jsem k němu došla tak, jak chtěl.

,,Budeš mě kurva poslouchat!"

,,Au.."

Dostala jsem takovou facku, až jsem spadla na zem. Chytila jsem se za svou bolavou tvář, protože to opravdu hodně pálilo. 

,,Zvedni se."

Pomalu jsem se vyškrábala na nohy, až jsem zase stála přímo naproti němu. Ten hajzl se na mě usmál jako na nejlepšího kamaráda.

,,Budeš pro nás pracovat. Ano?"

,,Ne, nebudu!"

Další facka. Tentokrát z druhé strany. Udržela jsem se na nohou a viděla jsem jeho opravdu naštvaný výraz ve tváři.

,,Tak ještě jednou, jo!?"

Do očí se mi začaly nahrnovat slzy.

,,Budeš pro mě pracovat, slečno Watsová?

Kývla jsem..

,,Ano.."

Opravdu mi nic jiného nezbývalo.

,,Ano, co?"

,,Ano.. pane.."

Vidíš jak to jde. To to bylo pro tebe tak těžké?"

,,Ne, pane."

,,Ale notaak, netvař se tak smutně."

Pověděl, a pak mě začal hladit po vlasech. Spíš mi je zacuchal. Falešně jsem se usmála, aby měl radost, ale nejradši bych mu tu jeho pracku uřízla.

,,Teď půjdeš tady s Taylorem do tvého nového pokoje, kde budeš, když budeš mít volno. Což moc často nebude. To mi věř."

,,Chci domů. Určitě se o mě bojí."

Ignorovala jsem jeho pokyny.

,,Poslouchala jsi mě, slečno Watsová?!" 

,,Ano.."

K Lukasovi přišel jeden chlápek oblečený celý v černém a šeptal mu do ucha. Slyšela jsem to a nad tou informací jsem se musela pousmát.

,,Pane Stewerte?"

Lukas se na něj otočil a ten chlap začal mluvit:

,,Máme tady asi problém. Je možné, že se nám někdo neznámý dostal do budovy, pane."

Lukas na něj vytřeštil oči a řekl, ať ho tím nezatěžuje a zařídí, aby se nic nikomu nestalo. Pokud prý někoho najdou, nemají ho zabíjet, ale přivést sem k nám do hlavní místnosti.
Tak moc jsem doufala, aby to byla Lila s Mattym.. ale pochybuju. Matty se na mě určitě vykašlal.

,,Odveďte ji."

Řekl Lukas tvrdě a v tu ránu se ke mně nahrnul ten Taylor. Byl to ten chlap, kterého jsem tu jako jediného znala. Ten, který mě sem dovedl.

Taylor mě vzal opět za pas a vedl mě pryč z této místnosti někam, kde jsem to neznala. Šli jsme celou cestu mlčky. Zavedl mě do pokoje. Když otevřel dveře, uviděla jsem v místnosti jen nějaké základní věci. Nebylo to sice úplné království, ale vypadalo to alespoň jako pokoj. Ne jako klec.

,,Děkuju."

 Řekla jsem, ale netušila jsem, za co jako bych mu mohla poděkovat. Asi za to, že mě nezabil.

,,Nemáte zač, slečno.."

 Čekal až doplním své příjmení, které zapomněl, a nebo si ho nezapamatoval. Tohle mě opravdu vytáčelo, nemám ráda své příjmení.

,,Andy. Stačí Andy.."

,,Dobrá tedy. Andy."

Lehce jsem kývla.

,,Na shledanou, pane."

Řekla jsem a chtěla mu zabouchnout dveře před nosem.

,,Taylore."

,,Na shledanou, pane Taylore."

Konečně odešel a já se v tom pokoji zavřela. Sedla jsem si na postel a koukala do blba. Tak moc chci domů. 

Začala jsem přemýšlet nad tím vším co se za můj život přihodilo.. 

Chci umřít. Opravdu chci. Nemám žádný důvod žít.
****
Ahojkyy,
Tak, je tu další část, doufám, že se vám líbí:3
Votujte, komentujte :P
Mějte se krásně, byeee :*