Live? Or die? 2

209

Matty: Zamrazilo mě v zádech. To snad nemyslí vážně. ,,Jak, jak je to možné?" Vypustil jsem s námahou z úst. ,,Pomsta, to je to co ji sem přivedlo." ,,Komu se chce do háje pomstít?!" Křičel jsem do telefonu jak jen to šlo, byl jsem jako smyslů zbavený. 

,,Nám Matty. To my jsme ti, kteří jí ublížili ze všeho nejvíc. My dva. Nevím jestli jsi slyšel o tom, jak se postupně gangy rozpadají! To kvůli ní! Kvůli Lile mizí náš byznys! Ona nás zničí! Zničí! Musíš ji zabít Matty. Jestli tu zůstane, zničí nás ať už chceme nebo ne!"

 Nechtěl jsem jí to věřit, ale věřil jsem. Možná je to opravdu to nejlepší řešení. Zamyslel jsem se a vybavilo se mi pár vzpomínek na ni. Na její úsměv. Na její měkké rty ze kterých nikdy nevypustila žádné lži. To co je venku za dveřmi není ona. Nemůže to být ona.. protože já jsem tu Lilu, na kterou právě teď myslím..zabil už dávno.

,,Chce se s námi sejít Matty. Musíš jít a zabít ji. Když to uděláš, všem se tady uleví. Budeš za hrdinu!"Moc dobře jsem věděl, že se mi to snaží jen namluvit, abych to udělal. Abych ji zabil..ale já nechtěl. Rád bych se s ní domluvil.,,Zkusím to nejdřív tou lepší cestou. Přijeď i ty a domluvíme se s Lilou v zasedací místnosti. Nikdo jiný než ty, Lila a já tam nebude.",,Nevím jestli se mi chce tento návrh přijmout. Je možné, že nás to bude stát krk." ,,Budu mít zálohu, slibuju. Tak co, jdeš do toho?" ,,Ano Matty. Věřím ti. Věřím v tebe. Domluvím se s ní a za chvíli ti zavolám. Pokus se zatím dát personál do pořádku." ,,Jasný a..díky." Řekl jsem narychlo do telefonu. Ona neodpověděla, a po chvíli to položila. 

Opravdu se mi to celkem povedlo. Zajistil jsem alespoň poloviční klid tak, jak si Tyns přála. Nabulíkoval jsem jim nějaké kraviny a oni mi to sežrali. Řekl jsem jim, že se nic neděje a ať jdou dále pracovat. Podrobnosti je zajímat nemusí. Tohle se jich zatím netýká.

Opravdu mi do pár minut opět zacinkal telefon. Kupodivu to byla Tyns. Řekla mi, že vše zařídila a za pět minut se všichni sejdeme ve druhém patře v místnosti 209.

Byl jsem po dlouhé době nervózní jako prase. Opět ji uvidím..uslyším její dokonalý hlas. Tyns po mně chce nemožné. Jsem zabiják, ale tohle nedokážu. Nedokážu zabít někoho..s kým jsem toho tolika prožil. Nemiluji ji. Nemohu. Mám zákaz. 

Lila: Teď už to nezáleží na mně ale na osudu, jak rozhodne. Jdu se postavit smrti tváří v tvář. Vyšla jsem po schodech nahoru. Mé podpatky klapaly o novou podlahu. Nebylo slyšet nic jiného. Začala jsem hledat obávanou místnost 209. Může mi být osudná.

Když jsem vešla do dveří, oba už byli usazeni ve svých křeslech a s údivem na mě zírali. Můj pohled se zaměřil především na Mattyho, který snad nemohl uvěřit vlastním očím. ,,Jsi krásná Lilo. Posaď se," nabídl mi Matty a jako správný gentleman se postavil. ,,Děkuji, ale teď k věci. Vy asi moc dobře víte o co mi jde a tak bych..

 Matty: ,,Tyns? Do prdele Tyns, polož to! Ne! Ne! Na tomhle jsme se nedomluvili!!"

****

Ahojteee :P

Je tu další část a doufám, že se Vám líbí <3

Pistě komentáře, votujte:3 Vždy mě to potěší:33

Mějte se krásně a snad brzy u další části :P

Byee :*