Live? Or die? 2

Doručovací pošta!

Lila: Odešla jsem. Prostě jsem se sebrala..a opravdu šla. Nevěděla jsem kam jdu, protože jsem to tady neznala. Byla jsem stále celá rozbolavěná, zničená. Nejradši bych tady už nebyla ale.. nemůžu to udělat, nemůžu jen tak z toho světa odejít. Já nebudu tak slabá.

 Smrt pro mě nebude tou první možnou variantou jak naložit se svým životem. Bála jsem se otočit zpátky k baráku, a tak jsem pro jistotu přidala do kroku. Neplakala jsem, ale mrzelo mě to. Všechno. Nevím jestli mě mrzí i to co jsem mu řekla, ale on si opravdu nic jiného nezaslouží. Nezaslouží si odpuštění za to, co mi udělal. Zničil mi život, opravdu. Jen se modlím za Andy, aby všechno přežila, a aby nedopadla tak špatně jako jsem dopadla já.

 Musím všechno změnit, budu dělat něco..co je potřeba, přesně tak. Musím, protože vím jaký tenhle svět doopravdy je. Je zkažený zlými lidmi a já bych s tím takhle nedokázala nic dělat..i když..proč bych s tím nemohla nic udělat. Můžu, jako každý člověk. Můj život nemá smysl, žádný. Na to jsem už přišla. Nemám nikoho a nic komu můžu věřit, jen sama sobě. Dokážu změnit svět alespoň z části k lepšímu, i když mě to může stát můj vlastní život. Nejsem slabá jako on a já mu to dokážu, všechno se obrátí proti zločinu. Předám tyhle hajzly spravedlnosti! Já nekončím, tohle je teprve začátek!

Matty: Stál jsem tam jako opařený. Stejně jako posledně. Odmítla mě a já tu blbou chybu udělal stejně. I přes to, že jsem řekl, že už ji nebudu nikdy opakovat. Že ji nenechám odejít, ale já opět nechal. Co když jsem ji ztratil teď opravdu navždy? Co když ji teď už opravdu nikdy neuvidím a ona mi nadobro zmizela ze života? Co když se jí něco stane a já o tom nebudu vědět a nedozvím se to? Mé srdce divoce bušilo v mém hrudníku, div nevyskočilo. Ztratil jsem to nejdůležitější v mém životě. Opět. 

Musím udělat tu jednu posranou věc. Jendu blbou věc, kterou po mně chtěla. Není toho přeci moc. Zvládl jsem toho už tolik, že tohle pro mě bude hračka. Tedy..doufám v to. 

Sebral jsem se a nakráčel si to přímo k tomu baráku, hezky před něj. Nejdříve jsem se ale oholil, slušně oblékl a vytvořil krabici. Ano, zahraju si na doručovací službu. Pořádně jsem se nadechl a zazvonil na zvonek. Otevřely se dveře a v nich stál jeden chlap. Trošku namakanej, ale byl jsem stejně víc. Jsem na svoje svaly pyšnej. 

,,Dobrej den..mám balíček pro pana Lukase Stewerta, mohl byste mi ho prosím zavolat?"

Mluvil jsem naprosto s klidným hlasem, ale uvnitř jsem byl naprosto vynervovanej. Co když na mě přijdou..bude po mně.

,,Balíček?..No..předám mu ho."

,,No, to právě nemůžete pane. Já mu ho musím dát osobně. Do rukou, víte."

Připadal jsem si jako nějakej mladej buran. 

,,Dobře..vydržte chvilku."

Kývl jsem a on odešel. Neměl jsem tušení co by tam tak mohl dělat a s kým mluvit, ale doufal jsem, že za mnou pošle Lukase. Mám z něj sice trochu strach, ale myslím, že to zvládnu. Hlavně na sobě nedat nic znát.

,,Ano? Potřebujete něco?"

Opět se otevřely dveře a přede mnou stál jinej chlap. Trošku svalnatější a tvářil se docela naštvaně.

,,No..ano."

Polkl jsem abych se uklidnil. To zvládnu.

,,Mám pro vás jednu zásilku pane..jste pan Stewert?"

,,To tedy jsem."

,,Máte krásný barák, pane."

,,Děkuji, taky jsem si ho pěkně vydřel."

Chtěl jsem se vysmát tomu hajzlovi do obličeje, ale neudělal jsem to, asi bych toho později litoval.

,,Mohu se zeptat co máte za práci?"

Neodolal jsem pokušení vyhnout se této otázce.

,,Jestli se tedy mohu zeptat."

,,Je to složitější, pokud chcete, můžete jít dál a já Vám to rád povím, pane.."

,,Jsem Mat..yáš. Říkejte mi klidně Matyáš.."

Teď jsem to málem zvoral. Úplně jsem se z toho vynervoval. Jsem docela chytrej a tak celou tuhle situaci nahrávám, abych ji když tak mohl poslat klukům, aby mi přišli na pomoc.

,,Pojďte dál, Matyáši."

Měl jsem z něho husinu i na zadku.

,,Mám tu docela hodně pracujících, tak je prosím nerušte."

,,Samozřejmě. Máte to tu opravdu krásné."

Poznamenal jsem a prohlížel si jeho neobyčejný barák. Přemýšlel jsem, kde by mohla Andy být..

Sedli jsme si na gauč a zakecali se skoro jako dávní přátelé. Nabídl mi víno, ale já ho poprosil o kolu s tím, že ještě musím řídit. Začali jsme se bavit o holkách. Jestli nějaké máme a tak. A takhle mě to napadlo.

,,Tak co, máš nějaké děvče? Musíš se holkám líbit, ještě k tomu takovej hodnej."

,,No..mám, ale už jsem ji nějakej pátek neviděl..je nezvěstná a dost se mi po ní stýská."

,, To je mi moc líto, rád bych ti pomohl příteli. Jak se jmenuje tvá ztracená slečna?"

,,Jmenuje se  Andy. Přesně Andy Watsová."

****

Ahojtee :P

Je tu další část, tentokrát jsem se opravdu nějak rozepsala :O 

Doufám, že se Vám líbí :33

Pište samozřejmě komentáře, votujte. <3

Čím víc projevíte, že o příběh máte zájem, tím častěji části budou vycházet. :P

Tak se mějte krásně, uvidíme se u další části ♥

Byee :*