Live? Or die? 2

Zákeřná snídaně.

Matty: Tyns se na mě podívala vtipným, tázavým pohledem. Nevím, jestli jsem jí na tváři viděl spíš ironický úsměv, ale to mi teď bylo stejně fuk. Hlavně ať mi odpoví na tu otázku.

 ,,Na co se mě potřebuješ zeptat?"

 Bylo divné, jak na mě koukala. Jakoby se snažila dělat, jak hrozně ji to zajímá a přitom vůbec. 

,,V-vlastně..myslím, že to možná..ještě..počká."

 ,,Jsi si jistý?" 

Podíval jsem se do talíře, byl jsem si vědom toho, že hlad nemám.

 ,,Ne." 

,,Co je to za otázku. Máš možnost se mě zeptat. A věř, těch možností moc není." 

Za tuhle větu bych jí jednu vlepil, kdyby to nebyla holka a nejlepší mafiánka, kterou jsem kdy v životě poznal. Neměl jsem náladu ji právě nějakým způsobem zformulovávat tu zvláštní otázku. A nemám ani náladu bavit se o Té osobě, na kterou musím každou vteřinu svého nového života myslet.

,,No, je to hloupá otázka." 

Při pomalém mluvení jsem si v hlavě vymýšlel šílenou otázku, na kterou jsem stejně odpověď znal. Jen mě zajímala její reakce. Nenápadně jsem se usmál svým šibalským úsměvem, zatímco si Tyns nabírala lžíci salátu. 

,,Jsi ještě panna?"

 Málem jsem se začal smát, kdyby jsem si nedal bacha. Zakuckala se a s vraždícím pohledem se na mě podívala. Možná to zní trochu, jako bych ji chtěl ztrapnit. Řekl jsem to docela schválně tak nahlas, aby to slyšeli všichni, kteří seděli u tohohle stolu.

 ,,Po snídani jdeš se mnou do kabinetu." zašeptala mi do ucha mezi zuby, a já se jen přihloupě usmál. Věděl jsem, že je o něco málo starší než já, ale ne o moc. Mám pocit že jí je 22. Možná 23, ale nebudu přehánět. Pořád je to kus a vypadá tak na osmnáct. Naklonil jsem se k ní, když si dávala do úst další lžíci plnou salátu.

 ,,Odpovíš mi, kotě?" 

Její ruka pevně zmáčkla lžíci, kterou držela v ruce. Mám takový pocit, že si představovala spíše mou hlavu, ale já se bavil. 

Šel jsem s ní jako poslušný pejsek do jejího kabinetu. Když se za námi zavřely dveře, začala ihned peskovat a já už v sobě nedokázal dlouho udržet zadržovaný smích. 

,,Jak jsi mě mohl takhle ztrapnit! To snad ani není možné! Říct o mně že jsem panna! Je mi dva a dvacet Matty!" Než se dokřičela jen jsem na ni s úsměvem zíral. Asi jí to na klidu moc nepřidávalo, ale je mi to fuk. 

,,Fajn. Asi mi na to nic neřekneš. Takže tě jen upozorňuji. Nebude se to prostě vícekrát opakovat!" vysvětlila mi ještě pár věcí okolo toho, co se dělá atd. Prý budu na pár měsíců dělat s někým, a teprve pokud se ujistí, že zase jsem tak dobrý jako dřív, nechá mě dělat samotného. Bylo docela smutný, že po tom co všechno jsem dokázal si stále není jistá, že jsem tak dobrý. Měla by být hrdá na to, že jsem se k ní přidal, a že teď pracuji pro ní. Vlastně to dělám  stejně jen kvůli tomu, že mě zachránila. Nedokázal bych tam přežít navíc už ani den. Jen jsem jí zamával (viz obrázek) a už konečně vypadl z její neskutečně převoněný kanceláře.

****

Ahojky! Je tu další část, doufám že se líbí:33