Live? Or die? 2

Problém.

Matty: Do háje! Zastavil jsem se někde na cestě. Jdu vůbec správně? Nemám šanci ji dostihnout. Může být tady někde schovaná. Nad tímhle jsem zauvažoval. 

,,Andy?!" začal jsem křičet do prázdného lesa. Zkusil jsem to ještě párkrát a to hodně nahlas. Nikdo se mi neozýval. Musím ji najít!! Co když se jí něco stane?

Andy: Když jsem se probudila, seděla jsem na gauči v nějaké místnosti. Posadila jsem se a pořádně si promnula oči, abych lépe viděla. Sundala jsem nohy z toho gauče a porozhlédla se po tmavé místnosti. Byla docela staromódně upravená. Uslyšela jsem kroky a začala mít strach. Vůbec nevím, kde to jsem, a co se v tom lese stalo! Co když mě Matty našel? Nebo co když mě našel nějaký jiný mafián? To by bylo snad ještě.. ne. Nic a nikdo není horší než on. 

,,Jsi už vzhůru." 

Uslyšela jsem něčí hlas. Byl dívčí a mi příjemný. Polkla jsem. Stejně nevím kdo to je.

,,Kdo, kdo jsi?" vypravila jsem ze sebe.

Matty: Nemůžu jít dál. Musím se vrátit a dát to všem vědět. Tyns na mě bude asi hodně naštvaná, ale nemusí si dělat starosti ještě o mě. Vytáhl jsem z kapsy telefon, ale nebyl tu signál. Zase jsem prohodil nějaké to sprosté slovo a radši zapálil cigaretu, kterou jsem si naštěstí dal do kapsy se zapalovačem. A vydal se zpátky cestou, kterou jsem přišel. Už se stmívalo. Snad jí nic není. Doufám, že není loupá a někde se ukryla. Ale já ji stejně najdu. Bude po ní pátrat víc lidí. Snad Tyns pár lidí vyšle. Ví toho moc, a proto je velmi nebezpečná. Možná bych mohl zkusit kontaktovat kluky, jestli ještě někde mám jejich čísla. Jestli na mě ještě nezapomněli. 

Rozrazil jsem dveře a hned si to zamířil k Tyns kanceláři. Začal jsem zuřivě klepat, a když se nikdo neozýval, otevřel jsem sprostě dveře. Tyns seděla na svém křesílku a pracovala na počítači.

 ,,Co tu děláš? A kdo tě pustil dovnitř?"

Zněla docela napruženě. No jo. Na takové moresy neni zvyklá. Zněl jsem zadýchaně, ale snažil jsem se jí to stejně co nejlépe vysvětlit.

,,Ona.. Andy, mi utekla. Do lesa. Nemůžu jí najít."

Tyns si okamžitě stoupla a začala na mě ječet různé nadávky, a taky to, jak to mám v plánu vyřešit.

,,Musíme jí najít! Ví toho až moc! Jak se ti to sakra povedlo? To si na ní nemůžeš prostě dávat víc bacha nebo co?" křičela.

,,Promiň, jen teď potřebuju někoho, kdo mi pomůže."

,,Vem si koho potřebuješ, ale teď mi nelez na oči, nebo tě okamžitě vyhodim!"

Bez jediného slova jsem odešel z její kanceláře, opravdu to bylo takové, jak jsem předpokládal. Neznám tu skoro nikoho, a tak jsem zkusil najít jejich čísla. Super! Mám je. Pořád je tu mám! Až teď jsem si začal pomalu uvědomovat, že mi chybí.

Začal jsem je vytáčet, a díkybohu mě všichni rádi slyšeli a pomůžou mi. 

,,S hledáním začneme zítra."

Andy: ,,Vůbec se mě nemusíš bát. Neublížím ti. Našla jsem tě úplně zničenou v lese a rozhodla se ti pomoc. Byla jsem zrovna na vyjížďce se svým koněm."

,,D-dobře.. děkuju ti. Jinak.. jsem Andy.." odpověď s pořád rozklepaným hlasem. Natáhla jsem ruku, aby mi ji podala a já ji třeba i uviděla.

Ona vystoupila ze tmy. Byla hrozně hezká. Musela jsem se na ní usmát. Milá a hezká. A pomohla mi. Je to moje zachránkyně.

,,Těší mě Andy, já jsem Lila."  

****

Ahoooj, je tu další část :P Asi jste zvědavý co se bude dít dál, že ? :*

Doufám, že se líbí :*

Za vote nebo nějaký komentář budu velmi ráda:3

Zatím byee lovers :* :*