Live? Or die? 2

Neodcházej..

Andy: ,,Co po mně chcete?!"

Vypálila jsem ze sebe jako blázen. Opravdu mi všichni ti chlapy naháněli strach. 

,,Uklidněte se..Andy.."

Řekl ten Lukas už docela naštvaně. Nemám páru co po mně chce a proč se ke mně začal chovat právě takhle "hezky". 

,,Mám pro vás nabídku."

,,Nechci dělat nic nezákonného."

Řekla jsem mu na rovinu s odseknutím.

,,Nebojte se..Nechte mě domluvit. Vy asi nejste moc slušně vychovaná, že? Když zrovna JÁ mluvím, vy budete mlčet. Rozumíme si?"

,,Ehm. Ona moje výchova je dobrá, ale zkušenosti a určité události mě změnily."

,,Mlčte!"

 Zakřičel, a tak jsem radši kývla. Opravdu nepotřebuji další potíže. 

,,Hurá. Takže má nabídka zní takhle."

Jeden z bodyguardů mi poskytl židli, na kterou jsem se s radostí posadila, protože mě už docela zase bolely nohy.

,,Budeš s námi spolupracovat."

,,Říkala jsem, že.."

,,Tak poslouchej mě, kurva!"

Málem jsem si učůrla do kalhot. Ten tedy umí řvát. Až teď mi došlo, že bych si s nimi opravdu neměla zahrávat..

Lila: Co jsem ho to právě nechala udělat?! Lilo, vzpamatuj se! To nesmíš! Zvládla jsem se tři roky schovávat. Dokázala jsem ze svého života udělat něco..smyslného. A teď to zase chceš takhle zkazit? Nepatříme k sobě! Tak proč bez něj nemohu být? Proč jsem na něj stále myslela, i když jsem říkala, jak moc jsem na něj zapomněla? Jak moc je mi ukradený? Nesmím ho milovat.. nesmím do toho opět spadnout..

,,Co jsme to právě.."

,,Promiň.. já..musel jsem.. tak moc.."

Zhluboka jsem se nadechla.

,,Zachraň Andy prosím..nechci aby skončila tak, jako jsem skončila já. Prosím.."

Poté jsem se pomalu otočila a šla k východu. Když jsem stála na prahu dveří, ještě jsem se naposledy za Mattym otočila s tím, že to je můj poslední pohled na něj. Nemohu ho vídat. Nemohu s ním mít vůbec nic společného. Jinak se opět zhroutím. Nezvládám být v jeho přítomnosti..

,,Lilo.."

Řekl a natáhl ruku na znamení ať stojím. Skoro plakal.

,,Ne Matty..To nejde..musím.. pryč.."

,,Neodcházej..Udělám cokoliv, jen prosím.. nenechávej mě tu opět samotného.. nemohu bez tebe žít, Lilo! Lilo.."

Z očí mi začaly kapat slzy. Ne.. přesně to nechci. 

,,Udělej jen to, co jsi mi slíbil.. a budu šťastná.."

,,Odpusť mi.."

Otočila jsem hlavu na stranu, abych se mu nemusela koukat do očí. 

,,To po mně chtít nemůžeš.. Zničil jsi mi život.. Jsi pro mě to nejhorší, ale zároveň to nejlepší, co mě v životě potkalo."

,,Nechci dělat zase špatné věci..Nechci opět skončit.."

,,Nemá to cenu..opravdu. My k sobě prostě nepatříme.."

,,Před třemi lety jsem udělal blbost.. A opakovat ji nehodlám."

Andy:  Polkla jsem a věřila ve všechno možný, jen abych se zachránila. 

,,Chci ti dát nabídku na to, jak si zachránit svůj krk."

Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že tu něco nehraje.

,,Jakou máš tu nabídku.."

Asi mi nebude zbývat nic jiného než si ho vyslechnout, tak budu alespoň dělat, že mě to zajímá. Samozřejmě jsem věděla, že na to budu muset přistoupit,pokud budu chtít přežít. No.. myslím, že kluci budou mít problém.

Protože já žít už nechci.

****

Ahojtee, je tu další část :P 

Poslední dobou píšu nějak moc často, tak doufám, že jste rádi :P

Pokud se vám tato část líbila, nezapomeňte mi sem hodit vote a nebo nějaký komentář :P

Čím víc komentářů a vote, tím rychleji část vyjde:3

Tak se mějte báječně a uvidíme se příště :P

Byeee :*