Live? Or die? 2

První noc

Matty: Odešli jsme z toho útulného pokoje a namířili si to ke hlavním dveřím. Cestou jsme potkali spoustu zaměstnanců s pistolí v ruce. Chudák Andy. Naháněli jí strach. Vím to a ani nemusela nic říkat. Vždy když kolem nás někdo prošel, začala se víc tisknout ke mně. Což bylo samozřejmě milé. Vykulila oči, když v dálce zahlédla jednu holku z hlavního pokoje, jak nějaký nadržený prase ji za vlasy táhne k němu do pokoje. Otočil jsem jí hlavu, aby se nemusela ještě víc bát. 

Pak ale uslyšela výstřel, stejně jako já. Z očí ji začaly kapat slzy. Konečně jsme byli u dveří. Musel jsem její slzy ignorovat. Nemůžu si dovolit, být na ní přehnaně hodný.

Asi jsem zapomněl sdělit, že každý zaměstnanec má vlastní auto. Což je další celkem velké plus toho, bydlet u té namyšlené mafiánky.

Otevřel jsem jí jako správný gentleman dveře od auta a poté je i zavřel. Nebyla schopna poděkovat. Ani se jí nedivím. Je tak mladá a zažívá toho tolik. Posadil jsem se na místo řidiče a ruku ji položil na stehno. Vylekaně s sebou cukla.

 ,,Nemysli na to. Tady se prostě hraje o život. Proto ti rovnou říkám, přežiješ jen, když budeš dělat to, co se po tobě chce. Buďto tu válku přežiješ. Nebo tě zabijí." 

 Z jejich očí mi nešlo vykoumat čeho se bojí víc. Mé ruky na jejím stehně a nebo toho, co za krutou pravdu jsem ji právě řekl. Konečně jsem dal obě ruce na volant a otočil klíčkem. Pořád byla nervózní a nechtěla mluvit. Neodpovídala a prostě jen koukala z okna a doufala, že už jí konečně dám pokoj.

Andy: Nemohla jsem nic dělat. Byla jsem namáčklá na dveře, co nejdál od něj. Byl občas milý, ale i přes to jsem z něj měla neskutečný strach. 

Konečně zastavil a já si rozepnula pás. Vystoupil z auta, já si zatím otevřela dveře. Hned byl u mě a nabídl mi ruku. Nechtěla jsem další problémy a tak jsem ji přijala. 

Právě jsem zjistila, že bez pomocné ruky bych si na těch jehlách rozbila tlamu. Ta restaurace byla hrozně nóbl a já chtěla jen jednu věc, kterou si ovšem nemohu dovolit. Utéct. Protože nemám svůj vlastní telefon a ani peníze za které bych si mohla zaplatit autobus, nepokusím se o to.
Najedli jsme se výborného jídla a už jsme museli pryč. Moc jsme u večeře nemluvili. Vlastně skoro jako vždycky. 

,,Jsme tu." řekl můj ,,pán" a otevřel dveře od našeho pokoje. Rozsvítil a usmál se. 

,,Co se mnou bude?" zeptala jsem se ho nejistě, a dost se obávala odpovědi.

 ,,To ještě nevím. Často tu budeš sama a budeš uklízet. Ještě by jsi měla dělat jiné věci, ale těch tě prozatím možná ušetřím." 

Polkla jsem a vystrašeně na něj hleděla. On na mě mrkl a odešel do koupelny. Protože jsem byla ospalá, jen jsem se rychle převlékla a sedla si na postel. Vzala jsem si na sebe ze skříně dlouhé tričko a kalhotky, které jsem někde v hloubi skříně našla. Cukla jsem s sebou, když se otevřely dveře od koupelny, a v nich stál Matty jen v boxerkách. Myslím, že jsem se červenala, a tak jsem se jen nenápadně otočila, abych se na něj nemusela koukat. Vím, baví ho mě provokovat. A nevěřím mu natolik, abych si byla jistá, že mi neublíží.

Ucítila jsem jeho ruku na svém rameni. Tvrdě jsem zavřela oči a snažila se ten pocit nevnímat. Snažila jsem se usnout. Marně. 

,,Já..Jsem unavená..Chtěla..chtěla bych jít spát." vysoukala jsem ze sebe konečně. I za zády jsem cítila jeho šibalský úsměv, a jsem si jistá, že to nedopadne dobře. 

,, A já bych si chtěl hrát." zašeptal mi do ucha a já místo zachvění a toužení, jsem cítila, jak mě štípají slzy v očích.

,,Jsem unavená. Prosím."

 ,,Řekni to slovo znova."

 ,,Co?" podivila jsem se. Z očí mu plál chtíč.

 ,,Zopakuj to tvoje prosím."

****
Ano, miluju takové konce.:3

Doufám, že se další část líbí :*

Pokud někdo chce a ještě neviděl, může se podívat na můj profil, přidávala jsem tam upoutávku na svůj nový příběh, který začnu vydávat asi nějak po Vánocích. Za každé shlédnutí nebo like budu hrozně ráda, tak všem děkuji:3

Byee :*