Live? Or die? 2

Hořííí

Lila: Doufám, že tohle bude brzy za mnou. Chci to skončit co nejdříve. Na nikom mi na tomhle světě už nezáleží. Teď jen musím přežít až do konce. To je vše. Počítám se smrtí jako jsem dříve, doma, počítala s fackou od mamky. 

Vydala jsem se k taxíku. Přemýšlela jsem kde začnu. Mám jít hned k Tyns? Nebo se nejdřív  na někom rozcvičím?  Jo, to bude asi nejlepší..

Matty: Andy mě nemile překvapila. Nechápu ji. To je tak omámená těmi idioty? To nevidí, že  pro ně udělá akorát špinavou práci, a pak skončí mrtvá? Oni ji zabijou! 

 Lhal jsem. Nevrátím se zabít Lukase, pokud Andy ublíží.  Jsem hajzl. Sice jsem si přál ji zachránit, abych měl alespoň v jedné věci čisté svědomí. Chtěl jsem udělat Lile radost. Docela by mě zajímal její výraz, kdyby byla u Lukase se mnou a oběma by nám do očí řekla, že nikam nejde, a že si tu svobodu tady radši odpracuje. Koukala by určitě stejně tak,  jako já. To může říct jen a pouze takovej blázen, jako je ona. Vždy mi přišla divná. Jiná. Proto jsem si ji také vybral. Byla jiná. 

Pojedu zpátky domů. Pojedu k Tyns a budu pokračovat ve své práci. Na Lilu prostě musím zapomenout. Doufám, že mi Tyns už nedá žádnej blbej úkol, kterej se jí týká. Nechci ji ubližovat. Chci si být jistý, že je v pořádku..naživu. Miluju ji snad stále? Nesmím. 

Seděl jsem v letadle na cestě domů a vzpomínal. Vzpomínal jsem nad tou minulostí, kde Lila ještě byla mou součástí. Miloval jsem ji a vím, že nedokážu přestat za žádných okolností. Koukal jsem se z okna a sledoval ty mraky nad kterými jsme pluli. V uších jsem měl zapíchnuté sluchátka a naprosto ignoroval svět. Mrzelo mě to..všechno. Už od té doby co jsem ji unesl. Kdybych to neudělal, nemusel bych teď čelit svým pocitům. mohl jsem je nechat stále vypnuté. Bylo by to pro všechny nejlepší. Nevím, jestli to opět dokážu. 

Z oka se mi vykoulila jedna neposlušná slza..a za tou slzou další a další.. nakonec jsem propukl v nezastavitelný pláč. Dlaně jsem měl položené na obličeji tak, aby mi do něho nebylo vidět. Jediné co mohlo být slyšet, byly mé tiché vzlyky..

Lila: Právě jsem si to zamířila k jedné zabijácké agentuře, která mě kdysi dávno chtěla. Myslím, že by mě chtěli i teď, ale to se jim nepovede. Já jim ukážu čeho jsem schopná.

Šla jsem k prvnímu domu, kde jsem byla. tam mě unesli. Ten dům sice vybouchl, ale ta agentura si postavila vedle něho svou novou základnu. Bylo to opravdu na dobrém místě.  Určitě tam nemohli být všichni, ale většina ano. 

V kapse jsem měla sprej na graffity a za opaskem pistoli. Byla jsem připravená na vše. I na to nemožné. 

Všechno jsem si připravila. Stála jsem kousek od domu schovaná za stromem a hledala po kapse zápalky. Měla jsem na zemi vedle sebe lano, které bylo natažené do baráčku přes to otevřené okno, které tam nechali. Bylo polité benzínem, který jsem vzala z jednoho auta, které jsem cestou sem našla. Vzala jsem si sirku a zapálila ji. 

,,Šťastné konce já ráda," řekla jsem si potichu pro sebe škodolibě a sirku přiložila k lanu, které se ihned začalo pomalu zapalovat. 

Začala jsem od domu pomalu odcházet. Trvalo přibližně patnáct vteřin, než se oheň dostal přímo k baráku. Poté bylo slyšet pouze velké BUM a můj smích, který se rozléhal pustou krajinou. 

****

Ahojte :p

Tak, po delší době je tu konečně další část:3

Pokusím se vylepšit:D

Doufám, že se Vám líbí<3

Hlasujte, pište komentáře a hlavně se mějte krásně:3

Byee :*