Live? Or die? 2

Opět neznámo?

Andy: Nikdy bych si nepomyslela, že mě tam nechá. Prostě na férovku. Zavře mě tam a zbaběle uteče! Sakra co je tohle za frajera! 

Vůbec jsem netušila co mám dělat. Kam mám jít? Víc dozadu to nejde! Je tam zeď, konec. Jestli přijde někam sem, jakože už jde, je po mně. 

Do háje.. co mám teď dělat? Jediné co mě napadlo, bylo zalézt co nejvíc do rohu a být potichu jako myška. Snažila jsem se uklidnit a přemýšlet o tom, že mě Matty přijde zachránit, jak slíbil. Stejně jsem tomu nevěřila ani na sekundu. 

 Měla jsem ale  smůlu.  Uviděla jsem svítit baterku, to znamená, že není moc velká šance, aby mě přehlédl. Mé srdce se klepalo jako o závod. Potichu jsem se modlila k čemukoli to šlo, i když jsem věřící nebyla. Doufala jsem, že mi cokoli, kdokoli pomůže. 

,,Prosím.."

Zašeptala jsem a v tu ránu dopadlo světlo baterky přesně na mou postavu. 

Lila: když jsem otevřela s námahou oči, ležela jsem na nějaké posteli v neznámém pokoji. Rychle jsem se posadila, až se mi zamotala hlava. V tom malém pokoji nikdo nebyl. Vypadalo to tu jako v hotelu. Má inteligence mi napovídala, že mám pravdu. Jsem v hotelu. A odnesli mě sem kluci. To znamená, že je tu někde i Matty.. a já musím okamžitě někam zdrhnout, jinak to nedopadne dobře. To cítím v kostech..

Postavila jsem se a zjistila jsem, že jsem naprosto jinak oblečená. Ale dobrá zpráva je, že oblečená jsem. 

Byla jsem otočená k oknu a snažila se rozpoznat neznámé prostředí, když v tom se prudce otevřely dveře, kterých jsem se samozřejmě lekla. Stál v nich jako vždy nádherná Matty. Byl dokonale upravený, i když tedy netuším, kde se mohl.. no jo.. tady je určitě nějaká koupelna.

,,Kolik je hodin?"

Pokusila jsem se uklidnit sama sebe touhle nadlehčující otázkou. 

,,Spala jsi dlouho."

,,Ptala jsem se kolik je hodin, ne jak dlouho jsem spala."

Nebyla jsem obzvlášť příjemná, taky proč by, že?

Uviděla jsem Mattyho známý pokřivený úsměv, při kterém zvedl zas jen jeden koutek rtu. Ten jeho úsměv mi opravdu chyběl. Byl roztomilej jako vždycky, když tohle dělá, ale nechtěla jsem to dát najevo. Držela jsem stále svůj kamenný výraz ve tváři.

,,Kde je Andy? Viděla jsem ji, takže mi je jasné, že tu je."

,,No.. jak ti to říct.. byla tu.. ale.. naše záchranná akce se nepovedla na sto dvacet procent, jak měla."

,,Co je jí stalo!! Kde je! Tak mluv!"

Křičela jsem na něj jako pomatená, opravdu jsem se o ni bála. Stala se z ní moje malá sestřička. 

,,Klid. Uklidni se, nešil.. Jasný? Řeknu ti to, jen se  uklidni."

Po chvilce jsem se díkybohu uklidnila a on začal mluvit.

,,Řekněme, že když jsem vytahoval kanálem tebe nahoru, zapomněl jsem na Andy dole, protože jsem lezl hned za Matesem a za  tebou.. a mně už jaksi nezbývalo moc času vytáhnout Andy, protože docela zblízka jsem viděl svítit baterku, která pravděpodobně patřila tvému "pánovi".."

,,Neříkej mu tak.."

Zamlela jsem pod vousy a nechala ho, ať mluví dál.

,,Takže jsem kanál zavřel. A jak to říct.. doslova jsem se na ni vy*ral."

****

Ahojtee :P

Podařilo se mi dopsat další část příběhu:3

Doufám, že se vám líbí:3

Komentujte, hlasujte, dávejte mi najevo jestli se vám příběh líbí, ať mám víc důvodů psát častěji ♥

Jinak, takové malé upozornění, jestli někdo četl nebo čte This is revenge, podívejte se prosím na poslední vydanou část a pište komentáře jestli byste chtěli, abych tento příběh vydávala dál. :*

Mějte se krásně a užívejte školu :P

Byeee :*