Live? Or die? 2

"Zeptat se"

Matty: Je brzy ráno a já už vstávám. Musím začít s hledáním, a hlavně jsem na sedmou hodinu ranní domluvený s kluky. Sejdeme se hned na začátku toho lesa, kam mi pravděpodobně zdrhla.

,,Čau kluci! Hrozně rád vás vidím!" zařval jsem na oba, když jsem je v dálce uviděl, jak stojí u nějakého stromu a povídají si. Když jsem k nim došel, oba se na mě usmáli a bylo takového to chlapské přátelské objetí a podání rukou. 

,,Bylo mi úplně jasné, že budeš mít zase nějakou barevnou hlavu Matesi!" 

,,Ale neříkej, že mi ta zelená nesluší!" 

Luke se tam zatím smál našemu hloupému rozhovoru. Ještě chvíli jsme se tam bavili o životě, co se stalo a tak. Oba se divili, že teď zase pracuju pro Tyns. Vysvětlil jsem jim, že mě zachránila, a že si to teď musím tak trochu odpracovat. Ale nemám v plánu tam zůstat dlouho. Až se postavím na vlastní nohy hned odejdu. O chvíli později jsem už řekl něco k tématu.

,,Kluci. Musím ji najít, a pak, přijde mi, jo zní to jako kravina, ale jen vám můžu věřit."

,,Ven s tím." pobídl mě Luke. 

,,Je tu nějaká možnost, asi to bude znít opravdu jako hloupost, ale nesmějte se hned. Je možnost, že je Lila pořád na živu."

Oba na mě vykulili oči. 

,,To je přeci nemožné, ne? Jak jsi na to přišel?"

Bylo pro mě hrozně těžké o tom mluvit, ale další půl hodinu jsme tedy rozebírali nemrtvou Lilu. A došli jsme k závěru, že je to nemožné. Byli jsme na pohřbu. Ta fotka v novinách. Ta byla, ne? Co když to nebyla ona? Co když jsem si jí s někým spletl já?

Tak jsem pořád byl na jejím pohřbu. Přemýšlel jsem nahlas. Tu holku nikdo neznal. Na tom pohřbu jsem byl jen já a kluci a nějací lidé, kteří prošli jen tak okolo. To mi nějak nezapadá. Uvidíme co zjistíme dál, ale teď je nejdůležitější najít a přivést zpět Andy. Zná a ví toho moc. Je pro nás nebezpečná. 

Andy: ,,Lila, to je hrozně hezké jméno." řekla jsem jí a pokusila se o další úsměv.

,, Děkuju. Můžu si sednout k tobě?" 

Podívala se na místo vedle mě a zeptala se. Já se posunula.

,,Kam jsi utíkala? Proč jsi bosá? Co se ti stalo? Mám na tebe hromadu otázek, vůbec jsem to nepochopila."

,,Utíkám a pořád budu. Utíkám před jedním mafiánem. Zní to šíleně, já vím."

,,Řekni mi víc. V tomhle. No, jak to říct, možná bych ti dokázala pomoc."

,,Nechci na tebe být hrubá, ale jak bys mi zrovna ty, mohla v tomhle pomoc?"

Ze rtů se jí vytvořil skoro výsměšný úsměv.

,,Řekněme, že mě neznáš a má minulost? Také není zrovna růžová." mrkla na mě a já se rozhodla dál nevyptávat.

Matty: Šli jsme už docela dlouhou dobu, až jsme narazili na malý domeček. Vedle byl ustájený kůň. Napadlo mě zajít se zeptat, jestli náhodou někoho jako je Andy ten nebo ta dotyčný/á neviděl/a.

,,Půjdeme tam." oznámil jsem klukům, ale oni to pobrali trošku jinak, než jsem měl v plánu a na mysli. 

Oni totiž vytáhli bouchačky a bez jediného přemýšlení a zaváhání vtrhli do toho malého domečku! Okamžitě jsem běžel za nimi, protože jsem už teď věděl, že to nedopadne dobře! Vědí že se na dveře klepe? Oni snad nechápou co to znamená "jít se zeptat"!!!

****

Ahooj, je tu další část:3 

Hrozně mě to baví psát a co víc, vím že se to Vám čtenářům líbí, a to mě vždy nakopne k napsání další části o to víc:3 

Jste rádi že jsou Mates a Luke zpátky?:3

Snad se líbí, bye lidičky :*