Secrets of love (BVB FF,CZ)

7.kapitola sedmá část

,,to si ještě povíme" mrknul na mě a přihnul si z flašky piva. Jeho nápad se mi líbil,a proto jsem se napila také. A pak..jsem si brutálně krkla.

Tak strašně jsem se zastyděla a rudla jako ráček.

,,Panebože já jsem prase.. Promiň mi..."

Čekala jsem že Andy bude totálně znechucen, ale ne, on se začal smát jako kdybych si právě neříhla jako prase, ale řekla super vtip. Nechápavě a stále stydlivě jsem ho pozorovala.

,,Heleee, nesměj se mi.. Neni to vtipný.." napomenula jsem ho když se nepřestával smát.

Podíval se na mě, v obličeji rudý jako já nevím co a snažil se nesmát.

,,Pr-promiň, já už-" a pak znovu vyprskl smíchy. Po chvilce si odkašlal, vydechl, znovu se uchechtl a na konec řekl ,,No co, jsme lidi ne ?" a já jasně viděla jak se sotva drží aby se nesmál.

,,Hele co je vtipnýho na tom, že je někdo čuně ?"

,,Vždyť o nic nejde ne ? Přeci si neblinkneš"

,,No jo, ale stejně..." nedala jsem se, načež si Andy vyžunkl snad půlku piva. Otřel si rty a zeptal se

,,Pomůže ti když udělám to samý ?" ovšem než jsem stačila cokoliv říct, říhl si tak moc, jako jsem nikdy nikoho krkat neslyšela. A že jsem slyšela různý zvuky.

V tu ránu jsem pro změnu dostala neovladatelný záchvat smíchu já.

,,Takže se už necítíš tak blbě kvůli tomu ?" smál se se mnou.

,,Ne už ne. Spíš trapně, když jsi mě o tolik překonal.."

Bouchl se pěstí do hrudi jako gorila a vyšlo z něj další, i když menší krknutí. ,,Jsem mistr ve svém oboru."

,,Ale fakt, to byl krkanec že to skorem vymlátilo okenice" smála jsem se dál. K tomu se přidal Andy se svým záchvatem. Už mě z toho strašně bolelo bříško. Shit, to zejtra budou břišáky..

Chtěla jsem dopít pivečko dřív než mi zvětrá, ale jakmile jsem se k tomu odhodlala, začala jsem se smát nanovo. Po nepovedených šesti pokusech jsem to pak už raději vzdala a smířila se s tím, že ho buď vypiju zvětralé a nebo ho nedopiju vůbec.

----------------------------

Andy mě učil hrát na kytaru. Teda- snažil se mě něco naučit, ale mám hudební hluch a k tomu jsem jelito, takže si určitě domyslíte jak mi to šlo... Na kytaru ani housle hrát sice neumím, ale ve hře na nervy jsem virtuóz...

Když už jsem měla bolavé a otlačené prsty ( a jen minimálně uměla dva akordy) odložili jsme kytaru, ale zůstali vedle sebe sedět na posteli.

,,Děkuju ti za lekci. Kdy se můžu těšit na další ?" zeptala jsem se nedočkavě.

,,Kdy jen budeš chtít.." usmál se na oplátku.

,,Určitě máš svejch starostí dost a já bych tě timhle nerada otravovala.."

,,Ale vůbec ne" zabořil mi ruku do vlasů, přitáhl si mě a políbil na čelo, špičku nosu a na rty. Z toho všeho se mi na tvářích usadil ruměnec (sama nevím proč).

,,čím jsem si to zasloužila ?"

Překrásně se na mě usmál a láskyplně řekl ,,Už jenom tím že jsi."

Ten kluk mě dostává víc a víc. V ten moment pro mě neexistovalo nic jiného kromě nás dvou. Na nic jiného jsem nemyslela, jako by to vůbec šlo..