Secrets of love (BVB FF,CZ)

8. kapitola třetí část

,,No s čim asi.." vmísil se do debaty Jinxx s jistým vědoucným úšklebkem. Zrudla jsem když mi došlo co myslí. To jsme byli tak slyšet ? A já si myslela jak se skvěle krotim a nejsme nijak slyšet a ono prd..

CC konečně dožvýkal a když promluvil, bylo mu konečně rozumět.

,,Nestyď se, vždyť je to normální."

Po očku jsem se na něj koukla ,,Já vim, ale cejtim se trapně.."

,,Počkej, já jsem ještě neskončil. Chtěl jsem říct, že je to normální, ale stejně jste do toho nemuseli tolik bušit. Takhle vám ta postel dlouho nevydrží..." začal se mi smát do očí. Do prčic, měla jsem od něj čekat nějakou kulišárnu.

,,Ha ha ha, tak jsme se zasmáli." rozsekl to Andy.

,,Achjo." pípla jsem a popadla křupavou bagetku. Rozhlížela jsem se po burákovém másle, avšak místo něj jsem zmerčila marmeládu. Tuším, že jahodovou a té já prostě neodolám.. Posadila jsem se, nalila si kávu a popadla mističku s marmeládou. Už jsem jí nehodlala nikomu dát. Možná proto jsem občas zaslechla něco jako marmeládožrout... Však oni to přežijou...

Po snídani jsme se přesunuli od stolu do obýváku k televizi. Dávali nějakou bezduchou kravinu, takže jsem to ani moc pro jistotu nevnímala. Zrovna jsem kontrolovala facebook, co je nového a tak, když mi přišla SMSka od babičky

Naomi, mohla bys prijet ? Je to docela nutne...

Co se ksakru mohlo stát ? Doufám že je v pořádku babulinka moje. Musím za ní hned jet! Vsadím se že jsem zbledla, aby taky ne. Nezbývalo než se obléknout, popadnout Charlotte,sednout do auta a jet na venkov za babičkou.

,,Cher, máš teď něco v plánu ?"

,,Ne?" zvedla obočí

,,SUper, jedeš se mnou za babičkou." na konci se mi zachvěl hlas. Cher vyskočila z křesla, objala mě a ptala se co se děje.

,,Já-já nevím. Psala ať přijedu.. Vůbec nevim co se stalo.."

,,V kolik tam máš bejt ?"

,,To nevim,ale chci jet hned.." přecejen je to hodina a půl cesty. A vsadím se, že bude provoz, takže čím dřív, tím líp.Po tom jsem letmo koukla co máme na sobě usoudila, že to není úplně nejhorší.. ,,Chceš se převlíct ?"

,,MYslim že to nepotřebuju.." odvětila Charly bez váhání.

,,Fajne, díkes.. Kluci, my jedem, nevadí vám to ?"

Andy si povzdechl ,,Hmm, budem to bez vás muset zvládnout no."

Jake vypadal starostlivě ,,Jestli tě babička potřebuje,tak s náma si starosti nedělej."

Vděčně jsem se na něj usmála, a s Charly v patách upalovala ke garáži. Sedli jsme do BMW, které jsem si v poslední době oblíbila a vyjely jsme. Samozřejmě jsme po cestě do garáže rychle z kabelek vytáhly peněženky. Bez toho by jsme nevyjely, to dá rozum.

Koukla jsem jak je na tom nádrž a nadšená jsem moc nebyla. S tím co máme by jsme nedojely ani do poloviny naší cesty.

,,Do prdele ! " zaklela jsem.

,,Co je ? Něco sis nechala doma ?"

,,Ne. Musíme na benzínu. Jaká je tak nějak nejblíž nebo po cestě ?"

Na vteřinku se zamyslela a pak znalecky odpověděla ,,Tam za tim žlutym barákem jeď doprava a na druhym semaforu zase doprava a pak to už uvidíš.." navigovala mě statečně.

Na benzíně jsme to vzaly útokem. Zatímco já tankovala a snažila se toho do nádrže dostat co nejvíc, Charly naběhla dovnitř aby zaplatila a koupila něco na zub a něco pro babičku. Když jsem byla hotová, šla jsem za ní dovnitř. Co jsem jí viděla, v náruči táhla dvě bagety, minerálku, dvě plechovky s ledovou kávou, chipsy a velkou oříškovou čokoládu. Něco jsem jí vzala a šla s ní k pokladně.

Pán za pultem se na nás podíval velice nepříjemným pohledem a začal markovat zboží. Neskutečně pomalu.

,,Pomalejc by to nešlo?" zabručela jsem podrážděně. Na to mi Cher zmáčkla ruku, čímž mi dala jasně najevo, že mám být v klidu.

,,Slimejš jeden pitomej." utrousila jsem další polohlasnou poznámku na otrapu u kasy. Ale vsadila bych boty, že mě ten pomalec pomalej slyšel. Zavrtěl knírem a znovu na nás upřel nepříjemný pohled, kterým jakoby říkal ,,Ha, já mam času dost". Raději jsem ho přestala pozorovat,jinak bych se neudržela.

,,Hele, mentosky!" zbystřila jsem a hned je přidala k nákupu.

,,Platit budeme kartou. Bezkontaktní." oznámila na můj vkus až moc klidná Charlotte.

Přišlo mi to jako věčnost než jsme se vytrtaly zpět k autu. Sedla jsem si za volant a sáhla do kapsy pro cigaretu. Když jsem krabičku nenahmatala, otevřela jsem dveře a koukla na Charly ,,Smraďochu, doufám že máš cigára.."

,,Nemám, doufala jsem že je máš ty " řekla opatrně.

,,Odevzdaně jsem si povzdychla ,,No, tak to jsme v prdeli, protože já je nemám."

,,Tak já pro ně rychle skočím. Hned jsem tu" s těmito slovy odběhla od auta.

,,Dobře... Nebo počkej,jdu taky" křikla jsem,ale to už se za ní zavřely dveře. ,,Tak nic no" řekla jsem si pro sebe. Meziím jsem napsala babičce, že jsme na cestě.

Když se Charly vrátila se dvěma krabičkama cigaret, ještě jsme si otevřely kávy,zapalily cigára a pokračovaly v cestě. Jdyž jsme vjely na dálnici, sešlápla jsem pedál až k podlaze a díky nulovému provozu jsem se brzdy téměř nedotkla.
,,Ty vole,kdyby tě viděli kluci jak jedeš.." ozvala se Cher.
,,Co? By čuměli jak jedu jak blesk" uchechtla jsem se.
,,Ne,chtěla jsem říct,že by ti auto už nikdy nepůjčili" uzavřela to.

K babičce jsme dorazily za neuvěřitelnou hodinu a šest minut. No,co se divíme,když jsem to hnala jako prase. Blížily jsme se k důvěrně známé příjezdové cestě a mě zchvátila nervová nevolnost a strach. Nechala jsem ruku na ruční brzdě a sledovala vrata, za kterými se za okamžik dozvíme co se děje. Cher mě chytla za ruku jako už tolikrát a po chvilce ticha mě pobídla.
,,Tak jdem? Čím dřív,tim líp,ne?"
,,Jo," vydechla jsem ,,tak jdem"
Rozeply jsme pásy a vylezly ven. U vrat nás štěkotem vítal babičky bišonek. Skvěle fungoval jako zvonek. Netrvalo dlouho a ozvala se i babička.
,,Ale Jeane,koho nám to čerti nesou. Počkej mazliku ať tě nepraštim" otevírala vrata.
,,Jéje,moje dvě vnučky! Holčičky moje,ráda vás vidim. Jen pojďte dál,pojďte. Upekla jsem nějaký dobroty..." vítala nás. Jen tak mimochodem, Charlotte není její vnučka, ale,v dětství jsme tu trávily tolik času, že jsme pro babulinku obě vlastní.
S Cher jsme na sebe pohlédly a s povytaženým obočím vešly na dvorek. Mezi nohama se nám proplétal rozdivočený Jean.

Usadily jsme se pod pergolou u masivního dubového stoku,kde už měla bábinka nachystané jídlo. Třeba hrnec s polévkou, ze které se jestě kouřilo,její úchvatná meruňkovou roládu,mističku s ořechy..... Byla jsem zmatená a Charlotte jakbysmet.

Moji drazí...
Nevím jak se Vám dostatečně omluvit, ale jsen tak časově vytížená,že až tady v nemocnici mám konečně čas něco přidat..
Pokud můžete,odpuste mi prosím..
Snad se Vám část bude líbit a snad to jestě někdo čte..
S láskou Vaše (snad) Chrissttine xx