Secrets of love (BVB FF,CZ)

10. kapitola třetí část

Čím víc jsem na to myslela, tím víc mě to mrzelo a štvalo. Ještě když jsem si vzpomněla na utržené knoflíky.. Však já ho naučím..

Ve chvíli kdy jsem si sušila vlasy, se ozvalo jemné  zaklepání na dveře koupelny. Stále jsem byla napružená, což bylo i krásně poznat na mém hlase.

,,Jdi pryč." řekla jsem hlasem, který jako by ani nepatřil mě jak byl chladný.

,,Miláčku?" zkoušel to zas. Nepokládala jsem ho to hodné odpovědi a dál si zuřivě sušila vlasy ručníkem. Následovalo další zaklepání. Když jsem opět neodpověděla, prostě vešel dovnitř. Ani jsem o něj nezavadila pohledem.

,,Už to přivezli. Ty televize a tak.." zkusil na okraj. Ani na tohle jsem neodpověděla, jen jsem prošla kolem něj a mířila do pokoje.

,,Hej" chytil mě za předloktí.

Vysmekla jsem se ,, Nech mi bejt."

Zatvářil se jako blb ,,Co je ?" Nevím jestli to dělá schválně nebo opravdu neví proč se zlobím.

,,Zkus přemejšlet.." řekla jsem a zabouchla mu dveře od pokoje přímo před nosem. Zaslechla jsem spršku nadávek, mezi kterými urazil i něčí matku a následně ránu.

,,Co ti je ? Můžeš mi říct,co ti přelítlo přes nos ?! " ozval se skrz zavřené dveře jeho nabroušený hlas. No jo, možná jsem cíťa, ale už jsem toho měla dost a ukápla mi nějaká ta slzička.

,,Kurva!" mrskla jsem ručník na zem a bohužel jím smetla jemnou mističku ze stolu, která se s řinčením roztříštila. V tu chvíli do pokoje vtrhl Andrew.

,,Naomi! Jsi v pořádku ?" rozhlížel se ostražitě po pokoji a hledal jakýkoliv náznak mého zranění. Když mě spatřil jak stojím, brečím a odnikud mi neteče krev, znatelně si oddychl. Odvrátila jsem se od něj. Sakra, vždyť já ani vlastně nevim proč bulim ! 

Najednou se mi kolem pasu omotaly jeho ruce a na zátylku pošimral jeho horký dech.

,,Sluníčko, co jsem ti udělal? Ať to bylo cokoliv, neudělal jsem to schválně abych ti ublížil." žadonil.

Popotáhla jsem a otočila se k němu. Na krku se mu začal vybarvovat malý kousanec, který jsem mu tam samým vzrušením udělala já při našich hrátkách. Jemně jsem ho zakryla mou malou dlaní, pod kterou jsem cítila Andyho splašený tep.

,,Proč jsi musel bejt tak hnusnej ? Do háje, jestli jsem ti přišla málo oblečená, mohl jsi to říct normálně a ne na mě hned vyjet jako nějakej idiot. Panovačnej idiot. Já nejsem ničí majetek, chápeš? Už jsem si tímhle ve vztahu prošla a jestli se hodláš chovat jako ten hajzl Duke, tak ti rovnou říkám díky, nemám zájem. Neříká se mi to snadno, miluju tě nadevšechno, ale už to nechci prožívat znova..." znovu jsem vzlykla. Vážně mi to hrozně připomínalo Duka a on je ta poslední osoba, na kterou chci myslet a vzpomínat.

Povzdychl si a uvěznil mě ve svém medvědím objetí. ,,Choval jsem se jako kretén, viď?"

Nedokázala jsem promluvit, tak jsem jen přikývla a doufala že to ucítí.

,,Achjo, moje krásná Naomi. Na jednu stranu se mi nediv, každej čeká až odpadnu aby tě mohl mít. Ani nevíš jak se bojím, že mě jednoho dne vyměníš za jinýho...."

,,Ale proč? Proč bych to dělala? Já miluju a chci jen tebe !" řekla jsem s nečekanou vervou, která překvapila nás oba. Čekala jsem co na to řekne, dokonce se smiřovala s tím, že mi řekne Já tebe ale ne nebo že to prostě ukončíme.. A najednou se usmál.

,,Vždyť já tě taky miluju. Čím dýl spolu jsme, čím víc na tebe koukám, tím víc jsem si jistej  že tě miluju. A tím víc se bojím, že mi utečeš." obhajoval se.

Samozřejmě mi to udělalo hroznou radost, ale zároveň i podnět pro přemýšlení, jestli jsem mu nedala sebemenší důvod k nedůvěře.

,,Jestli ti něco vadí na tom jak se chovám, nebo jak se oblíkám... Musíš mi to říct, ať vím čemu se vyvarovat.. Nebo mi prostě neveříš?" musela jsem domluvit, cítila jsem, že mi hlas zradí.

,,Já spíš nevěřím sobě. Zasloužíš si někoho, kdo tu pro tebe bude pořád. A to já nejsem.. Co až budu trčet měsíc nebo dva po světě a odehrávat blbý koncerty? Co pak? Co když najdeš někoho lepšího, kdo neni tak časově vytíženej? Docela bych  to i chápal..." rozohnil se.

Znovu mě zaštípaly slzy v očích ,, Takže by ti to bylo jedno? Prostě by sis řekl chápu to, život jde dál?!" zakroutila jsem hlavou a slzy už neudržela. ,,To nemyslíš vážně ne ? To mi ani neříkej.. Já..Takže to byla lež, to všechno? Že já blbá se rozhodla ti věřit! Mělo mi dojít, že taková celebrita " tím slovem jsem po něm hodila jako nožem ,,si jen hraje s holkama jako jsem já. " vzlykla jsem.

,,Naomi ne, to jsem neřekl" chytil mě za ruku, ale já se mu vysmekla a pěstmi ho několikrát udeřila do prsou. Tentokrát mě chytil za obě ruce, abych toho nechala.

,,Naomi poslouchej mě. Nikdy jsem neřekl, že by mi to bylo jedno. Nikdy jsem ti nelhal o citech,co k tobě chovám. Jen mám strach, že si  časem najdeš někoho lepšího než jsem já, někoho kdo tu bude furt s tebou!" musel zvýšit hlas,abych ho poslouchala. Na moment jsem se zastavila a musela párkrát mrknout, abych mohla zaostřit.

,,Stojíš si na vedení ? Kolikrát ti mám opakovat, že chci tebe a ne někoho jinýho! Ale jestli ty nechceš, nebudu tě nutit být se mnou. Jestli to  tak je, řekni to hned a neprodlužuj to."

Zesílil stisk a rudnul vzteky. ,,Jsi jako Juliett! " plivl po mě ta tři slova. Hned co to vyslovil, bylo vidět, že toho lituje, že to říct nechtěl. ,,Naomi..."

,,Jaká Juliett? přimhouřila jsem oči.

,,Žádná. Miláčku odpust mi to, nemyslel jsem to tak. Já se s tebou nechci hádat, vážně ne.."

Krev se mi vařila v žilách jak jsem byla vzteklá. Jako bych ani neslyšela co říká, jsem znovu spustila ,,Žádná ? Nebo spíš další co ti nalítla na tvoje sladký řečičky?!"

,,Naomi, haloo? Slyšíš mě ? No tak beruško"

Prudce jsem zamrkala. Ztratila jsem se v čase a prostoru, v úvahách a představách co by kdyby.

,,He?" trhla jsem hlavou jeho směrem, byla jsem vážně zmatená.

,,Jestli chceš jít otevřít, tak se ale přioblíkni." řekl mile Andy.

Narozdíl od mé "vize" nebo toho co se odehrávalo pouze v mé hlavě, jsem byla rozumnější. ,,Já si spíš zajdu do sprchy, nevadí?"

Znovu se usmál, políbil mě na čelo a už chvátal ke dveřím. Ughh, to bylo divný, zdálo se to tak skutečný, těžko uvěřit, že to vytvořilo moje podvědomí.  No co, kašlu na to, hlavně že to neni skutečný.

Sprcha mi pomohla si pročistit hlavu a myšlenky a prakticky na to úplně zapomenout. Když jsem si myla hlavu, dostala jsem se do tak dobré nálady, že jsem si začala i zpívat. Ale ne ledajakou písničku. Před pár dny jsem si pustila několik písniček od Black Veil Brides. Ano, poslouchám rock a všechno co se tomu aspoň nějak podobá, ale od nich jsem nikdy nic neslyšela. Připadalo mi hloupé, že chodím se zpěvákem populární kapely a neznám ani jednu písničku. Mezi těmi, které jsem si poslechla byla i Coffin a hrozně jsem si ji oblíbila. Právě tu jsem si začala zpívat. Jako ne že by mi to šlo, ale zpívám si ráda.

Dál jsem si myla hlavu, až ze mě pěna lítala a prozpěvovala si ,, I don't owe you anything,you'll only die of dreams forgotten ..." na chvilku jsem utichla, aby mi do pusy nenatekl šampon.

,,....I've got my pride so hear me sing,I'll never let you steal my coffin! " slyšela jsem skrze tekoucí vodu tak důvěrně známý, chraplavý hlas. Otočila jsem se abych Andyho přivítala úsměvem.

Ano přátelé ! Já žiju ! Ještě jsem nezaklepala bačkorama.. Chci se vám strašně moc omluvit zaa tak nekonečnou odmlku, nemám pro to omluvu ani výmluvu, snad mi to odpustíte a snad zbyl někdo, kdo si to rád přečte.. 

Love ya, Chrissttine xx