Dcera Voldemorta

Dopis. a nakupování, otec

Pohled Amandy:

Dnes je mé milované Emily jedenáct let, doufám že jí dnes přijde dopis z  Bradavic . Možná si říkáte co se stalo mezi mnou a Tomem? Popravdě se mezi námi nestalo nic. A ani neví co se mnou je a naštěstí se nikdy nedozvěděl že má dceru. A ještě něco, opravdu si vyplnil sen, a stal se z něho vůdce smrtijedů. Na začátku mě hodně hledali, ale marně, já jsem proměnila svůj vzhled, a díky němu mě nemohli poznat. když ale Toma porazilo batole ,které se jmenuje Harry Potter, tak ho podle největší domněnky lidí porazil navěky, a už se nikdy neukáže, ale já tomu nevěřím. Tom je podle mě živý, ale je velmi slabý na to, aby se mohl vrátit v plné síle. A jestli si myslíte že jsem na něj zapomněla, tak si to myslíte špatně, myslím na něj každý den, ale moc dobře vím že už se ty chvilky nevrátí. Jinak moje nejlepší kamarádky z Bradavic neboli Camila s Angelinou donutil Tom být smrtijedy, ale ony jako jediné ví co se mnou je, a dávají mi všechny možné informace, za což jsem ráda.

No jinak nazpátek do reality, právě sedím u stolu a koukám do blba. najednou jsem zaslechla klepání na okno, otočila jsem se a v okně jsem zahlédla malou sovu, která byla celá hnědá. Přešla jsem k oknu a otevřela  ho. Sova vletěla dovnitř, sedla si na stůl a nastavila nožku kvůli dopisu.Uvolnila jsem dopis, a poté jsem poděkovala sově, která akorát odletěla pryč. Už od zeleného inkoustu jsem poznala že to je dopis z Bradavic.

Pohled Emily:

Probudila jsem se asi v devět, a ihned jsem si vzpomněla ,že dnes mám konečně jedenácté narozeniny.Prakticky ihned jsem vstala z postele, a přešla jsem ke skříni. Vzala jsem si obyčejné tepláky a k nim vytahané triko, ano snažím se cítit co nejpohodlněji. Poté jsem si učesala své vlasy,  a udělala jsem si klasický culík poté  jsem šla do kuchyně. Tam už seděla máma, a jakmile mě uviděla, tak si stoupla a přešla významně  ke mně.

Chytila mě za ruku, a začala mi blahopřát k narozeninám pak řekla jednu větu, u které jsem zpozorněla. "Emily, asi před půl hodinou sem přiletěla sova, a doletěla sem i s dopisem pro tebe" řekla mamka a šibalsky na mě mrkla a podala mi obálku ve které se ukrývá ten záhadný dopis. Z ničeho nic se mi začali třepat ruce a já  začala otevírat ten dopis. Cítila jsem se strašně nervózně, ale během chvilky jsem už vyndavala z obálky pergamen . V rychlosti jsem si ho přečetla, a začala jsem brečet ,ale štěstím.

"Mami jsem přijatá do Bradavic!" vykřikla jsem radostně, objala jsem mámu a brečela jsem na jejím rameni. "To jsem moc ráda zlatíčko moje" řekla  a objímala mě. "Mami a kdy pojedeme nakoupit věci do Bradavic?" zeptala jsem se, a odtáhla jsem se od mamky. "No, třeba zítra můžeme jít na Příčnou ulici" řekla s úsměvem. Já jsem přikývla, a začali jsme oslavovat mé narozeniny.

Druhý den:

"Vstávej, musíme vyrazit co nejdříve" přesně tato věta mě ráno probudila. A já jsem si uvědomila, že dnes se jde nakupovat na Příčnou ulici. S radostí jsem vyskočila z postele, a převlékla jsem se do černých legínů, černého tílka  a přes to kostkovanou červenou košili s bílými kostkami . Ještě jsem si učesala mé uhlově černé vlasy a podívala se do zrcadla, a zjistila jsem že vypadám v rámci možností dobře, tak jsem šla do předsíně. Tam jsem si obula bílé kotníkové boty a byla jsem připravená vyrazit.

Mamka přišla chvilku po mě, a strašně moc jí to slušelo, a navíc byla ve své vlastní podobě, za což jsem opravdu ráda. "Můžeme jít?" zeptala se mě "Ano" řekla jsem šťastně, a my jsme mohli vyrazit. Nemuseli jsme se přemisťovat jelikož bydlíme celkem blízko, tak jsme se rozhodli jít pěšky. Minuly jsme hodně lidí,a to jenom díky tomu, že jsou to převážně turisté, ale naštěstí tam ,kde je hostinec jménem Děravý kotel , tak tam moc lidí nechodí. Během deseti minut jsme vstupovali do hostince, všichni se na nás otočily, ale když zjistily že to jsme my, tak si zas každý hleděl svého což je jedině dobře. Máma mě chytla za ruku, a společně jsme prošly až k východu, vyšli jsme ven, a ocitli jsme se ve slepé uličce. Byla tady cihlová zeď, ke které máma přešla a odněkud vytáhla svojí hůlku a začala poklepávat na určité city a u toho něco mumlala. Poté kousek popošla ke mě a najednou se ta zeď postupně rozplynula a nám se tak vyskytl pohled na čaroděje a na čarodějky, všichni chodily na všechny možné stany. Já bych ten děj pozorovala snad i déle, ale máma mě už táhla kdo ví kam.