Dcera Voldemorta

8 kapitola

Probudil mě hlas holek, tak jsem tedy neochotně otevřela oči a vstala jsem z postele. Upřímně mě bolí celé tělo z toho včerejška, ale co se dá dělat. "Tak jaký byl včera trest?" zeptala se Pansy a česala si své vlaasy "Jo ušlo to" řekla jsem a i s mýma věcmi jsem zmizela v koupelně, rychle jsem se vysprchovala, a oblékla do čistého oblečení. Díky kouzlu jsem si upravila vlasy a šla jsem na snídani sama, protože holky už šli. Šla jsem po chodbě a dívala jsem se kolem sebe, cítila jsem se dobře, po chvilce jsem došla do jídelny a vešla dovnitř. Pár lidí se na mě podívalo, ale mě ty pohledy byli ukradené hlavní momentálně je snídaně. Posadila jsem se ke Zmijozelskému stolu  vedle mých spolubydlících a začala jsem se cpát jídlem, ano prostě jídlo miluji. Když jsem se nasnídala, tak jsem si došla na kolej pro můj batoh a pak jsem rovnou zamířila na první hodinu létání, kterou máme s Nebelvírem.

Vyšla jsem na pozemky a šla ke skupině ve které byli mí spolužáci a čekalo se   na naší profesorku. Naštěstí jsme nemuseli čekat nijak dlouho a jakmile přišla, tak se nám energicky představila a začali jsme se učit létání. Měly jsme říct hop, mě se to ihned povedlo já jsem byla opravdu hodně šťastná, některým se to ani nepodařilo, ale v tu chvíli jsem byla ráda, že mě se to povedlo. Když se to nakonec všem povedlo, tak nám profesorka vysvětlovala, jak se létá, ale Neville začal z ničeho nic létat sám. Bohužel to neuměl a po několika nekonečných minutách dost ošklivě spadl z koštěte, profesorka Hoochová ho odvedla na ošetřovnu, a ještě než ho tam odvedla, tak nám řekla aby jsme nelétali dokud nepřijde a pak prostě odešla.

Samozřejmě Malfoy se začal opět začal chovat jako blbec a vyprovokoval Harryho kvůli nějaké věci co patří Nevillovi. oba porušily příkaz, ale ve finále ho odvedla McGonallogová kdo ví kam, ale tvářila se neutrálně, jako většinou. "Bylo by nejlepší, kdyby ho vyhodily ze školy" řekl Malfoy posměšně "Malfoy, tím pádem by vyhodily i tebe, když jsi ho vyprovokoval" řekla jsem mu. "Ty si nedovoluj laskavě" řekl a otočil se a chtěl odejít "A proč si nemůžu dovolovat? Ty si opravdu myslíš , že si nebudu dovolovat, když mi řekneš něco takového? Tak to jsi vedle" řekla jsem. "Brooksová nevyskakuj si na mě, na rozdíl od tebe jsem z čistokrevného rodu" řekl hnusně "Jo, sice jsem z čistokrevného rodu jinak bych nebyla ve Zmijozelu, ale nerozlišuj lidi podle toho, zda je čistokrevný nebo ne, ve finále to je jedno" řekla jsem mu naštvaně a Nebelvírký mi zatleskaly, tím pádem mě podpořily.

"No to teda není, mudlovský šmejdi tady nemají co dělat, a mohu si dělat co chci" vykřikl nasupeně. "No to teda nemůžeš a mají stejné právo jako ty a rozhodně to nejsou mudlovský šmejdi" řekla jsem nahlas a téměř jsem na něj už řvala, jelikož jsem neměla náladu na hádání, tak jsem odešla pryč na další hodinu, pak jsem nějak přežila zbytek vyučování.

Po těch všech hodinách, kde se mě snažil Malfoy zavraždit pohledem byl konečně čas oběda. Co nejrychleji jsem šla do jídelny, kde jsem se usadila ke stolu a začala jsem jíst. Dnes jsem si dala maso s omáčkou a rýží a jako zákusek jsem si dala čokoládový muffin. Vše jsem spokojeně snědla a šla jsem ven, protože se mi nechtělo být vevnitř. Šla jsem na školní pozemky a sedla si na trávu pod velký strom a jen jsem přemýšlela o všem možném i nemožném. Začala jsem přemýšlet i o otci, ale naštěstí ne na dlouho, protože mě vyrušil známý hlas.

"Ahoj jaké to bylo na tom trestu?" zeptal se Hermiony ustaraný hlas "Popravdě to nebylo tak hrozné a Malfoy se choval úplně normálně, a byl v pohodě, ale už se opět chová jako největší vůl" řekla jsem popravdě. "Cože Malfoy se choval normálně? Tak to je hodně divný" řekla zaujatě Hermiona. "Přesně, ale bylo skvělý, že jsme se nemusely zbytečně hádat, hlavně když jsme byli sami v lese a musely jsme hledat nějakou kytku" řekla jsem a pokrčila jsem rameny. "Cože vy jste byli v zapovězeném lese? Ale vždyť se tam nesmí chodit!" Vyjekla vystrašeně Hermiona a ukázala na les jako kdybych snad nevěděla o jaký se jedná. "No nesmí, ale stejně jsme tam byli, ale nebylo to nic hrozného" řekla jsem a lhala jsem ten mrtvý jednorožec byl hrozný a bylo mi ho dost líto, ale to jsem jí raději neřekla.

"A jaký máš názor na Quirella?" zeptala se, díky bohu změnila téma. "Přijde mi divnej" řekla jsem po pravdě "Přesně a to i Ronovi a Harrymu přijde divnej" řekla upřímně Hermiona. "Aha, tak to jo" řekla jsem a dál jsme se bavily o podobných věcech, bavily jsme se i o normálních věcech. Když se začalo stmívat, tak jsme obě usoudily, že je na čase jít nazpátek do hradu. "Půjdeme na večeři?" zeptala se Hermiona "Já tam nejdu, nemám hlad" řekla jsem po pravdě a zamířila jsem ke schodišti. "Dobře tak ahoj" křikla na mě Hermiona a šla do jídelny se najíst.Já jsem šla na kolej, kde na mě všichni zírali jak na vraha, proto jsem raději zamířila do mého pokoje. Holky tam naštěstí nebyli, proto jsem si otevřela okno a dívala jsem se z něj. Byl odtud super výhled na zakázaný les a na obří rybník, který končil kdo ví kde, dívala jsem se na hladinu, která se díky větru neustále pohybovala a u toho jsem přemýšlela nad tím, proč se Malfoy chová ,tak jak se chová. On se umí chovat jako normální člověk s city, ale pak bum, a najednou je bezcitný a chová se tak jak se chová. Z ničeho nic se rozvrzaly dveře, já jsem se otočila, byla už zde v pokoji Pansy, nic jsem neřekla a dál jsem se dívala ven. Ano opravdu jsem neměla náladu se s ní bavit.

"Hale proč se chováš tak hnusně k Dracovi?" zeptala se naštvaně po nějaké době. Ani jsem se neotáčela a jednoduše jsem odpověděla. "Jak on se schová k lidem ,tak já k němu, nemusím ho poslouchat na slovo" řekla jsem jí. "No jasně, ale patří do stejné koleje jako ty a Zmijozel se má podporovat mezi sebou" řekla už jemněji. "Jo patří, ale já osobně bych do téhle koleje vůbec nešla, ani dobrovolně, ale jsem tady a proto se budu chovat tak jak se chovám" řekla jsem v klidu. "Víš co? Dělej si co chceš, má starost to není, stejně až povstane pán zla ,tak se k němu dobrovolně dáš" řekla naštvaně. No to určitě pomyslela jsem si "No nepřidám, nechci být smrtijedka a mít tetování na ruce, navíc mě do toho nemusí nutit a hlavní je, že ani nezná nikoho z mé rodiny" řekla jsem , a trochu víc jsem lhala. "No jo, ale jsi ze Zmijozelu, a naší koleji bude důvěřovat nejvíce" řekla pyšně a já jsem raději už dělala ,že jsem jí neslyšela , dál jsem se dívala z toho okna. Když jsem pomalu usínala, tak jsem si vlezla do postele a zatáhla jsem závěsy a pomocí kouzla jsem se převlékla a šla jsem spát. Naštěstí jsem skoro ihned upadla do říše snů.