Dcera Voldemorta

13 kapitola

Ahoj chtěla jsem se vás zeptat, jak se vám líbí můj příběh???

Pohled Amandy (máma Emily)

Jakmile jsem se díky Brumbálovi dozvěděla, co se stalo, tak jsem se ihned přemístila k hradu, a pak jsem šla do jeho kanceláře. Brumbál mi vše vysvětlil, a moje první myšlenka byla ,,vždyť Emily se potkala poprvé v životě s jejím otcem, který ani neví, že existuje,,. "A jak je na tom?" zeptala jsem se Brumbála, on si povzdechl "spí" řekl jednoduše, a já jsem přikývl. "mohu jí vidět?" zeptala jsem se "ano, profesor Snape půjde s vámi, doprovodí vás. Už na vás stejně čeká" řekl, já jsem přikývla, rozloučila jsem se, a vyšla jsem ven, kde čekal opravdu Severus. "Tebe bych tu nikdy už nečekal" řekl "já tebe také ne, hlavně jsem si myslela, že jsi se chtěl připojit k Tomovi" řekla jsem. "Ale do háje, já mu furt sloužím, jinak bych neměl tohle" řekl,a vytáhl si kousek hábitu, kde se rýsovalo znamení zla. "aha, hlavně že pracuješ pro jeho nepřítele" procedila jsem mezi zuby, a dál jsme šli chodbou. "On to ví, je to součást dohody" řekl, a já jsem přikývla. "proč jsi od něj tenkrát utekla?" zeptal se zničeho nic "Severusi měla jsem mnoho důvodů, ale pořád ho miluju" řekla jsem,a ukápla mi slza. "Víš co? Pojď do mého kabinetu, a promluvíme si" řekl, a už mě táhl dolů. Zašly jsme bez povšimnutí do jeho kabinetu, a já jsem se posadila do jednoho křesla "chceš něco k pití?" zeptal se, a já jsem zakroutila hlavou, opravdu jsem nechtěla. "Řekni mi pravý důvod proč si s ním tedy nebyla" řekl, a díval se na mě. "Je to moc komplikované" řekla jsem, a chtěla jsem se vyhnout tomuto tématu. "Já mu to neřeknu, jen tě chci pochopit" řekl "fajn důvod je, že s ním mám Emily, a nechtěla jsem mu kazit plány, vždyť víš co vše měl za plány" řekla jsem mu. "Cože? A ví on vůbec o tom?" zeptal se udiveně "ne neví, ale něco mi říká, že když se poprvé potkaly, tak se určitě něčím prozradila" řekla jsem se sklopeným zrakem. "čekal jsem vše, ale tohle ne, jinak jak by se mohla prozradit?" zeptal se. "no má podobnou moc jako on, jen se musí správně vyvíjet. A navíc jsou v něčem naprosto stejní" řekla jsem. "například?" zeptal se " tak třeba je stejně tvrdohlavá, a v hádkách je také stejná" odpověděla jsem mu. "aha" řekl, pak mě zavedl za Emily, která ležela zachumlaná v posteli a spala, usmála jsem se, ale to bylo jediné na co jsem se zmohla. "jak jí to jde ve škole?" zeptala jsem se Severuse, když jsme od ní odcházely. "jde jí to, především kouzlení podle toho, co jsem slyšel" řekl s podíval se na mě, přikývla jsem. A šla jsem pryč, a pomocí přemístění jsem se dostala domů.

Pohled Emily:

Probudila jsem se,  a ihned jsem otevřela oči, ale hned jsem je musela zase zavřít, protože mě bolely oči z té záře. Po chvilce jsem je znovu opatrně otevřela, a posadila jsem se, a rozhlédla jsem se po celé místnosti. U jedné postele napravo ode mě byl hlouček lidí, no byl tam Brumbál, McGonallogová, Ron a Hermiona a povídaly si pravděpodobně s Harrym. Po chvilce se Hermiona otočila, a nadšeně vypískla "konečně jsi vzhůru" a díky tomu  se na mě všichni podívaly. "Konečně jste vzhůru slečno Brooksová" řekl mile "co se stalo?" zeptala jsem se, a ráda bych věděla pravdu. "no slečno, jakmile jste tady s Harrym dorazily k zrcadlu, tak vás zastavil profesor Quirrell. Později  si sundal turban, a zjistily jste, že má z půl části hlavu Voldemorta, oba jste z Harrym bojovaly, bohužel na Harryho vystřelil Voldemort kletbu, které se nedokázal vyhnout, a zbyla jste jen ven  a Voldemort. Bojovaly jste dlouho, a je záhadou, že jste vydržela tak dlouho, přeci jenom je to nejobávanější čaroděj, a navíc vy jste žačka prvního ročníku. Každopádně jste vydržela, a přede mnou jste zničila tělo profesora Quirrella, ale pak jste vyčerpáním omdlela" převyprávěl mi Brumbál to, co se stalo za tu noc. "a Voldemortovu duši jsem také zničila, a nebo ne?" zeptala jsem se, a nepřála jsem si ani jednu možnost. "Podle mého ještě žije, ale hledá někoho nového" řekl svojí myšlenku Brumbál, přikývla jsem, a měla jsem ještě několik otázek, ale přerušil mě hlas nově přicházejícího člověka. "zlato konečně jsi se probudila" řekl mámin hlas, otočila jsem se, a rychle jsem mámu objala, je skvělé že tu je. Drtila jsem jí ve svém objetí, opravdu jsem jí potřebovala u sebe. "Jsem ráda, že jsi se probudila jak se cítíš?" zeptala se "je mi skvěle" odpověděla jsem s úsměvem. "to je dobře, já už budu muset pryč, ale za týden se uvidíme" řekla, a dala mi polibek na tvář,a naposled mě objala. A nakonec se vydala pryč. Podívala jsem se za sebe, a všichni se na mě dívaly, a já jsem se pouze usmála.

* o týden později*

Ten týden utekl rychle, naštěstí mě pustily ještě ten den z ošetřovny když jsem se probudila. Celý týden jsem strávila s mojí partou, a bylo to s nimi skvělé. Opravdu se divý, že jsem ve Zmijozelu, kdyby věděly celkově kdo jsem, tak by to pochopily, každopádně jim to neřeknu, nebo alespoň v blízké době. No a teď sedím u Zmijozelského stolu, a Brumbál nám říká, aby jsme se o prázdninách měli dobře a tak, prostě proslov. "Určitě víte, co se stalo před týdnem. A jelikož čtyři žáci z prvního ročníku se zvládly dostat tak blízko, tak jim chci dát poslední body. "Ronu Wealseymu uděluji  pět bodů za překonání šachovnice, a mistrovský tah" řekl směrem k Ronovi, a Nebelvírští a já jsme začali tleskat. "Hermioně Grangerové uděluji též pět bodů za pomoc kamarádům, a za pomoc při kouzlech" řekl, a opět jsme zatleskaly "Emily Brooksové deset bodů  za to, že se setkala s Voldemortem, a nezpanikařila, a zvládla to, až dokonce" řekl, a Zmijozelský stůl mi zatleskal, což je u nich pokrok, ale zatleskaly i má parta, a pár dalších lidí z Nebelvíru. "Dobře, a letošní pohár kolejí vyhrál Nebelvír" řekl, a výzdoba se ihned proměnila do barev Nebelvíru. "dobře, užívejte prázdnin a zas příští rok" řekl, a my jsme všichni šli na vlak. Sedla jsem si do kupé s mojí partou, a jeli jsme směr domov. Po asi třech hodinách jsme byli na místě, vystoupily jsme všichni společně,  a rozloučily jsme se. Hermiona i Ron už odešly se svými rodiči. "ahoj Emily" řekla máma a objala mě "ahoj Harry" řekla mile máma "dobrý den" řekl nervózně Harry. "Harry potkala jsem tvojí rodinu, čekají na tebe venku před tím to nástupištěm" řekla moje máma "dobře, děkuji" nemáš zač. "Tak jdeme" řekla máma a my jsme šli s ní. S vozíkem jsem vyběhla z nástupiště přes zeď, a počkala jsem na ostatní, s mamkou jsme odvedly Harryho k jeho rodině. "tak ahoj Harry hezký prázdniny, a očekávej dopisy" řekla jsem potichu v objetí "ty taky ahoj" řekl,  "naschledanou" řekla jsem směrem k jeho tetě a strýcovi, ty přikývli a my jsme se před jejich zraky přemístily do našeho domova.