Dcera Voldemorta

54.kapitola

"Dobré ráno " probral mě ze snu hlas mého přítele . Usmála jsem se a rozespale a podívala se na něj . "Dobré " usmála jsem se a políbila ho, on polibek prohloubil a já se po chvíli odtáhla .

"Kolik je ?" Zeptala jsem se "za dvacet minut začíná snídaně "

"Tak už bych měla jít ještě si musím vzít učení " usmála jsem se a pomocí kouzla se oblékla . Přeci jen nemůžu nahá jen tak vylézt z Harryho postele , když tady má spolubydlící . "Uvidíme se nějakou hodinu ?" Zeptal se než jsem odešla "třetí a čtvrtou máme společný lektvary " usmála jsem se , pomocí kouzla jsem zrušila to , které jsme použily večer . Bylo to kouzlo , aby nás nikdo neslyšel a aby závěsy na Harryho posteli fungovaly jako takové zdi . Aby nás nikdo neviděl  .

"Ahoj " uchechtl se Ron a přeměřil si mě pohledem "ahoj " pozdravila jsem lehce začervenaně a šla jsem pryč .

Vešla jsem do společenky a ihned jsem uviděla Draca . Ten se rozhlédl a hned mě vzal za ruku a odtáhl mě do jeho ložnice , kde už nikdo nebyl .

"Kde jsi sakra včera byla ?!" Vyjel na mě a já si sedla na jeho postel "s Harrym "

"To jsem si mohl myslet " řekl naštvaně

"A co ? O co ti jde "řekla jsem naprosto nechápavě a dala oči v sloup.

"O co mi jde ? Možná o to , že tvůj otec zuří více než obvykle ! Bylo jediný štěstí , že tam byla tvá matka , která ho dokáže jako jediná krotit ! Chce , aby jsi  se tam dnes ukázala a nechápe jak je možné , že jsi zvládla bolest na předloktí "

Upřímně taky to nechápu . Ta bolest byla příšerná , ale stálo to za to , protože jsem byla s lidmi na kterých mi záleží a který mě mají rádi bez toho aniž bych někoho vraždila .

"Upřímně bolest to byla šílená , ale je mi to jedno chtěla jsem být s Harrym "

"To je skvělý a já málem společně se Snapem jsme skončily mrtvý jen díky tomuhle " řekl naštvaně a odešel pryč . Dneska nemá moc extra náladu proto jsem počkala a pak až odešla .

Celý dnešek byl nekonečný . Doslova . Jediný lektvary byly celkem v pohodě . V rámci možností .
"Nechceš dneska u mě zas přespat ?" Navrhnul mi  Harry po večeři "ráda bych , ale nemůžu . Musím napsat ještě esej do lektvarů "

On řekl jen že to chápe , dal mi pusu a odešel . Já nešla ani do společenky a díky bolesti na zápěstí jsem se co nejrychleji dostala do zakázaného lesa a pak se přemístila do Malfoy Manoru.

Už ve vstupní síni jsem narazila na mámu , která se netvářila moc nadšeně . Spíše vůbec .

"Tady jsi " vydechla a objala mě "otec zuří víc než si myslíš " šeptla " ublíží mi ?" Vydechla jsem otázku "donutila jsem ho , aby ti nic neudělal , ale nepokoušej ho . Nemá to smysl a pak by kašlal na mé prosby "

Jen jsem přikývla a šla do salónku , kde seděl . Okolo křesla ve kterém seděl byla obmotaná Nagini "no ne koukej Nagini , kdo přišel " řekl ledově otec .

"Nebylo mi dobře " namítla jsem "to řekneš i ve válce ? Že se nezúčastníš , protože ti není dobře ?" Řekl pohrdavě "neřeknu" řekla jsem a sklopila zrak.

Najednou jsem ucítila, že se mi snaží dostat do hlavy . Rychle jsem se tomu obránila , věděla jsem totiž na co se chce kouknout.

"Trénovala jsi " poznamenal , když se mi nedostal do hlavy ačkoliv se mu to málem povedlo . "Mám nejlepšího učitele " poznamenala jsem .

"Přišla jsi o dvě schůze " řekl a vyčaroval vedle něj další křeslo do kterého jsem se šla posadit .

"Ano " řekla jsem jen "zítra zaútočíme na pár rodin ty budeš v čele " oznámil mi a já se na něj podívala jestli to myslí vážně . "Jsi má dcera co jsi čekala " ušklíbl se a napil se z poháru nějakého pití . "Vedle tebe bude Draco "dodal . Já si povzdechla .

"Nechci se vdávat "

"A já nechci takových věci " řekl "zítra povedeš smrtijedy prostě " rozkázal "a ty tam nebudeš ?" Zeptala jsem se zaraženě "ne, nebudu bude to tvá akce "

Takže o to horší to pro mě bude . Všechno to bude záviset totiž jen na mě . Udělám chybu a budu za to zodpovídat já. Skvělý.

"Každopádně měla by jsi více trénovat. Omezila jsi tréninky. Ano jsi dobrá čarodějnice, ale být dobrá nestačí " řekl a pomocí kouzla přeměnil místnost na takovou tréninkovou halu.

"Opravdu musíme?" Povzdechla jsem si a spadla na zadek, protože otec odčaroval i křeslo ve kterém jsem seděla "ano musíme" řekl a vrhl na mě první kouzlo, které mě odhodilo prudce na stěnu. Spadla jsem na zem a vše mě bolelo. Nemohla jsem se nadechnout a ani pořádně neměla tolik času, protože otec na mě začal pálit další a další kouzla.

"Vidíš? Opravdu musíme" řekl a odešel pryč po nějaké době. Nechal mě ležet na zemi. Cítila jsem, že mám pravděpodobně zlomenou ruku, vyvrknutý kotník a bůhví co ještě.

Nějakým způsobem jsem bolestně vstala a to sem akorát přišla Narcissa "jsi v pořádku?" Zeptala se a ustaraně ke mě šla a podepřena mě. Já se vděčně a zároveň plná bolesti na ní podívala.

"Pošlu sovu Severusovi snad ti sežene nějaký lektvary" řekla a vedla mě do ložnice, která je dá se říci moje. "Děkuju" šeptla jsem a ona nad tím mávla rukou "ale ano musím poděkovat. Jsi na mě hodná a tak prostě mě nebereš jako jeho dceru a za to jsem ráda" řekla jsem a na moment se jí podívala do očí. "Neděláš to z důvodu jako on. V tomto jsi s Dracem stejná. Ani jeden to všechno nechce, ale musí" šeptla tak, abych to slyšela pouze já. Měla pravdu. Až moc velkou.

Došli jsme do ložnice a já se pomocí kouzla převlékla. Narcissa mi pomohla až do postele. "Odpočiň si" řekla a odešla. Chtěla jsem jí poděkovat, ale byla už pryč. Chvíli jsem se dívala do stropu, ale po chvíli se mi zavřely únavou oči a já usnula.