Uběhlo tak půl měsíce a každičkou chvíli si v Bradavicích užívala přeci jen je to předposlední rok na tomto báječném místě. "Konečně sobota" řekl Ron a Harry na souhlas přikývl. " Děláte jako kdyby to utíkalo pomalu" zasmála se Hermiona "No utíká hlavně při hodinách" zasmál se Harry "Tak fajn" zasmála jsem se a šla si sednout ke svému stolu a najednou sem začali létat sovy a viděla jsem mámy sovu, která mi podala dopis a zas odletěla kdo ví kam. Dopis jsem si dala do kapsy hábitu, a začala jsem snídat. Po snídani jsem šla ven s mou partou kde jsme se dost nasmály a celkově dost bavily. "Nepřišel ti dopis?" zeptal se zvědavě Ron "Jo přišel ale nemám náladu si ho číst" zasmála jsem se pobaveně nad jeho zvědavostí. "Ronalde jsi děsně zvědavý" křikla Hermiona "No a co" šeptl si pro sebe a dal oči v sloup. "Jak jde famfrpál?" změnila jsem raději téma "Naprosto skvěle" usmál se a začal mluvit o tom, že tento rok to vypadá velmi slibně a tak prostě pro něj a Rona zajímavá konverzace ale pro ostatní ne, ale co se dá dělat že jo.
Před obědem jsem šla do pokoje se trochu upravit plus si přečíst ten dopis. Posadila jsem se na postel, a byla ráda, že tu nikdo v tomto pokoji není, ale přes to jsem si kouzlem zatáhla závěsy jistota je jistota. Otevřela jsem jemně dopis a začala ho číst se zatajeným dechem.
Ahoj Em
Smrtijedi o mě ví stejně tak tvůj otec, který si se mnou chtěl promluvit . Já jsem souhlasila, a mluvila jsem s ním osobně. Jsem u něj, a jak jsem se osobně dozvěděla nechce nám ublížit ani jedné, a moc rád by si s tebou popovídal či poznal, ale chápe když nebudeš chtít. Je s tím smířený, a je to samozřejmě na tobě. Tak se hlavni rozhodni ty, a věř mi nechce tě nutit do toho aby jsi byla Smrtijedkou, ale podle mě ti to nabídne pokud se s ním budeš chtít setkat... Prosím odepiš mi a pošli co nejdřív sovu,a dohodneme se. Máma
Dost mě to překvapilo a zarazilo. Nečekala jsem nic takového, a nevím zda se s ním chci setkat. Ale má jedná část ho chce poznat a setkat se s ním osobně, ale na druhou stranu mám strach z toho jaký je. Mám obavy a tak, ale ještě si to promyslím a prostě uvidím. Udělala jsem klasicky falešný úsměv který nikdo neprokoukne, a šla jsem do jídelny na oběd. Nasoukala jsem něco do sebe a šla jsem poté po chodbě, kde mě zastavil Snape. "Slečno váš otec mi to řekl a máte mu mně poslat odpověď" šeptl a já vytřeštila oči "Vy- vy jste smrtijed?" šeptla jsem "Ano jsem a váš otec mi věří když mi to řekl takže jaké je vaše rozhodnutí?" zeptal se "Já jsem myslela že na to budu mít více času" přiznala jsem mu "je mi líto, ale nejde to musíte mi to říci" řekl. "Já upřímně nevím" řekla jsem a nevěděla co dělat tohle všechno je jen špatný vtip. "Slečno řekněte ano ne nic jiného v tom není" povzdechl si "Je já nevím co si mám vybrat". " Poslechněte srdce a uvidíte" řekl. "Víte co? Přijímám výzvu,ale řekněte mi kdy se sním mám setkat" řekla jsem. "Zítra teleportuju se tam s vámi a vyzvednu vás v osm ráno" řekl a odešel. "Co po tobě chtěl?" zeptal se Harry "Jen že máme není dobře tak jí zítra navštívím" zalhala jsem a oni to opět neprokoukly a jen přikývli na souhlas. Bohužel teď nevím jestli jsem neudělala chybu s tím budoucím seznámením s otcem, ale vše proběhlo tak rychle, že jsem si to ani neuvědomila.

ČTEŠ
Dcera Voldemorta
FanfictionAhoj, jmenuji se Emily, je mi deset let a brzy mi bude jedenáct. Nejsem jako ostatní děti, připadám si jiná, ale naprosto jiná.... Co kdyby měl lord Voldemort dceru, o které neví ani on sám? Co kdyby se to časem dozvěděl? Tento příběh se bude odehr...