Dcera Voldemorta

7 kapitola

"Půjdete do zakázaného lesa , a přinesete kytky které jsou světle modré a mají v květu menší kamínek" řekl . "Ale do zakázaného lesa se nesmí chodit, navíc je to nebezpečné" řekl Malfoy. "Ano to ano, ale vaše chyba" řekl Filch, a vítězně se zašklebil. Najednou se rozešel ven, a my jsme museli jít za ním. Šli jsme přes pozemky školy a nikdo nic neříkal. Došli jsme až k lesu "Tak jo, jděte hledat a kdyby se dělo něco hrozného ,tak vyšlete červené jiskry z hůlky" řekl a bez čekání na naší odpověď odešel. Já jsem šla do lesa, a Draco šel za mnou. V ruce jsem měla pro jistotu hůlku, která vyzařovala světlo. "Tohle až se dozví můj otec, tak to bude řešit" řekl naštvaně Draco. "Hele Draco, nech toho můžeme si za to oba sami" řekla jsem. "No jasně, ale sami v lese a ještě v tomto zakázaném" řekl "Snad se nebojíš?" Uchechtla jsem se.

"Tohle je to nejmenší čeho se bojím" řekl "Aha, a koho se nejvíce bojíš?" zeptala jsem se. "Asi toho koho všichni, což je ty víš kdo" řekl smutně. "Já se ho nebojím a nechápu proč všichni mu říkají jenom ty víš kdo, vždyť jeho přezdívka je Voldemort" řekla jsem v naprostém klidu. "Hele neměla by jsi říkat jeho jméno" řekl "Já nevidím důvod proč ho neříci" řekla jsem po pravdě. "No je lepší to neříkat" zamumlal. Raději jsem mu na to nic neříkala. "A jsi ráda ,že jsi ve Zmijozelu?" zeptal se mě Draco "Upřímně je mi to jedno a zjistila jsem ti jednu věc, Pansy je do tebe zamilovaná" řekla jsem mu. On vykulil oči "Cože Pansy? No fuj vždyť ona je no jak to mám říct divná" řekl. "Jo to je, ale občas je i v pohodě" řekla jsem. "a kam vlastně jdeme?" zeptal se mě najednou Draco a já jsem si uvědomila, že vůbec nevím kde jsme. "Popravdě vůbec nevím" řekla jsem, a zastavila jsem na místě. "No tak to jsme dva" řekl "Tak asi jdeme ne?" řekla jsem s úsměvem. On přikývl, a my jsme šli dál, najednou jsem viděla se v dáli něco zablyštit, "Hele Draco, tam se něco blýská nepůjdeme se tam raději podívat?" zeptala jsem se ho "Jo, třeba to bude ta zatracená kytka" řekl. Šli jsme tam, ale to co jsem viděla bylo hrozné, až mi ztuhla krev v žilách. Né , že bych nikdy neviděla mrtvé zvíře, ale tohle byl mrtvý jednorožec, kterému ještě odkapávala krev z břicha. Podívala jsem se vystrašeně na Draca, on na mě, ale vypadal celkem v pohodě. Najednou mě začali štípat oči díky slzám, začala jsem se koukat někam mimo, ano bylo mi to dost trapný brečet před Dracem. On, ale udělal něco co bych nečekala, objal mě. Nejprve jsem se divila, ale nakonec jsem mu objetí opětovala "Neboj se, určitě to měl rychle za sebou" utěšoval mě v objetí. Přikývla jsem, "Děkuji, a asi by jsme měli jít odtud pryč" řekla jsem. "Nemáš zač  a pojď" řekl a oba jsme se vydali od tohohle divného místa pryč. Po pravdě mi přijde, že tady jsme už dost dlouho. "A jak se ti jinak líbí v Bradavicích?" řekla jsem, abych navázala řeč "Jo je to tady super, jen ty tresty jsou divný" řekl s drzým úšklebkem. "A jak se tady v Bradavicích líbí tobě?" zeptal se Draco "Jo líbí" řekla jsem jednoduše "Hele Draco, takhle mi přijdeš naprosto v pohodě, ale proč se pořád strefuješ do lidí s nečistokrevnou krví?" zeptala jsem se ho. "No víš mě takhle vždy vychovával otec, mámě je to jedno a když by se dozvěděl , že nepodporuji čistokrevnou krev, tak by mě vyvrhl z rodiny" řekl, a díval se na zem. "Aha, takže sám od sebe by jsi nikomu nenadával?" zeptala jsem se nejistě "Ne, nenadával pokud bych k tomu neměl důvod" řekl. "Aha" řekla jsem, a konečně jsem pochopila tohohle člověka z jedné části .

Vyšli jsme na nějakou mýtinu, kde jsme zahlédly modré kytky. Rovnou jsme šli tam a natrhaly jsme je, protože to byli ony. Nazpátek jsme šli v tichu, ale ne v tom trapném, spíše v tom příjemném. Asi po třech hodinách jsme došli nazpátek do hradu. Šli jsme ke kabinetu Filche, opatrně jsem zaklepala. Za dveřmi jsme zaslechly nadávky a následně se otevřeli dveře "Jo to jste vy, jděte za McGonallogovou" řekl, a zabouchl před námi dveře. "Kde má kabinet?" zeptala jsem se Draca, "asi blízko Nebelvírský místnosti" řekl,a rozešel se po schodech nahoru. Vyšli jsme nahoru, a šli jsme k obrazu Buclaté dámy. "Nevíš kde má kabinet profesorka McGonallogová?" zeptala jsem se jí "Ale jistě jděte doprava , a pak tam jsou dveře" řekla s úsměvem "Dobře ,děkujeme" řekla jsem, a už jsem odtáhla Draca pryč. Opravdu tam byli dveře, zaklepala jsem na ně, chvilku jsme stáli v naprosté tichosti. "Tady jsou ty kytky" řekla jsem, a následně jsem jí je podala "Ano dobře můžete jít spát" řekla,a už zavírala dveře. "Paní profesorko" řekla jsem, ona otevřela dveře dokořán a já jsem pokračovala "V lese jsme našli mrtvého jednorožce, ale byl čerstvě zabitý" řekla jsem, profesorčin výraz se změnil. "Už zase" zašeptala "Dobře, řeknu to Hagridovi" řekla a zavřela dveře. Šli jsme dolů, "Slyšel jsi jí? Prý už zase" řekla jsem vystrašeně "Neboj, třeba je v lese škodná" řekl, ne moc přesvědčivě. "Třeba je za tím i něco jiného" řekla jsem, ale nevěděla jsem co by za tím mohlo být. Sešli jsme poslední schod a řekli jsme obrazu heslo. Ve společence nikdo nebyl "Já jdu spát dobrou noc" řekla jsem "Dobrou" řekl Draco a každý jsme šli k sobě. Já jsem vešla do pokoje a pomocí kouzla jsem se převlékla. Upřímně jsem docela unavená, tak jsem si lehla a během minuty jsem spala.