Dcera Voldemorta

9 kapitola

Uběhl nějaký ten čas a sedím ve vlaku směr domov, protože máme Vánoční prázdniny.Popravdě se strašně moc těším na mámu, protože se mi po ní dost stýská. V kupé sedím jenom já s Hermionou, Harry s Ronem nechtěli jet domů, no spíš Harry nechtěl a Ron nemohl, jelikož jeho rodiče odcestovali."Tak za chvilku budeme na nádraží" řekla Hermiona nadšeně ,přikývla jsem "Ano to ano, a jak se těšíš?" zeptala jsem se, aby řeč nestála. "Jo hodně, vždyť víš těším se na rodiče" řekla s jemným úsměvem. "Jo to věřím, já se zas těším na mamku" řekla jsem, dál jsme nemluvily, a dál jsme přemýšlely nad svým životem a nad vlastními starostmi. Z čista jasna jsme zastavily a já jsem si uvědomila, že je čas odejít. Nemotorně jsem vstala ze svého místa a společně s Hermionou a našimi kufry jsme odešly. Vystoupily jsme z vlaku, kde nás obklopil Malfoy a spol, cítila jsem na Hermioně, že úplně ztuhla a že je nechtěla vidět a kdo jo že ano? "Kde máte Pottera a Weasleyho? No počkat on je nikdo nechtěl copak?" řekl a zatvářil se na oko smutně a pak dodal "Počkat, ale kdo by chtěl takové šmejdy jako jsou oni? Právě že nikdo" řekl a udělal ten jeho klasický úšklebek. "Normální člověk by nechtěl spíše tebe nežli Harryho s Ronem. A navíc jedině ty jsi tady šmejd a laskavě nám uhni" zavrčela jsem na něj poslední slova. "A co když nechci?" řekl a naprosto ignoroval to před tím. "Prostě uhni a nic se ti nestane" řekla jsem, ale ten blbec Malfoyovskej se ne a ne pohnout, proto jsem udělala normální věc. Šla jsem a dala jsem mu co nejrychleji facku, a díky tomu jsme s Hermionou kolem nich prošly zcela v pořádku . "Tak já jdu za mamkou ahoj" řekla jsem s úsměvem "A hezké Vánoce" dodala jsem a šla jsem za mamkou, která mě pobaveně sledovala. "Ahoj" řekla jsem, a ihned jsem jí objala "Ahoj zlatíčko, co to mělo znamenat s tím Malfoyem?" zeptala se na oko vážně, ale jemně jí cukaly koutky. "No nemá si dovolovat" řekla jsem na mou obhajobu "Dobře, ty geny" řekla a pokroutila hlavou. Zkřížila jsem ruce na prsou "To teda ne ne, já jsem především po tobě" řekla jsem pohoršeně. "No neznáš svého otce jaký je nebo byl nebo nevím jak to zformulovat" řekla a mě bylo jasné, že se o něm nechce bavit na veřejnosti. Přikývla jsem jakoby na souhlas, máma my podala ruku a já se jí chytla a s prásknutím jsme se přenesly k nám domů. Díky mámě, která mě včas chytla jsem nespadla na zem, děkovně jsem se na ní usmála, ona mi úsměv opětovala. "Jdi otevřít okno kvůli Belle" zavelela  a sama odešla do kuchyně. Šla jsem do mého pokoje a otevřela jsem okno dokořán a pak jsem šla do kuchyně za mámou. Posadila jsem se na židli "Nechceš, abych udělala čaj a nepopovídaly by jsme si?" zeptala se mě máma. Přikývla jsem souhlasně hlavou máma díky kouzlu udělala čaj, obě jsme šli do obýváku a posadily jsme se na sedačku.

Chvilku jsme byli v tichosti, ale nedalo my to, a musela jsem se zeptat. "Podobám se hodně tátovi?" zeptala jsem se a pohlédla jsem na mámu, ona se na mě podívala. "Ano podobáš, sice ne tak úplně v povaze, ale jinak ano. Samozřejmě máš i hodně rysů po mně, ale víceméně po otci, jinak jaké to je ve Zmijozelu?"řekla. "No je to tam samo o sobě pěkný, ale ty lidi jsou úplně jiný nežli já. Prostě si více rozumím s jinými kolejemi" řekla jsem po pravdě. "Chápu a jsem ráda že nepomlouváš děti z mudlovských rodin" řekla pyšně máma "Mami to já také a nechápu o co jim furt jde, stejně je to jen krev" řekla jsem svou myšlenku. "Ano to máš pravdu, ale je to možná díky mě to ,jaký se Tom neboli tvůj otec stal, po té době co jsem se k němu nevrátila, se prý zcela změnil" řekla máma a upila svého čaje. V tu chvíli mi došlo, že za to že máma není s tátou mohu já a zcela jenom já. "Kdybych se nenarodila, tak jsi mohla být s tátou" řekla jsem smutně a raději jsem sklopila zrak. "Miláčku stejně bych byla teď bez něj a unudila bych se k smrti, ty jsi to nejlepší co mě kdy mohlo potkat" řekla a objala mě, objetí jsem jí opětovala. "Dobře" řekla jsem s menším úsměvem "A co učitelé?" zeptala se mě máma, a změnila téma. "Jo někteří jsou v pohodě, ale ten nový učitel Quirrell my připadá divný,a nejenom mě, ale i Hermioně, Harrymu a Ronovi nepřijde normální" řekla jsem jí celou pravdu. "Aha, tak snad bude normální alespoň trochu" řekla, a dál jsme si povídali o všem možném, i nemožném. Jen k tématu mého otce jsme se nevrátily, a já jsem za to opravdu ráda. V deset večer mě máma poslala spát. Vstala jsem ze sedačky, rozloučila jsem se a šla jsem do mého pokoje. Zkulturnila jsem se, a zavřela jsem okno, jinak bych asi zmrzla. Bella už naštěstí byla doma, takže to bylo v pohodě, ještě jsem se převlékla do pyžama a šla jsem spát.

* druhý den*

Probudila jsem se ve své posteli, což bylo opravdu příjemné. Po chvilce jsem vstala z postele a šla se převléknout. Vzala jsem si tepláky a nějaké tričko, následně jsem odešla do kuchyně. Udělala jsem snídani jak pro mě, tak i pro mamku, která přišla chvilku po mě. "Dneska by jsme měli jít koupit vánoční stromek a udělat mnoho dalšího" řekla unaveně. "Jo dobře" odpověděla jsem stručně, a dala jsem jí snídani, kterou jsme obě snědly. Následně jsme se převlékly do civilního oblečení, a jeli jsme koupit stromek. Na místě kde jsme vybíraly vždy, jsme s mamkou vybraly jeden a rovnou jsme se s ním na jednom místě přemístily . Doma jsme ho ozdobili a připravily jsme večeři na zítřek. Když bylo vše hotové, tak jsme si pustily nějaký film v televizi a já jsem u něho usnula.