Dcera Voldemorta

Den před odjezdem, nástupiště

Probudila jsem se, a ihned jsem vstala z postele. Došla jsem se nasnídat do kuchyně. K snídani jsem si udělala míchaná vajíčka. Máma šla dnes do práce, takže tu dnes budu sama. Když jsem dojedla snídani, tak jsem se převlékla do tepláků a trička. No a teď mě čekala jedna až moc známá aktivita, což je balení. Vytáhla jsem z pod postele kufr, a začala jsem si vedle něj připravovat vše potřebné pro můj život v Bradavicích. Ve finále toho bylo docela hodně, ale bojím se že se to tam nevejde, no nic za pokus to stojí. Asi po půl hodině, jsem tam vše nacpala a nejlepší je ,že se to tam opravdu vejde. Hůlku jsem si nechala vyndanou, a hábit jsem nechala úplně na vrcholku. Připravila jsem i věci pro Bellu, a i především její oblíbené pamlsky. Ještě chvilku jsem si procvičovala kouzla, ano vím ,že bych to neměla dělat ale ještě se to nějak neřeší. Tedy spíše u dětí, které ještě nenastoupily do Bradavic, a neznají ty hloupá pravidla. Ale hlavně jsem si i představovala co by se dělo, kdyby se o mě dozvěděl otec. Především by mě zajímalo jestli by byl rád a nebo ne. No hlavní je, abych se neprokecla ve škole, protože by se mě hodně lidí mohlo bát a táta by se dozvěděl o tom , že existuji. Ano poslední dobou přemýšlím i o otci, chtěla bych vědět, jaký byl než se stal Voldemortem. Z mého přemýšlení mě vyrušily kroky. "Ahoj Emily" řekla a podívala se na mě šťastně máma. "Ahoj mami" řekla jsem a šla jsem obejmout. Chtěla jsem jí jenom obejmout, ale ona mě chytla do náruče, a já jsem se u toho smála.

"Tak co jsi zabalená?" zeptala se mě máma, já začala šťastně přikyvovat "ano" odpověděla jsem. "To je dobře, a výš co ty moje příšerko? Sníme ty pizzy co jsem donesla na mé posteli a budeme si povídat dobře?" zeptala se, no spíše to řekla ,ale to je jedno. "Jó" vykřikla jsem šťastně, ano je to výhoda mít mladou mámu, která mi rozumí. Já jsem slezla z mámy náruči, a běžela jsem do její ložnice, sedla jsem si na její obří postel a čekala jsem na ní. Mamka přišla po chvilce, a u sebe měla tři krabice pizz. Sedla si taky na postel, a otevřela krabice, a já jsem si ihned vzala kus žampionové pizzy. "Emily co se děje?" zeptala se máma ustaraně. "No mami, bojím se, co když se nedostanu do Nebelvíru a dostanu se třeba do Zmijozelu?" řekla jsem smutně. "Emily podívej se na mě, a já ti něco řeknu" udělala jsem co chtěla. "Takže i kdyby jsi se dostala do Zmijozelu tak co? Ano já jsem chodila do Nebelvíru, ale tvůj otec chodil do Zmijozelu. A on je z čistokrevného rodu a já ne, ale jde o to , že moudrý klobouk tě zařadí tam, kam mu to bude připadat pro tebe nejlepší. "Já budu ráda za jakoukoliv kolej, kam se dostaneš" řekla, a pohladila mě po tváři. "Ano já vím" řekla jsem. "A jak to tady beze mě zvládneš?" zeptala jsem se. "No to teda nevím, hlavně mi budeš muset psát" řekla máma, a mrkla na mě. "Ano neboj se" řekla jsem, a obě jsme se upřímně zasmály. "Ale neboj se nějak to přežiji, a nezapomeň napsat i babičce s dědou, a nezapomeň i na strejdu" řekla máma v smíchu. "Ano neboj se, budu psát jakmile to bude možný" řekla jsem, a vytvořila jsem takový ten drzý úšklebek. Máma si vzala kus pizzy a začala ho klidně jíst, já jsem se k ní přidala. Ještě dvě hodiny jsme si povídali, ale pak mě máma zahnala do postele, větou ,,ráno vstáváš brzy" tak jsem se umyla a umyla hlavou. Poté mi máma mé vlasy vysušila pomocí kouzla, a šla jsem spát.

*Ráno/ odjezd*

"Emily , Bradavice čekají" řekla máma, a já jsem si to uvědomila, dneska jedu do Bradavic! Rychle jsem otevřela oči, ale to jsem neměla dělat, protože se mi dostalo do očí to ostré denní světlo. V rychlosti jsem je i zavřela, a když skončila ta bolest od sluníčka, tak jsem je pomalu otevřela. "Ahoj mami" řekla jsem s úsměvem. "Ahoj zlatíčko, převleč se, a pak přijď do kuchyně na snídani" řekla a odešla.Pokroutila jsem hlavou a přešla jsem k židli, kde jsem měla připravené oblečení na dnešek. Oblékla jsem se do toho a učesala jsem se a z vlasů jsem si udělala cop.Když jsem byla spokojená, tak jsem šla do kuchyně.Máma seděla na židli, a popíjela kávu. Viděla jsem svou snídani na stole, proto jsem se rovnou posadila , a začala jsem jíst. "Víš Emily, strašně moc rychle jsi vyrostla a jsi moje zlatíčko nezapomeň na to. Hlavně se neprokecni v tom tajemství o tvém otci. A budu tě mít ráda ať se stane cokoliv." řekla.