Dcera Voldemorta

11 kapitola 1 část

"Cože?" vykřikla jsem, když mi Harry řekl o Chloupkovi, a o plánu dostat ten kámen mudrců dřív nežli někdo jiný, například Snape nebo Quirrell. "Jestli chceš, tak do toho s námi nemusíš, ale chtěli jsme ti to nabídnout" řekla Hermiona s náznakem úsměvu. "Já jdu do toho s vámi, jen mě to překvapilo" řekla jsem "jo to nejsi sama" souhlasil se mnou Ron.  "A kdy do toho půjdeme?" zeptala jsem se, všichni tři se na sebe podívaly, a odpověděly mi "dnes večer" zamumlal Harry "dobře a v kolik u Nebelvírské společenky?" a to pro změnu odpověděl Ron. "Tak třeba v 22:00" řekl rychle přikývla jsem "dobře budu tam, ale už bych měla jít" řekla jsem "tak zatím" rozloučila jsem se, a šla jsem do společenky Zmijozelu, a posadila jsem se na sedačku vedle Pansy,  a poslouchala jsem nějaké drby, kdo ví o čem. "A jaký na to máš názor ty Emily?" zeptala se mě, a já jsem nevěděla která bije. "Cože? jaká byla otázka?" zeptala jsem se zmateně. Pansy dala oči v sloup "ptala jsem se na to, co si myslíš, kdo vyhraje pohár ve famfrpálu" řekla naštvaně. Chtěla jsem říct Nebelvír, ale rychle jsem si to rozmyslela. "Myslím že my neboli Zmijozel a vy?" řekla jsem nervózně. "Jo to samí" přitakaly dvě holky vedle mě a i Pansy. "Hale, asi už by jsme měli jít spát, za chvilku je devět a nechci mít průšvih" řekla Pansy, a už mě táhla k nám do pokoje. Ona šla dřív do koupelny než já, a Alis už spokojeně spala což je plus pro mě. V rychlosti jsem si dala pod polštář hůlku,  a dala jsem si tam i čisté oblečení, které se skládá z černých legínů, šedého tílka, mikiny která je též černá, a pochopitelně hábitu. Vše jsem uložila tak, aby na první pohled nebylo jasné, že to tam je. Když vyšla Pansy ven, tak jsem tam šla místo ní, v rychlosti jsem se vysprchovala, a udělala jsem si obyčejný culík, ještě jsem se pomocí kouzla převlékla do pyžama, a šla jsem do pokoje. "dobrou noc" řekla jsem Pansy, a lehla jsem si do postele. Co nejtišeji jsem řekla kouzlo, aby se zatáhly závěsy mé postele, a pak jsem je kouzlem zabezpečila. Než by někdo řekl švec jsem byla převlečená,  a připravená do akce. Chvilku jsem čekala, ale když jsem zaslechla Pansyino chrápání,  tak jsem zrušila kouzlo se závěsy, a opatrně jsem vstala z postele. Ještě jsem vytáhla z pod polštáře svojí hůlku, a potichu jsem opustila pokoj. Ve společence naštěstí nikdo nebyl, ještě jsem se podívala na hodiny které ukazovaly že je půl desátý, proto jsem na nic nečekala, a rovnou jsem šla. Po pravdě jsem se bála, aby mě nenachytal Filch a nebo ta jeho pitomá kočka paní Norrisová. Naštěstí je celkem tma, a jenom někde jsou zapálené pochodně, takže se jen tak neztratím. Nevím jak dlouho jsem šla, ale přišlo mi to jako celá věčnost. Po nějaké době jsem dorazila na místo srazu. Nikoho jsem neviděla, ale najednou mě někdo zatáhl za ruku,  a ocitla jsem se pod neviditelným pláštěm, kde byla Hermiona, Harry a Ron. Usmála jsem se "tak jdeme" řekla jsem co nejtišeji, a v ruce jsem pořád držela svojí hůlku a to i přes to, že bych si poradila bez ní, ale to by se nikdo neměl dozvědět, ani mí nejlepší kamarádi. Vyšli jsme tedy potichu směrem ke schodišti, díky kterému se dostaneme na horu ke Chloupkovi. Musely jsme chvilku počkat, protože schodiště věčně mění polohu, ale naštěstí jsme nemusely čekat dlouho. Celou dobu jsme byli zticha, kdy jsme vyběhly společně schody, tak jsme prošly dlouhou a tajemnou chodbou, kde bylo docela dost divných ba strašidelných soch. Došly jsme ke dveřím, a všichni jsme se na sebe podívaly "dobře plán je vám jasný?" zeptal se Harry když se dotýkal kliky, všichni jsme přikývli, a vešly jsme dovnitř. Původně jsme čekaly, že budeme muset hudbou uspat Chloupka my, ale někdo nás už předehnal, takže jediné štěstí, že jsme šli ve stejný den. Ještě hrála hudba, tak jsme toho využily, a co nejrychleji jsme proklouzly kolem Chloupkových hlav, otevřela jsem padací dvířka, a bez rozmyšlení jsem skočila dovnitř, a ostatní skočily za mnou. Myslela jsem si, že spadneme do něčeho tvrdého, ale opak je pravdou. Spadly jsme do něčeho měkkého, ale vypadalo to na nějaké kořeny. Hermiona po chvilce řekla, aby jsme byli v klidu, a díky tomu jsme se propadly pod to, kde byla nějaká část místnosti. Jediný Ron se bál toho, co se stane, ale nakonec se taky propadl pod ty kořeny, a my jsme mohli pokračovat. Pouhým kouzlem alohomora jsem odemkla dveře, které nás oddělovaly od další místnosti. Otevřela jsem dveře, a jako první jsem vešla dovnitř, a ostatní šli dovnitř. Celá místnost byla tmavá, ale bylo v ní víc světla než li v té předchozí. Nad námi jsme zaslechly něco jako šustění křídel, proto jsme se podívaly nahoru. "Co je to?" zeptala jsem se "no nevím, vypadá to jako klíče" řekla Hermiona, a já jsem se podívala na ten tvar pozorněji, a musela jsem dát Hermioně za pravdu, opravdu to vypadalo jako klíče. Podívala jsem se na zem, a viděla jsem tam koště. "Hele tady je koště,  a jeden z nás a to asi Harry by měl využít svých schopností, a najít ten správný klíč" řekla jsem. "Jo máš pravdu měl by mít to koště Harry" řekl Ron a Hermiona přikývla na souhlas. Harry tedy popadl koště, a vyletěl na horu. Klíče byli proti němu v převaze, ale Harry si naštěstí vede dobře, a uniká jim. Všimla jsem si, že v rohu je jeden klíč, který má poraněný křídlo. "Harry tady" vykřikla jsem, a ukázala jsem na ten klíč, podíval se tím směrem, a co v největší rychlosti letěl pro ten klíč. Klíč mu několikrát zmizel, ale po dobrých pěti minutách ho chytil, v rychlosti seskočil z koštěte, a běžel k zamčeným dveřím, a my jsme běželi za ním. V rychlosti otevřel dveře, a všichni čtyři jsme proklouzly rychle dovnitř. Ulevilo se nám, když jsme byli úspěšně v další místnosti, ale ne na dlouho. Šli jsme kousíček, a vůbec to tady nevypadalo dobře, všude byli nějaké zničené sochy, ale igonorovala jsem ten fakt. My jsme se rozhlížely po této místnosti, ale Ron pokračovala a vykřikl "vždyť to je šachovnice" řekl s úsměvem, a v tu chvíli se všude rozprostřelo světlo.  Šli jsme  za Ronem, a všichni čtyři jsme chtěli pokračovat, ale na konci šachovnice nás zastavily sochy, které na nás vytasily meče, couvli jsme. "Co budeme dělat? Jak se máme dostat k těm dveřím?" řekla vystrašeně Hermiona. "To je jasné, musíme  vyhrát tuto hru v šachách" řekl v klidu Ron...