Dcera Voldemorta

40. Kapitola

"Jsi normální ?!" Vyjekl Draco , když bylo po schůzi a zatáhl mě do jeho pokoje .

"Proč bych neměla být normální ?"'zeptala jsem se v klidu a sedla si na jeho postel. "Slíbila jsi mu a dalším smrtijedům , že se ještě dnes s nimi přemístíš na další útok . Uvědom si , že budeš muset zabíjet !"

"Lepší je zabít než , abych je mučila jako on . Oba víme že nás to oba čeká a už je jedno kolik těch životu bude " řekla jsem "kdo jsi a co jsi udělala s Emily ?"

"Uklidni se Draco sakra ! Víme , že jednoho dne budeš muset jít také a nebudeš tam moct jen koukat a dělat že tam nejsi "

"Já vím bohužel to sakra vím !" Vykřikl , šla jsem k němu a objala ho . On mě také objal . "Záleží mi na tobě a štve mě že tohle všechno děláš pro něj " vydechl mi na krk potichu . Najednou se rozevřeli dveře . "Emily můžu s tebou mluvit ?" Vydechla má máma , přikývla jsem a šla za ní . Šli jsme k nim do ložnice . Zde jsem byla poprvé . Překvapilo mě , že místnost nebyla úplně tmavá . Byla zde jak zelená barva Zmijozelu  tak Červeno zlata Nebelvíru.

Posadily jsme se ke krbu ve kterém plál oheň . Rozhlédla jsem se a doufala že zde nebude Nagini . "Neboj nesmí sem . Nemám osobně dobrý pocit , když je všude " uchechtla se mamka jakoby věděla co si myslím .

"Opravdu jsi připravená jít s nimi ? Nechceš přeci jen se přemístit do klidu Bradavic? Nemusíš zabíjet lidi jako otec " řekla a podívala se mi do očí. "Chci ,aby na mě byl pyšný " řekla jsem rozhodně "Jak chceš zlato, ale jsem zde pro tebe a dělat to v budoucnu nemusíš . Klidně s otcem promluvim " pousmála se .

"Nechci aby jste se kvůli mě hádaly . Hlavně by ti mohl ublížit a to opravdu nechci"

"O to se nemusíš bát . Ani nevíš jak často se hádáme . Nikdy mi neublížil a ani se o to nepokusil "

"To doufám " řekla jsem a objala jí "tady jsou mé nejmilejší ženy " ozval se za námi hlas a já nadskočila .  Kdy otec sakra přišel !?!

"Je čas jít Emily " řekl mi "opravdu se k nám nechceš přidat Amando?" Řekl směrem k mámě , když jsem se zvedala "opravdu ne . Mě v tomhle nepřesvědčíš a víš to moc dobře . Dej na naši dceru hlavně pozor " řekla spíše prosebně . "Je to mocná kouzelnice ubránila by se nějakým mudlovským šmejdům" řekl .

Přemístily jsme se do nějaké kouzelnické vesnice . Byly zde normální domy. Všichni smrtijedi ve společnosti otce začaly vraždit . Nešli dům po domě . Šli různě a byly dost rychlý .

"Pokud nechceš naštvat otce tak by jsi si měla pohnout " ozval se Severus , který na mě měl dohlížet . Já se ušklíbla , ale nakonec se k nim přeci jen přidala , ale víceméně jsem jen pozorovala . Nechtělo se mi zabíjet . Hlavně jsem aspoň mohla pozorovat otce společně se smrtijedy , jak jsou rychlý .

"Končíme !" Ozval se hlas otce po asi tak půl hodině . Všichni se začaly přemisťovat . Dokonce i otec . Chytila jsem se Severuse , který nás přemístil už rovnou na pozemky . Byla jsem ráda že jsem nemusela znovu na Malfoy Manor .

"Kolik jsi už zabil lidí?" Zeptala jsem se Severuse , když jsme šli do hradu . "Už to nepočítám . Dříve jsem si pamatoval čísla , ale teď už ne . Nejde si pamatovat všechny " řekl a já přikývla . "Nemáš nějaký lektvar , který by mi dodal energii ? " povzdechla jsem si , jelikož už svítalo a něco na povzbuzení by se přeci jen šiklo.

"Jo jistě " řekl a zamířily jsme do jeho kabinetu , kde měl mnoho lahviček s různými lektvary . Chvíli se mezi lahvičkami hrabal a hledal , ale poté našel co hledal . Podal mi lavičku , já mu poděkovala a šla se na kolej upravit .