Dcera Voldemorta

27. Kapitola

"Hermiono prosím promluvme si " řekla jsem zoufale a chytla jí za ruku . Byla jsem na dně a potřebovala jí. "Nešahej na mě ! " vyjekla a vytrhla se mi ze sevření . Bylo to něco hrozného. Moje nejlepší kamarádka byla pryč prostě mě neměla ráda jelikož nevěděla co se děje. "Prosím Hermiono vždyť jsme nejlepší kamarádky " řekla jsem a z očí mi začali kapat slzy . "Také jsem si to myslela , ale očividně to tak není . Víš ono když zjistíš , že tvoje nejlepší kamarádka ti něco tají , tak je to hrozné a nevíš na čem jsi " řekla smutně . Chápala jsem jí , ale nemohla jsem jí to prostě jen tak říct , nešlo to ."musíš mě pochopit je to težké a je to komplikované . Navíc jakmile by jsi zjistila co se děje , tak by jsi ode mě utekla a nechtěla mít semnou nic společného " řekla jen vážně jelikož to tak opravdu bylo a také bude . "Emily snažím se tě pochopit , ale nejde to . Tajíš mi něco a já chci vědět co přesně to je " řekla vážně . Sklopila jsem pojled jelikož mi dělalo problém se dívat do těch její . Viděla jsem v nich tolik smutku , sklamáni a dalších věcí.

"Dobře řeknu ti to " řekla jsem po chvíli. "Budeš mě ale pravděpodobně nenávidět a odusuzovat " povzdechla jsem si a sedla si do trávy na školník pozemku . "Proč bych to dělala ?" Zeptala se mě a sedla si naproti mé osoby . "Nevím prostě je to tak a pravděpodobně se mě budeš bát " řekla jsem a ona se na mě nechápavě podívala .

"Emily proč bych se tě měla bát ?" Zeptala se starostlivě . "Proč ? Protože je to poměrně dost důležité " řekla jsem . "Tak mi to řekni a nenatahuj to " řekla a dala oči v sloup . Typická Hermiona .

Chvíli jsem váhala zda je vhodné jí to říct . Rozhlédla jsem se okolo nás a i přes to , že tu bylo jen pár poflakujících studentů , kteří by nás s největší pravděpodobností ignorovali ,jsem pomocí hůlky okolo nás udělala bariéru aby nikdo nic z našeho rozhovoru neslyšel . Mohly by jsme klidně řvát a nikdo by nás neslyšel . Je to skvělé kouzlo a vím , že ho otec často využívá kvůli nějakým schůzím smrtijedů či když nechce, aby šli slyšet jeho objteti ven .

"Prostě vím to od první třídy , ale nejsem taková jako on . Věř mi prosím . Samozřejmě jsem z jisté části jako on ale on není špatný člověk " vydechla jsem nervózně . "Emily o čem to mluvíš ?" Povzdechla si. "Prostě nedávno jsem se poznala s mým tátou . Můj táta je Voldemort a nebo také pán zla či ten jehož jméno nesmíme vyslovit . " řekla jsem a podívala jsem se na ní . "Počkej Emily to myslíš vážně ? On je tvůj otec ? On má dceru ?" Skoro až zařvala nahlas , ale díkybohu jsem si to pojistila tou bariérou . "Ano je , ale neříkej to nikomu , nejsem jako on " řekla jsem prosebně. "Neřeknu ale proč jsi mi to nechtěla říct ?" Zeptala se a objala mě . Čekala bych všechno , ale tohle ne . "Bála jsem se, že o tebe přijdu " přiznala jsem jí. "Chápu, že jsi se toho bála, ale měla jsi mi to říct. Jinak ty jsi smrtijed ?" zeptala se a podívala se na ruku akorát byl problém v tom, že ruka a mé tělo bylo v hábitu. "Dá se říci, že ano. Mám znamení, ale jinak nemusím dělat to, co smrtijedi. Nemusím zabíjet a ani plnit různé úkoly. Ano otec se mě kolikrát zeptá jestli něco z toho chci udělat, ale neláká mě to " vysvětlila jsem jí a ona chápavě přikývla. "Tak aspoň, že tak ale pokud si to neuvědomuješ , tak tvůj otec jde po tvém nejlepším kamarádovi a chce ho zabít" řekla a já si jen povzdechla. "Není to tak jak to vypadá. Kdysi chtěl mít moc, a aby mu lidi sloužily. Mámě bylo předem jasné, že bude mocný jelikož měl již po dokončení školy dost následovníků co by pro něj udělaly první poslední. On byl sám jelikož se k němu máma nevrátila a o mě ani nevěděl. Vše mu pak bylo jedno a proto chtěl i zabít Harryho. Teď už to všechno musí už jen dělat . Nechce v tom pokračovat , ale musí"

"Vždyť v tom nemusí pokračovat. Stačí , když smrtijedům řekne, že je konec. Nic víma a ani nic míň prostě udělá konec " namítla. "Takhle to nefunguje. Musel by zabít všechny smrtijedy a bylo by jich stovky a i tisíce. Zemřelo by ještě více lidí aby měl jistotu, že už v tom nebude muset pokračovat " řekla jsem. Ještě jsme to všechno začali probírat do všech možných detailů jak jen to šlo. Po asi dvou hodinách neustálého povídání o mém otci, Dracovi, tajemství a dalších věcech jsme vstali již z navlhlé trávy , a šli jsme dovnitř. "řekla bych, že jsme prošvyhli jídlo" zasmála se Hermiona. "To já také. Takže máme dvě možnosti . Buď půjdeme spát s prázdnými žaludky a nebo půjdeme do kuchyně za skřítky " usmála jsem se a hladově si pohladila břicho. "Typla bych , že půjdeme do kuchyně co ?" Zasmála se Hermiona a já souhlasně přikývla .

Došli jsme k obrazu s ovocem a řekli heslo . Nebylo nijak extra težké . Když se obraz odklonil a udělal nám místo aby jsme mohly projít , tak jsem pustila Hermionu a ona se na mě děkovně usmála . Jakmile tam vlezla, tak jsem jí následovala . Vešli jsme do menší místnůstky , kde byl stůl a několik židlí . Sotva jsme se stihli rozhlédnout , tak se nás ujal jeden ze skřítků. Donutil nás aby jsme se posadily a my mu nadiktovaly na co máme chuť .

"Stejně mi nepřijde správně , že nám tady takhle slouží " povzdechla si Hermiona , když jsme dojedli a skřítci nám pořád něco nabízeli a mi už odmítli jelikož jsme byli plné. 

"Já to chápu, ale baví je to. Je to něco jako jejich záliba. Ty si ráda čteš, a oni rádi pro nás vaří." řekla jsem , a vyšli jsme pomocí obrazu zpět na chodbu, kde již byla tma. "To ano, ale stejně " povzdechla si. "Hermiono baví je to. Jinak měli by jsme jít spát zítra máme první dvě hodiny lektvary se Snapem " ušklíbla jsem se. "Ajo tak ahoj a hezké sny " usmála se a u schodiště mě objala  a rozutekla se po schodišti nahoru. "Ahoj a tobě také!" křikla jsem s úsměvem, a šla v klidu po schodech dolů. U obrazu jsem zadala heslo a prošla společenkou ve které byli tři Zmijozelští hráči a něco dělali. Ignorovala jsem je, a šla do mé ložnice.Pomocí kouzla jsem se převlékla a šla jsem spát.

Ehm  takže po několika měsících se opět hlásím s novou kapitolou. Omlouvám se, že jsem nic nenapsala ale neměla jsem chuť psát tento příběh,ale ta chuť se mi vrátila. Do komentářů napiště zda chcete znova aby byl tento příběh aktivní :)