Dcera Voldemorta

18 kapitola

3 osoba:

Začal nový školní rok což znamená i nové dobrodružství mezi partou nebelvíranů, která se skládala ze známého Harryho Pottera, Hermiony Grangerové což je neobyčejně chytrá čarodějka, Rona Weasleyho zrzka, který je nejlepší kamarádem s Harrym a celkově se spolu dost baví, a nakonec Emily Brooksová dívka která nedobrovolně drží před svými nejlepšími kamarády dost důležité tajemství, které se jim bojí říci kvůli jejich reakci. 

Emily:

Jako vždy jsme přijely na nádraží červenou lokomotivou do Prasinek kde jsme musely přesednout na kočár tažený neviditelnými tvory. Sedli jsme si a naštěstí jsme v něm seděli jen my. ,,takže opravdu jsi nafoukl svojí tetičku?" ušklíbla jsem se ,,Jo měla jsi vidět pohled strýčka když jí držel, ale je pravda že jsem se dost bál že mě vyloučí ze školy" přiznal nám upřímně. ,,Naštěstí tě, ale nevyloučily přeci jen by to bylo dost blbý" odpověděla jsem a takhle i skončila naše konverzace protože jsme dojeli před hrad. Vylezly jsme z kočáru a zamířily do velké síně stejně jako každý rok. Posadila jsem se na lavici a čekaly na první ročníky které budou zařazený do některých z kolejí jako vždy. Upřímně jsem trpěla když ohlašovaly jména a já čekala na moment, kdy bude hostina protože jsem už měla opravdu hlad a ještě aby ne, když jsem jedla naposled ráno. Po půl hodině měl proslov Brumbál kde nás varoval stejně tak jako každý rok, a řekla bych že umím tu jeho řeč nazpaměť. ,,No a teď vás už nebudu zdržovat" zasmál se a kouzlem se tu objevilo jídlo, a ihned jsem se začala cpát.

Po hostině:

,,Tak co najedla jsi se dost?" řekl posměšně Malfoy ,,Jo ale ty očividně ne" ušklíbla jsem se, a šla se rozloučit s mojí partou.  Poté jsem zamířila dolů k mé koleji, a teprve teď jsem si uvědomila že neznám heslo. Musela jsem si sednout na schody a čekat dokud někdo nepůjde. ,,Co tu děláte slečno Brooksová?" zeptal se hlas Snapa. ,,Dobrý večer no čekala jsem jestli někdo nevyleze protože nevím heslo" přiznala jsem se, a on mi ho řekl a odešel bůh ví kam. Vešla jsem do společenky kde to žilo a to opravdu. Zmijozeláci tady dělají party, ale já na takovýhle věci nejsem a už vůbec ne tady tak jsem rovnou zamířila do mého pokoje. ,,Ahoj Pansy" křikla jsem a ona mi pozdrav opětovala. ,,Jdeš na party?" zeptala se a leskem si zvíraznila rty. ,,Ne, ale ty očividně ano" usmála jsem se. ,,Ano bude tam totiž i Draco" řekla zamilovaně a upřímně nevím co ta holka na něm vidí a spíš teda na jeho chování. ,,Tak třeba vám to už klapne" falešně jsem se usmála a pomocí kouzla se převlíkla do pyžama. ,,Snad jo už bych s ním chtěla být" řekla a až moc se usmívala, ale ona asi nepochopí že spolu nikdy nebudou ale takový je život. 

Děsně krátká kapitola ale zas jsem se chytla a budu už psát častěji :)