Dcera Voldemorta

33. Kapitola

"Konečně !" Vykřikl Harry , který mě chytil za zápěstí , abych mu nezdrhla.

"Můžeš mi vyvsvětlit proč se mi celý týden vyhýbáš ?" Vydechl a natočil si mě tak , aby na mě viděl. Má pravdu vyhýbám se mu , ale dělán to pro něj. Můj otec ho chce zabít a Harry zas mého otce. Mám je ráda oba , ale je to sakra težké !

"Nevyhýbám se ti " namítla jsem ihned . Byla to lež . Jak jinak . "Emily vždyť to vidím ! Chováš se divně sakra ! Jsi moje nejlepší kamarádka a záleží mi na tobě , ale nevím na čem jsem , když se semnou nebavíš , ale s ostatními ano " vyjekl a dal si jednu ruku do vlasů a prohrábl si je . Tímto gestem  opět šla na chvíli vidět jeho jizva od mého otce .

"Harry já -" začala jsem , ale nevěděla jsem co říct "jen mi řekni proč se semnou nechceš bavit po šesti letech ,.." vydechl a upřeně se na mě podíval .

"Harry chci se s tebou bavit " namítla jsem . "Tak proč jsi mě celý týden ignorovala a nemluvila si semnou ?" Zeptal se .

"Prostě nevím co k tobě cítím a vím že jsi ty řekl že ke mě cítíš něco více , ale já prostě nevím co cítím já k tobě " vydechla jsem první lež co mě napadla .

"Emily " vydechl a vtáhl mě do objetí "neřeš to , nemysli na to jen jsem chtěl , aby jsi to věděla , kdybych věděl , že tě to tak bude trápit a že tím pomalu ovlivňuji naše přátelství tak bych to nikdy neřekl . " řekl v objetí .

"Harry jen potřebuji čas nechci o tebe nikdy přijít " zamumlala jsem a on se ode mě odtáhl a podíval se mi do očí .

"Ty o mě nikdy nepřijdeš ať se děje cokoliv , dobře ?" Usmál se a já přikývla "dobře " usmála jsem se .

"Harry ráda bych si s tebou teď povídala , ale musím jít na hodinu " řekla jsem , když jsem zkontrolovala čas . "Co máš ?" Zeptal se "věštění" ušklíbla jsem se .

"Bacha kdo ví co se dozvíš co se ti stane v budoucnu " zasmál se a odešel . Ani se nerozloučil nic prostě odešel . Raději jsem se tím nadále nezabívala a šla jsem na vyučování .

——————————-

"Draco uklidni se sakra " zavrčela jsem , když mě odtáhl na dámské záchody dole , kam nikdo nechodil . "Jak mám být v klidu , když tvůj otec po mě neustále něco chce ?! " vyjekl a rukou si prohrábl vlasy .

"Neměl sis nechat dělat znamení zla pak by jsi tohle nemusel řešit " namítla jsem a on se rozesmál .

"Opravdu si myslíš , že tohle dělám dobrovolně ?! Kdybych mohl , tak nedělám !" Křikl a já se lekla . Choval se divně .

"Tak proč -" chtěla jsem pokračovat , ale on mi skočil do řeči "ty to furt nechápeš co ?" Uchechtl se "my ostatní nemáme na výběr . Ne jako ty . Je v tom všem zapletená má rodina , mé přátelé ,.. jasně se ode mě a všech potom díky této skutečnosti očekává věrnost tvému otci !" Křikl .

"Draco já , já nevím co na to říct " dostala jsem pouze ze sebe . "Nevíš protože nemusíš nikoho zabít nemusíš řešit to všechno okolo !"

"Nemusím no !" Křikla jsem "jenže co mám dělat ?!"

"Raději nic . Stejně ho Potter přemůže a tvůj otec bude mít smůlu " řekl , podíval se mi upřeně do očí a odešel pryč .