Dcera Voldemorta

25 kapitola

Emily:

S Hermionou a kluky jsem se procházela po školních pozemcích jako většinou když to šlo. Dnes je to po dlouhé době co jsem o víkendu v Bradavicích což je šílené, ale je to tak no. Všechny ty víkendy jsem byla s rodinou přesněji s mámou a tátou, a konečně jsem ho zcela poznala a za to jsem jedině ráda. Jinak tak trochu jsem se nechala přemluvit otcem na znamení zla o kterém ví na této škole maximálně Draco a ani mí nejlepší přátelé o tom neví, ale co se dá dělat no oni by mě nepochopily a já bych se jim ani nedivila ale stejně no. "Emily proč vlastně pořád odjíždíš pryč na ty víkendy?" zeptal se podezřívavě Ron " Kvůli rodině" pokrčila jsem rameny a dál se k tomu nevyjadřovala protože jsem to nechtěla dál rozebírat. "Fajn " řekl v klidu.

"Emily tady jsi potřebuju s tebou mluvit " řekl Draco a odtáhl mě pryč od mé party takže to vypadalo dost divně, ale co se dá dělat. "Co se děje?" zeptala jsem se ho nedočkavě. "Zítra je schůze smrtijedů můj otec nás ráno vyzvedne " vydechl " Cože už zítra ? " řekla jsem překvapeně.  "Jo dozvěděl jsem se to před chvilkou takže se připrav" řekl "Dobře tak ahoj" vydechla jsem a šla zpět a měla neutrální výraz. "Co po tobě chtěl ?" zeptala se mě Hermiona "Jen měl jako vždy kecy které nikoho nezajímaly a myslel si jak je dokonalý" pokrčila jsem rameny, a oni tomu doopravdy uvěřily což se upřímně divím, ale co se dá dělat.

/druhý den/

Vstala jsem brzo jak jsem musela, vzala si na sebe klasický oblečení a i hábit, který tu je povinný nosit. Šla jsem do společenky kde už na mě čekal Draco "Jdeme?" zeptal se "A to se ani nenasnídáme ?" namítla jsem protože snídaně je prostě snídaně. "Najíme se na místě " řekl a táhl mě pryč.  "Hale klid jo? Někteří z nás vstávali teď " řekla jsem mu, a vytrhla se mu ze silného sevření . "To je hezký, ale né každý má za otce pána zla, který mu odpustí přijít pozdě" vyhrkl a já raději dala oči v sloup a šla jsem stejnou rychlostí jako Draco. Najednou jsem slyšela hlasy patřící mým nejlepším kamarádům a kamarádce . Chtěla bych nejraději jít za nimi být s nimi a konečně s nimi strávit celý víkend, ale bohužel to nejde. Použila jsem na mě a na Draca kouzlo, které nás zneviditelnilo takže jsme v klidu mohli projít kolem nich. Byl to divný pocit jít kolem nich a prostě je ignorovat jako kdyby tam nebyli ale nic jiného mi zatím nezbývalo navíc říct jim to jsem nemohla. Venku jsem nás zviditelnila, a mlčky jsme šli na domluvené místo kde na nás čekal Lucius. "Konečně jste tady" poznamenal kousavě, já dala oči v sloup a raději se chytla jeho ruky stejně tak Draco a Lucius nás přemístil do síně plné smrtijedů. Nadechla jsem se, a  s úšklebkem jsem šla směrem k otci se kterým jsem se přivítala objetím a to samí s mámou. Sedla jsem si vedle otce stejně tak jako seděla máma,a s chůze mohla začít.

Po několika únavných hodinách, kdy se probralo snad vše alespoň v to i doufám schůze skončila. Řešila jsem se tam já zní to sice dost egoisticky ale je to hold tak mluvilo se tam o mě že pokud mi někdo z nich něco udělá tak že mu otec udělá nejhorší a nejpomalejší smrt kterou si dost užije. Máma sice vypadala že by něco namítla, ale neudělala to přeci jen by ho mohla shazovat před jeho smrtijedy a to by pro něj nemělo dobré ohlasy. Rozloučila jsem se s mámou a tátou který mi dal ještě jídlo které jsem ihned snědla a nakonec nás Lucius zas přemístil do Bradavic. Rozloučil se  s Dracem stejně jako pokaždé, a nakonec jsme šli. "Takže já jdu tak se pak nějak uvidíme " usmála jsem se  a běžela za Hermionou a kluky, které jsem zahlédla.

Ahoj další kapitola jak se líbí ? :)