Dcera Voldemorta

17 kapitola

Po dlouhé době nový díl :)

*už doma v Londýně*

Emily:

Vstala jsem z postele, a převlékla jsem se do bílých kraťasů a černého tílka. Dneska má přijet Hermiona, a dost se na ní těším. Sice utekl jenom jeden týden, ale je pro mě jako sestra, kterou jsem nikdy neměla. Došla jsem do kuchyně a nasnídala se. Po snídani jsem si vzala klíče, a šla dolů protože už by tam měla být Hermiona. Opravdu už tam byla společně s jejími rodiči. Přivítala jsem se objetím s Hermionou ,,Dobrý den" řekla jsem jejím rodičům, a oni se na mě vlídně usmály. ,,Ahoj" řekly ,,chcete jít na horu?" zeptala jsme se z dvořilosti. ,,Ano tedy pokud máš doma mámu" řekla mile ta její ,,Ano je" odpověděla jsem s úsměvem, tak jsme všichni vyjeli výtahem nahoru. Zavedla jsem je do našeho bytu, a Hermiona si zatím nechala kufr na chodbě, a já je zavedla do obýváku, kde byla máma. Začaly si povídat, tak jsme s Hermionou odešli do chodby  a vzaly její kufr. Společně jsme ho odnesly do mého pokoje, a ona ho začala obdivovat. ,,Máš ho moc pěkně udělaný" řekla usmívajíc se Hermiona ,,Díky" řekla jsem mile. ,,Psala jsi si s Harrym nebo Ronem?" zeptala jsem se jí, a obě jsme se usadily na mé posteli. ,,Po pravdě ne ty ano?" zeptala se zahanbeně ,,Jo psala" řekla jsem v klidu a dál jsme to neřešily. Tento den utekl jako voda, s  Hermionou jsme si skoro celý den povídaly a drbaly. Večer jsme si udělaly popcorn a šli do obýváku, a začaly jsme si povídat příhody z Bradavic, a po chvilku se k nám přidala mamka, takže jsme se dost nasmály u těch jejích příhod. Například, že byli jednou bruslit na ledě, a že tam všechny popadaly na ledě, a jedna její kamarádka si málem zlomila ruku. Vyprávěla nám, ale i mnohem více příběhů z jejích let na škole v Bradavicích. 

*Druhý den*

,,Co kdyby jsme se šli projít na Příčnou ulici?" navrhla jsem Hermioně při snídani. ,,To je skvělý nápad" vyhrkla, a my jsme opravdu po snídani se šli převléknout do civilního oblečení, a šli jsme pěšky, protože to není zas taková dálka nehledě na to, že máma byla pryč takže jsme nemohli použít přemisťování či letax. Vyšli jsme do krásného Londýnského počasí, a povídaly jsme si, a smály prostě to bylo fajn. Došly jsme před Děravý kotel rozhlédly jsme se, jestli nás nikdo nevidí a vešli jsme dovnitř. Ihned jsme viděli barmana, který si povídá se zákazníky a cítily jsme chmel piva a nějaké jídlo. Pozdravily jsme ze slušnosti, a prošli celou hospodu, až dozadu, kde se nachází dveře kterými jsme odešli do slepé uličky, kde jsme hůlkou poklepaly na několik cihel, které se začaly hýbat a nakonec celá stěna zmizela, a nám se vyskytl pohled na kouzelníky, kteří kráčí všude možně. Podívaly jsme se na sebe, a šli jsme se posadit do kavárny, která je ihned naproti nás. Posadily jsme se na židle venku, a začaly jsme si povídat a usrkávaly jsme pomalu kafe. ,,Dvě mudlovský šmejdky v kouzelnickém světě  " neodpustil si svou poznámku Malfoy, který ani nevím jak se tu objevil. ,,Za á nejsem mudlovská šmejdka to už jsem ti říkala několikrát za bé  nebudeš nadávat ani Hermioně a za cé ty nás snad pronásleduješ či co?" řekla jsem mu hnusně. ,,Prosím tě řekni, mi proč bych tebe a jí měl pronásledovat? Nehledě, že vy stejně zemřete mezi prvními, až se pán zla vrátí" řekl, ale ty poslední slova více zašeptal a procedil mezi zuby. No jo kdyby věděl Malfoy pravdu pomyslela jsem si ,,Třeba se ani nevrátí" řekla jsem v klidu, a napila se z hrnečku. Podívala jsem se Malfoyovi do obličeje, který byl rudý jako rajče ze vzeku. ,,Co se děje?" zeptala jsem se s úšklebkem on se  na mě vražedně podíval ,,Nic jen se těším, až tě uvidím v křečích umírat" řekl s jeho Malfoyovským úšklebkem,a odešel. ,,Nápodobně" zařvala jsem na něj, a dost lidí se na nás podívalo, a mě ani nebylo trapně spíš naopak jsem se cítila na sebe pyšná.