Dcera Voldemorta

22 kapitola

Probudila jsem se celkem brzo oblékla jsem si obyčejné černé kalhoty a triko plus jsem přes sebe dala povinný hábit. Do kapsy jsem si dala hůlku a šla jsem se nasnídat. V jídelně nikdo nebyl přesně tak, jak jsem očekávala a upřímně jsem byla ráda. Začala jsem snídat, a snažila se nemyslet na program dneška. Najednou přišel Malfoy toho jsem tu nečekala, ale ignorovala jsem ho. "Co tu děláš?" prskl na mě "Tak třeba snídám?" ušklíbla jsem se. "Tak brzy jo?" řekl "Jo máš s tím problém?" zeptala jsem se ho klidně a on mě raději ignoroval. Pokroutila jsem hlavou a šla jsem pryč přesněji do sklepení k obrazu díky kterému bych se dostala do spolenčky, ale za pět minut mám sraz se Snapem takže tu rovnou počkám na něj. Začala jsem si jen tak z nudy kouzlit, ale vylekal mě hlas Snapa. "Slečno neměla by jste kouzlit na veřejnosti bez hůlky" ušklíbl se "Ano já vím" řekla jsem se sklopenou hlavou. "Dobře tak můžeme jít?" zeptal se a já přikývla na souhlas. Museli jsme jít až do začarovaného lesa odkud nás teleportoval do nějaké budovy. "Půjdu vašemu otci říci, že jste tu" řekl, a odešel kdo ví kam. "Emily zlato" řekla máma a objala mě "Ahoj" řekla jsem v našem objetí. "Pojď za mnou přeci jen pochybuji že chceš být v předsíni" usmála se, a zavedla mě pravděpodobně do obýváku. "Překvapilo mě, že jsi se sním chtěla setkat" usmála se mile a obě jsme se posadily na gauč. "Bylo to na rychlo navíc asi bych mu měla dát šanci" řekla jsem v klidu. "To ano hlavně se ho neboj ano? Změnil se myslím na pohled ale k nám dvěma se bude chovat mile a bude si nás vážit" šeptla. "Dobře a ty jsi se přidala ke smrtijedům?" zeptala jsem se s dost velkou obavou. Ona se zasmála "Ne, a ani nepřidám Tom ví, že bych nedokázala zabít ani mouchu" já přikývla "Tak to jo" usmála jsem se upřímně a přišel do místnosti Snape "Máte za ním jít" řekl v klidu a odešel. "Bude nejlepší když s popovídáte mezi čtyřmi oči" řekla máma a šla se mnou k jeho pracovně na sucho jsem polkla a přikývla. Budu v obýváku kdyby jsi mě hledala" usmála se, a odešla. Opatrně jsem zaklepala na dveře a on vykřikl dále. S nádechem jsem vešla dovnitř "Emily" usmál se, a objal mě. Objetí jsem mu opětovala, ale upřímně řečeno byl to  dost divný pocit se s ním tady tak objímat. "Chodíš do Zmijozelu že?" usmál se když viděl můj hábit "Ehm ano chodím" řekla jsem v klidu. "To je skvělé, ale řekni mi něco o sobě" usmál se, a posadily jsme se do křesel které tu má. "No tak jmenuju se Emily chodím do šestého ročníku v Bradavicích. Všichni spíše tipují že bych měla chodit do Nebelvíru nebo takhle někam že jsem na Zmijozel prý až moc hodná.., " začala jsem mu vyprávět vše co mě napadlo a on mě se zaujetím poslouchal. "Bavíš se pořád s Potterem a tou partičkou?" zeptal se s neutrálním výrazem. "Jak to víš?" zeptala jsem se vyděšeně  "Není tak těžké získat informace navíc Severus tě učí a ví s kým se bavíš" ušklíbl se a já přikývla. "Nebudu ti zakazovat aby jsi se s nimi bavila, protože vím i z mého života že bych to na tvém místě porušil jen jim neříkej že jsem tvůj otec" řekl což mě docela dost překvapilo myslela jsem si, že my to zakáže nebo tak ale tohle jsem rozhodně nečekala. "Dobře děkuju" usmála jsem se "není zač, a teď mi řekni chceš se stát Smrtijedkou?" řekl a šlo poznat, že v to doufá. "Já nevím asi bych nikoho nedokázala zabít" přiznala jsem mu se sklopenou hlavou. "Tak tedy dobře sice bych byl upřímně rád, ale nebudu tě do toho tlačit" řekl v klidu. "Jinak pojď půjdeme za Amandou" řekl a já přikývla. Kouzlem otevřel dveře "Co chceš Luciusi?" řekl chladně "Pane volal jste mě a Draca" řekl a oba se mu ukláněly jak o život. "Ano, ale teď mám důležitější věci na práci" pronesl a popostrčil mě dopředu. Draco vytřeštil doslova oči když mě viděl a já se jen ušklíbla "Zůstaňte tu a pak si s vámi promluvím teď potřebuji s Emily něco důležitého probrat" řekl jim a oni přikývli a na Dracovi šlo poznat, že je zmatený. S otcem jsme šli nazpátek do obýváku a sedli si k mamce. Začali jsme si povídat což bylo dost příjemné, ale pak si potřebovali něco říct o samotě takže jsem šla na chodbu. "Co tu děláš?" zeptal se Draco "Čekám až budu moct zase dovnitř" řekla jsem s pokrčenými rameny . "Oba víme že myslím to co děláš tady proč nejsi v Bradavicích?" zeptal se " A proč tam nejsi ty?" ušklíbla jsem se "Protože musím" řekl v klidu....

Pokračování příště :DDD snad se jinak líbí :)