Dcera Voldemorta

56.kapitola

"Vypadáš hrozně" poznamenal Draco, co mě navštívil. Byla jsem v Malfoy Manor již druhý den.

"Díky, to jsem potřebovala slyšet" ušklíbla jsem se "nevíš nějaký novinky?"

"Maximálně to, že můj úkol pro tvého otce je víceméně hotový příští týden se tam dostanou všichni" řekl a já věděla ihned o co se jedná. Draco měl za úkol opravit starou skříň tak, aby se do hradu dostaly smrtijedi.

"Co bude po tom až tam vniknou?" Zeptala jsem se a upřímně se mi chtělo brečet.
"Oba víme co" řekl ,,nemůžu o ně přijít-" vydechla jsem ,,měla by jsi asi Potterovi říct, jak se věci mají " pousmál se ,,bude mě nenávidět" vydechla jsem.
"Možná ano, ale je to lepší mu říct nějaký věci teď než až bude totálně pozdě"

"Tady jste vy dva" řekla má máma s lehkým úsměvem "kdy budu moci zpět do Bradavic?" Zeptala jsem se jí "tvůj otec tě už nechce pustit zpět. Prý Bradavice jsou mrhání tvého talentu" pousmála se "cože?! To není pravda!" Vyjekla jsem a ucítila jsem lehkou bolest v mém těle "zlato já vím, ale víš jaký je" vydechla "do Bradavic se vrátím teď hned" řekla jsem naštvaně a i přes momentální bolest jsem vstala "Emily nevím zda je to moudre" řekl Draco "upřímně? Je mi to jedno. Za týden vtrhnou smrtijedi na hrad a pak co? Bude po všem! Já musím využít šance mluvit s Harrym" vydechla jsem těžce. Tato celá situace byla každým okamžikem horší.

Vstala jsem a i přes bolest co jsem cítila jsem šla dolů. Bez jakéhokoliv zaklepání jsem šla vešla do místnosti. Otec společně s tím nechutným hadem seděli u krbu v křesle. Někdo má psa nebo kočku, ale můj otec musí mít hada.

"Nemáš ležet?" Poznamenal "ne, vracím se zpět do Bradavic " řekla jsem v klidu "bolest necítíš?" Řekl a vstal. "Bolest je pro slabochy" odsekla jsem, on se ušklíbl.
"Nevrátíš se do Bradavic" řekl v klidu "a to jako proč?" Uchechtla jsem se a ruce si skrizila na prsou "protože jsem tak řekl a ty mě budeš poslouchat"

"Jsem tvá dcera, tvá krev moc dobře víš, že kdyby ti v mém věku někdo řekl co máš dělat tak ho neposlechneš" řekla jsem trefně "jsi má dcera máš poslouchat svého pána a otce"

"Víš co? Fajn. Dáme zápas na zahradě. Budeš mít pět minut. Když za pět minut předvedeš alespoň nějaký výkon, tak se budeš moci vrátit, když selžeš, tak je to znamení, že musíš zůstat tady" řekl nekompromisně "Tome včera jsi jí zřídil dostatečně " ozvala se zamnou máma "Amando, jestli chce zpět má to mít, ale nebude to mít tak lehký"

"Tobě nestačí, že za týden se Bradavice beztak zavřou? Ten týden tam ještě může chodit"

"Potom to tam převezme Severus" řekl otec v klidu "Emily pojď na tu zahradu" řekl. Polkla jsem, ale následovala ho.

"Tak začneme. Nebudeme se zdržovat" poznamenal. Začal po mě metat kouzlo za kouzlem. Kouzla různé míry a náročnosti. Já využívala věci venku a snažila se překonat bolest. Posílala jsem na něj taky všechny možný kouzla. Musela jsem.

"Už je to pět minut!" Ozval se křik mámy po nekonečných minutách, kdy jsem se bála že přijdu o možnost vidět své přátele.
"Fajn Emily můžeš jít" řekl ne příliš nadšeně a odešel, já šla obejmout mámu a rozloučit se s ní.

"Šlo ti to" poznamenal Draco, když jsme šli k hradu. Byla už opět tma, ale věděla jsem že večeře je nyní ještě v plným proudu.
"Díky, ale budu muset za Severusem, totálně umírám bolestí" ušklíbla jsem se "bude na večeři" poznamenal a já přikývla na náznak souhlasu.

,,Běž tam zatím, půjdeme v rozdílné časy" řekl mi Draco, já nic nenamítala a šla dovnitř síně. Viděla jsem, že u jídla je Harry sám. Vydala jsem za na ním, on mě nečekal, ale já ho zezadu objala.

"Em!" Vypískl radostně "už je ti dobře?" Zeptal se a objal mě. Cítila jsem pohledy na nás, ale nijak jsem to neřešila. Všimla jsem si, že u stolu sedí Severus. To se mi poměrně hodilo.
"Budeš dneska spát u mě?" Zeptal se, když jsem si nebrala jídlo. Ano opět sedím u stolu Nebelvíru. "Dobře, ale nepůjdeme ještě na astronomku? Chci ti něco říct" vydechla jsem a on přikývl na souhlas.

"Severusi, potřebuji lektvar. Po jídle ve tvém kabinetě?" Poslala jsem mu svou myšlenku on vyhledal můj pohled a jemně přikývl.

"Skočím ještě k sobě do ložnice, sejdeme se za hodinu na astronomce?" Navrhla jsem, když jsme šli ke schodišti. On s úsměvem přikývl a políbil mě "budu tam" řekl "jste spolu hrozně sladký" uculila se Hermiona co šla akorát okolo a v náruči nesla nějakou knihu.

"Herm můžu na chvíli s tebou mluvit?" Zeptala jsem se jí a ona přikývla "nebudu rušit pak se uvidíme " usmál se Harry, rychle mi dal pusu a zmizel.

"Povídej" pobídla mě , vzala jsem jí o kousek dál "dneska mu to řeknu. Nevím jestli mě bude nenávidět nebo ne, ale musím mu to říct. Už jsem se málem nedostala do Bradavic a -"nestihla jsem doříct "Jakto že jsi se sem málem nedostala?" Zeptala se pohotově "otec má teď teorii, že po jeho boku bych díky tréninkům byla lepší než když budu tady. Odmítal mě pustit vlastně mě pustil jen díky tomu, že jsme si daly kouzelnický zápas. Musela jsem zvládnout pět minut " řekla jsem "proto jsi byla od včerejška pryč" vydechla "no taky jsem s ním měla trénink, kdy jsem skončila se zlomeninami a kdo ví čím vším. Doteď mě vše bolí, musím za Snapem ještě pro lektvar" ušklíbla jsem se.

"Proč ti to děla?" Povzdechla si "chce abych byla nejlepší.  Upřímně nemám už úplně možnost výběru.hlavně jsem minule ignorovala jeho výzvy že mám přijít. Byl poměrně naštvaný" pousmála jsem se "bolí to hodně když vás volá?" Zeptala se "je to hrozná bolest, ale vzhledem k tomu, že jsem si zažila hodně bolesti díky němu tak jsem připravena na vše" přiznala jsem a ona přikývla .

"Každopádně drž mi palce, budu muset běžet" pousmála jsem se , ona mě objala a řekla že na mě bude myslet.