Vlčí srdce

Záhadné zmizení

Uběhli dva dny, vlk se pomalu začal uzdravovat, každou hodinu jsem kontrolovala jestli mu ranění nehnisá, ale všechno bylo v pořádku. Pak jsem ale začala uvažovat nad tím co se stane až se probere... co když mě bude chtít napadnout? A nebo začne šíleně lítat po baráku a bude vyšilovat? Jsem fakt blbá... vůbec jsem to nedomyslela, ale teď už je trochu pozdě na to abych něco podnikala, takže uvidím až se probere. Uběhli 2 hodiny a všimla jsem si, že vlk pomalu ale jistě začíná ožívat. Začal jednou za čas pohybovat ušima a poslouchat okolí taky občas cuknul ocasem a nebo trhnul svou obrovskou tlapou. Byl mnohem větší než normální vlk, kdyby se postavil na zadní, tak má zcela jistě přes dva metry. Začala jsem opatrně zkoumat jeho tělo, na břiše měl pár malých jizviček, které se už dávno zahojily, také měl pár na boku ale největší byla stejně ta, kterou dostal kvůli mně... kdyby mě nenapadlo utéct do lesa, kdybych se k němu nepřibližovala tak by to nebohé zvíře nemuselo trpět... z mých výčitků svědomí mě vytrhl zvuk příjíždějícího auta k mému domu, rychle jsem seběhla schody dolů a přemýšlela kdo to může být, na rodiče to bylo příliš brzy. Otevřela jsem dveře zrovna, když zazvonil zvonek, byl to Marek. Šlo vidět, že mě rád vidí, protože se jeho oči radostně rozzářili a jeho široký úsměv odkryl dokonale bílé zuby.

- "Ahoj, přijel jsem abych se ti omluvil a zároveň abych se ujistil, že jsi v pořádku a že ses fakt nezbláznila" přitom se hlasitě zasmál a opřel se ramenem o dveře z čehož jsem pochopila, že tu má v plánu se zdržet.

-"Jsem v pohodě Marku a už se na tebe nezlobím, je to tvůj život a tvoje rozhodnutí jen chci abys věděl, že je mezi námi konec, protože si nedokážu představit vztah na dálku, vždyť víš co si o tom myslím, ale chci aby jsme zůstali přáteli, jelikož tě opravdu potřebuju a nechci ztratit někoho tak báječného jako jsi ty, doufám, že se na mě nezlobíš a pochopíš to." Při těch slovech se Marek přestal usmívat a už se neopíral o dveře nevěděl co mi na to má říct, ale nakonec se opět usmál, ale teď už to bylo trochu vynucené, zakýval hlavou v znak souhlasu a evidentně zpracovával to co jsem mu řekla. Bylo mi ho opravdu líto a trhalo mi to srdce, ale musela jsem to udělat, bude to tak lepší pro nás oba.

-"Dobře, já to chápu  jsem rád, že se nezlobíš.. tak já už asi půjdu musím pomoct mámě s... s... no s něčím jí musím pomoct. Tak se měj uvidíme se ve škole po prázdninách." Při tom se nervozně otočíl a už se chystal odejít, když se najednou zeptal.

-"Hele Andy, jak to teda včéra dopadlo s tím vlkem? Kam jsi ho odvezla?" Koukal se mi přímo do očí a já nemohla nic vymyslet co bych mu na to mohla odpovědět, nervozně jsem uhla očima a snažila jsem si něco vymyslet, ale nic mě nenapadalo. Vteřiny utíkaly a já ještě furt nedokázala nic vymyslet. Marek se na mě nepřestával nedůvěřivě koukat a pak mu to docvaklo.

-"Ne, tos neudělala, že ne." S nevěřičným pohledem na mě koukal.

-" Andreo co to sakra děláš? Copak ti úplně přeskočilo? Jak tě mohlo napadnout si ho tahat domů!" Při tom to říkal polo šeptem a rozhlížel se jestli nás nikdo neposlouchá.

-"Musela jsem mu přece pomoct" Při tom jsem ho chytla za ruku a potáhla nahoru po schodech aby jsem mu ukázala, že je naprosto neškodný a až se uzdraví tak ho vypustím zpátky do lesa. Rychle jsem rozrazila dveře a zůstala v šoku stát. V pokoji nikdo nebyl. Po vlku tam zůstala jen krvavý prostěradlo na matraci a krvavý obvaz. Nevěřičně jsem začala lítat po pokoji a panikařit kam mohl zmizet. Marek na mě koukal jak na debila a po chvíli se zeptal.

-"Můžeš mi vysvětlit co děláš??" Nechápavě se zeptal.

-"Byl tu! Přísahám ti před chvíli tu ležel!" Při tom jsem ukázala na matraci. Markovi to konečně došlo a vyděšeně na mě vytřeštil oči.

-"Chceš říct, že ti teď někde po baráku běhá dvou metrovej vlk?!!"  Při tom zabouhl a zavřel dveře do pokoje.

-"Dveře ale byli zavřené a pochybuju, že je umí otevírat. Navíc by jsme to slyšeli kdyby se dostal z pokoje." Pak jsem si ale všimla otevřeného okna. Musel vyskočit z okna. Ale jak? Byl moc velkej na to aby se tu procpal a na víc tu jsme ve 3 patře a musel by si něco udělat ještě na víc, když má to ranění. Nejde mi to do hlavy ale jiná varianta tu není... 

Omlouvám se za chyby doufam, že se vám to líbí tak když tak lajk a koment :)