Vlčí srdce

Angelica

Tuto kapitolku věnuju @kajacsibova, která je jedna z mých věrných čtenářek. Máš vždycky skvělé komentáře, který mě vždycky hrozně potěší za co ti děkuji. Tak doufám, že se bude líbit přeju příjemné čtení :))

Běžela jsem lesem. Když jsem byla na lovu tak mě to vždycky uklidňovalo. Ucítila jsem srnu, která byla nedaleko mně. Zrychlila jsem a začal boj o přežití. Slyšela jsem její tlukot srdce a její strach, který ke mně pociťovala. Tenhle boj měla ale předem prohraný, mně totiž neunikne nikdo. Byla jsem už tak blízko, že stačil jeden velký skok. Vyskočila jsem a zakousla se jí do šíje. Chvíli cukala ale pak jsem trhla čelistmi a bylo po ní. Na chvíli jsem si představila, že místo ní je tam Andrea. Tak hrozně jsem jí nesnášela, nechápu co v ní David vidí. Jsem si ale jistá, že to není na dlouho. Zabít jí ale nemůžu, protože to by jsem pak mohla na Davida úplně zapomenout, my všichni by jsme na něj museli zapomenout. Musí si to uvědomit sám. To s Markem musí zabrat, včera je to oba vyděsilo, jsem si jistá, že k němu Andrea ještě furt něci cítí, a že strach o něj bude silnější než to co cítí k Davidovi. Jestli mě ale budou takhle stvát dál tak to fakt udělám, trpělivost jsem neměla nikdy. Dokončila jsem rozpravu se srnou a namířila domů. Typovala jsem, že bude tak šest ráno a za chvíli jsem musela do školy. To bude zase boj pro mě. Přijela jsem do školy, a když jsem procházela chodbou tak tam byl David s Andreou a o něčem se dohadovali. Šla jsem do třídy ale jěště furt jsem je slyšela.

-"Davide nezlob se na mě ale Marka znám už od dětství a nechci aby se mu něco stalo musíme s tím skončit." Brečela.

-"Ne prosím, něco vymyslíme slibuju ti to." 

-"Ne, ty mi pořád něco slibuješ Davide. A zatím jsme nic z toho nevyřešili. Ještě furt se nemůžeš ovládat, jsme tam kde jsme začínali a teď je dokonce v nebezpečí i Marek, musíme s tím skončit nemá to smysl. Vlkodlaci prostě nemaj co dělat v lidském životě a měli jsme si to uvědomit už dřív, bude lepší, když se vrátíš do Virginie, a když s sebou rovnou vezmeš Angelicu." Tak to jsem nečekala, že se vzdá tak rychle, ale tím líp.

-"Proč dáváš přednost Markovi předemnou? To pro tebe nic neznamenám?" David zněl nasraně.

-"Teď už ne" Tvrdě pronesla a nejspíš odešla. David naštvaně vešel do třídy a v rozzůření si shodil všechno z lavice. Ztrácel kontrolu. Vzala jsem ho za ruku a vyvedla ho ven. Na nic se neptal a šel se mnou. 

-"No tak, kontroluj se trochu! Copak jsi zapomněl všechno čemu jsem tě učila?" Promlouvala jsem k němu. On se na mě jen podíval a pronesl.

-"Nezapomněl" Při tom mě si mě přitáhl blíž a políbil. Strnula jsem v údivu. Tak dlouho jsem na to čekala, tak hrozně mi to scházelo a teď to mám najednou zpátky. Nemohla jsem tomu uvěřit.

-"A co Andrea?" Zeptala jsem se ho.

-"S tou je konec. Měla jsi pravdu, byla to jenom otázka času, kdy mi začala lézt krkem. Vybrala si Marka místo mně, no chápeš to? Dala přednost jemu přede mnou." 

-"Je blbá, já bych to neudělala." Mluvila jsem vážně. Marek byl možná fajn, hodný kluk, ale David toho nabzel mnohem víc.

-"Já vím. A ještě jedno měla jsi pravdu i s tím, že s tebou se nemusím ovládat a můžu si užívat naplno a to mi scházelo nejvíc." Zase jsme se začali líbat. Pak mě odvezl domů a pokračovali jsme v tom u něj v pokoji. Mně taky hrozně scházel. Vždycky byl ve všem nejlepší i v tomhle. Povalili jsme se na postel a já se na něj podívala. Zářili mu oči a zorničky měl široce rozevřený.

-"Wow chudáku, tak dlouho ses musel ovládat." Sundal si tričko a nehodlal se zastavovat. Ale najednou se zeptal.

-"Ty bys to fakt s Markem udělala? Ta představa se mi hnusí." Ušklíbl se.

-"Ne asi ne, no možná bych si s ním jenom užila, protože mně to schází stejně jako tobě ale neproměnila bych ho. Nepotřebuju ještě jednoho troubu s vlčí silou, co neví co s ní, stačíš mi ty." Taky jsem se na něj ušklíbla.

-"Tak dík. A ty už ses naučila ovládat? Já jen při pohledu na tebe ztrácím sebekontrolu a už vůbec nemluvím co se stane za chvíli takže za sebe neodpovídám." Teď sundal tričko i mně.

-"Jo. S menší pomocí. Slyšel jsi někdy o čarodějkách?" David při tom přestal a tázavě se na mně podíval.

-"Jako "abrakadabra" ? Jo slyšel, vždycky se mi líbila Hermiona z Harryho Pottera." Při tom se zase ušklíbl. Ten jeho smysl pro humor mi taky chyběl.

-"Ne, myslím o doopravdických čarodějkách. Pár jsem jich potkala. Dokážou zázraky. Od léčivých lektvarů až k potlačení vlčí podstaty a dokážou toho ještě mnohem víc." Dost ho to překvapilo.

-"A kde jsi je potkala?" 

-"Jsou všude možně. Je jich víc než si myslíš. Jsem si jistá, že už jsi jich taky pár potkal jen, o tom ještě nevíš. Měl bys to ale vycítit, protože z nich vychází jiná energie než od lidí. Příště je poznáš." Najednou mi přišlo divný, že se tolik vyptává a uvědomila jsem si, že jsem mu řekla až moc.

-"Ty jsi mě zneužil." Teď mi to došlo úplně.

-"Jak bych mohl." Pronesl ironicky David. Jeho ústa se protáhli do výtězného, škodolibého úsměvu.

-"Zabiju tě! Zabiju Andreu! Neměl jsi to dělat fakt neměl Davide!" Měla jsem chuť ho přetrhat na cucky.

-"Být tebou tak bych to nedělal. Nezapomínej, že znám celou tvojí rodinu a přiznejme si to, tvoji rodiče mě měli vždycky tak rádi a tvůj mladší bratr? Ten mě měl snad nejradši. Ty nejsi v té pozici aby jsi mi vyhrožovala a zkus na Andreu aspoň šáhnout nebo na někoho z jejích nebo mých blizkých a uvidíš co to je teror, udělám ti ze života peklo to mi věř a je mi úplně jedno co mezi námi kdysi bylo, skončilo to a teď skončila i tvá nadvláda nademnou. Už nikdy nic takového nezkoušej a vzkaž Samovi, že se do smečky nikdy nevrátím a ať si svoje problémy mezi plemeny řeší sám. Jo a mimochodem dík za informaci, škoda, že to nešlo po dobrym. I když jsem si jistý, že tenhle způsob se ti taky líbil. Obleč se a ať jseš do 5 minut pryč z mého baráku a za 10 budeš pryč z tohodle města." Byla jsem šokovaná. Neměla jsem jak mu to vrátit a on vyhrál. Stal se úplně jiným už to není ten naivní kluk, kterého jsem znala, je silnější, chytřejší a jde si za svým a nenechá se manipulovat... stal se z něj vůdce. Dokonce lepší než je Sam. Sama jsem se nikdy nebála tolik jako teď  Davida. Jednou Sama sesadí už teď je mi to jasné.

Doufám, že se vám tahle kapitola líbila, budu ráda za vaše názory a pocity, kdo by chtěl také věnování v nějakých dalších kapitolkách tak si pište :) Jestli se vám tato část líbila tak prosím o vote děkuju :))