Vlčí srdce

Kapka krve

Vzbudila jsem se brzy ráno, poprvé za dlouhou dobu jsem se opravdu těšila do školy. Rychle jsem se vysprchovala, oblékla se tepleji, jelikož se už veňku pěkně ochladilo a vyběhla ven k autu. Když jsem, vyšla z baráku tak jsem zůstala udiveně koukat. Veňku stálo krásné, naleštěné BMW x6, o které se opíral David. Měl na sobě zase luxusní, značkové tepláky a tričko. Že mu neni zima. Široce se na mě usmál.

-"Dobré ráno, tak jak ses vyspala?" Vesele se zeptal a při tom mi otevřel dveře do auta. Takový gentleman, bych to do něj ani neřekla. 

-"Ahoj,co tady děláš?" Udiveně jsem se zeptala a při tom nasedla do auta. 

-"Čekám na tebe." Krátce odpověděl. No nekecej...

-"To vidím, ale proč tu na mě čekáš?" Netrpělivě jsem se vyptávala.

-"Abych tě odvez do školy." Při tom se náramně bavil tím jak mi pomalu začínaj docházet nervy, moc dobře věděl na co se ptám, ale on si se mnou jenom hrál. 

-"Přestaň! Moc dobře víš na co se ptám" Moje reakce ho pobavila ještě víc.

-" Ale vždyť já nic nedělám a odpovídám ti přesně na to, na co se ptáš"  Teď už se u toho vysloveně gebil. Až jsem se tomu začla smát i já. Asi to s ním nemá cenu, vzdávam to. Po cestě do školy jsem se zkoušela vyptávat odkaď ví kde bydlím. Ale opět marně, má na to talent, měnit téma a vést debatu v jeho prospěch, tím ale zajímavějším a záhadnějším pro mě byl. Když jsme dojeli do školy a vystoupili z auta tak na nás zírala celá škola. David si toho vůbec nevšímal a dělal jakože nic, ale já si všímala každého pohledu, bylo mi hned jasné, co si asi každý myslí. První hodinu jsme měli tělocvik tak jsme hned namířili do šaten. Když jsme přišli na hodinu tak náš tělocvikář nám zlepšil hned po ránu náladu.

-"Přeji všem dobré ráno doufám, že jste se vyspali, protože teď si dáme běh na 6 kilometrů a pak si trochu zaposilujem." Děla si srandu?

-"Néééé, ty voléééé" Všichni jsme z toho byli fakt nadšení. Ještě k tomu jsme museli běžet lesem v tý zimě. Myslela jsem, že umřu. Né nejdřív umrznu, udusím a až pak umřu. David vyběhl ze všech nejrychlejš a po chvíli jsme ho ztratili z dohledu úplně. Kluci se snažili ho dohnat ale marně. Všichni jsme čuměli. Kluci hned začali pomlouvat, že je určitě na steroidech a my holky jen nevěřičně koukaly. Když jsme konečně doběhli do cíle, tak jsme všichni padli na zem a snažili se to rozdýchat. David už tam samozdřejmě dávno byl a povídal si o něčem s trenérem. Pak jsme se přesunuli zase do tělocvičny a začali posilovat. David opět ukazoval nejlepší výkony. Nikdo nechápal jak to dělá a bylo hned jasné, že ve fotbale bude velkou posilou. Udělal dojem dokonce i na trenéra, který se ho hned začal vyptávat jaký sport dělá. Potom jsme odešli do sprch a s holkama jsme básnily o tom, že by jsme teď chtěli vidět Davida ve sprše. Najednou se ozvala Kamila.

-"Andrea by tam ale už neuviděla nic nového, že?" Jízlivě na mě narážela.

-"Co to meleš?" Vyjela jsem na ní.

-"Ale prosím tě nedělej ze sebe nevinnou, všichni jsme viděli jak jste včéra spolu odjeli a dneska přijeli spolu do školy." Nejradši bych jí vzala lopatou po hlavě.

-"Kamilo něco si pleteš, já nejsem jako ty. Narozdíl od tebe jsem se po něm celý večer nesápala a nevisela na něm. Nejsem taková vtěrka a šlapka jako ty." Kamilu to hodně nasralo a hodila po mně svým sprchovým gelem. Netrefila se, ale vzápětí jsme se po sobě vrhly. Začli jsme si trhat vlasy a snažit se uhodit jedna druhou, v šatně se rozezněl hrozný jekot a pištění. Holky nás rychle odtáhly od sebe a do šatny vlétl trenér, aby zjistill co se tam u nás děje. Obě najednou jsme odsekly, že nic. To bylo poprvé co jsem se poprala kvůli klukovi. To snad není možný. Ze šatny jsme vylezly nasrané a mně bylo jasné, že se to za chvíli hodně rychle roznese po škole... skvělý to mi chybělo. Druhá hodina byla biologie a David si přisedl ke mně. Zeptal se co se tam u nás stalo a ja odsekla, že nic. Teď jsem neměla náladu odpovídat na jeho otázky já, tak jak to dělal obvykle on. Do třídy přišel profesor.

-"Dobré ráno, děcka. Vemte si prosím do dvojice jeden mikroskop a dvě injekční stříkačky něco si vyzkoušíme." David se zvedl a došel proto. 

-"Tak a teď po vás chci aby jste si navzájem odebrali krev a já vám ukážu jak můžeme pod mikroskopem rozeznat jednotlivé skupiny krve. Stačí jen kapka."  Už jsem hodně krát, odebírala krev a proto jsem věděla co mám dělat. Rozbalila jsem injekci a natáhla ruku k Davidovi aby mi podal tu svou. David se na mě nedůvěřivě podíval a pronesl.

-"Ukaž, já si to udělám radši sám" A natáhl se pro injekci. Já mu jí ale podat nechtěla.

-"Dej mi tu ruku. Neříkej mi, že takový velký kluk se bojí malého píchnutí, už jsem to dělala tisíc krát." Vzala jsem jeho ruku a šla na věc. K mému udivení jsem ale nemohla jeho kůži propíchnout. Absolutně jsem to nechápala. Když jsem o něco víc přitlačila tak jsem jí stejně nemohla propíchnout a kůže zůstávala nepoškozená. Tázavě jsem se podívala po Davidovi ale ten byl naprosto klidný a nepřekvapený.

-"Nejde to." Nevěřičně jsem pronesla.

-"Dej mi to. Asi je ta jehla nějaká tupá" Vzal mi stříkačku a zapíchl si jí do kůže. Nemůžu tomu uvěřit. Vždyť před chvílí tou samou jehlou to prostě nešlo! Těch pár kapek pak ukáp na sklíčko a strčil pod mikroskop při tom vybalil další stříkačku a natáhl ruku abych mu podala tu svojí. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala a řekla si jak moc velkou silou to do sebe musel zabodnout aby semu podařilo se dostat pod kůži. Bála jsem se aby mi tu ruku nepropíchl naskrz ale přece jen jsem mu jí podala, protože jsem mu věřila. Koukal se mi do očí a zapíchl jí. Vůbec to nebolelo udělal to něžně a absolutně bez bolestně. Zbytek hodiny jsme zkoumali krev. Po hodině mi David navhl abych s ním šla na jeho první fotbalový trénink a já souhlasila. Ještě furt mi ale v hlavě vrtala ta biologie.

Doufám, že se líbí prosím comment, a vote. Dodává mi to inspiraci a podle toho přidám i další :))