Vlčí srdce

Oběť

Robin po chvíli usnul, ale já nepřimhouřila ani oko. Sledovala jsem ho a prohlížela si jeho rysy. Byli si s Davidem tak podobní, ale zároveň tak rozdílní. Před několika dny mi ten kluk byl úplně ukradený ale teď, když na něj koukám tak vím, že mi na něm hodně záleží a nikdy ho už nechci ztratit a to jak teď sladce spí... existuje snad něco hezčího? Jemně jsem ho pohladila po vlasech. Jak je to možné? Jak je možné, že někdo koho si před pár dny vůbec neznala pro tebe teď znamená tolik a život bez něho si nemůžeš představit? Jak je možné, že za pár dní si kvůli němu nejsem jistá co cítím k Davidovi a co cítím k němu? Začalo mi být fakt horko. Vysoukala jsem se z jeho náruče a vstoupla si. Prohrábla jsem si vlasy a šla k oknu. Jsem fakt hrozná. Nesnáším se za to... za tu nerozhodnost za to, že se moje city dají tak lehce ovlivnit. Ublížila jsem tím Markovi teď ubližuju Davidovi, Robinovi a i sama sobě. Musím si udělat v hlavě jasno, co chci a hlavně koho chci. Šla jsem ke skříni, otočila se zády k posteli s Robinem a začala se v ní přehrabovat abych našla něco na sebe a konečně si převlékla ten župan. Nechala jsem aby ze mě sklouzl na zem a na sebe jsem si vzala bílé tílko a černé legíny. Otočila jsem se zase zpátky a už jsem se chystala se nahnout pro župan, když jsem si všimla, že je Robin už vzhůru a kouká na mě. Přehoupla jsem se z jedné nohy na druhou a nevěděla jsem co mu mám říct. Hlavně jsem nevěděla jak dlouho už mě pozoruje. Robin několikrát zamžikal. 

-"Promiň já... nechtěl jsem.... " Nemohl najít ty správná slova. Chvíli na mě jen koukal a snažil se přijít na to co by mohl říct aby to nebylo tak trapné a pak se jen usmál sám nad sebou. Byl roztomilý. To jak jednoduše nemohl přiznat, že mě prostě šmíroval, přitom na mě měl celou tu dobu různý perverzní vtípky a narážky ale teď, se stydí jako půberťák? Přišlo mi to vtipný. 

-"Myslel jsem si, že jsi odešla. A pak, když jsem tě spatřil, tak už jsem nedokázal uhnout pohledem. Trapas." Nakonec to dořekl. Mikla jsem rameny a jen se usmála. 

-"Kam bych měla jako odejít? To si myslíš, že bych tě tu nechala?" Sedla jsem si na postel. 

-"Za Davidem? Já vážně nechápu co tu ještě děláš? Celou tu dobu jsi tam chtěla zůstat a všema způsobama jsi se mě snažila přesvědčit a teď, když máš šanci odejít tak nejdeš... proč?" Jeho otázka mě zarazila. 

-"David tam má Katarínu a Angelicu. Myslím, že ženské pozornosti už má dost." Robin přikývl.

-"Ty jsi to s tou Angelicou nepřekousla co?" Zeptal se.

-"Ne... Jo mám ho ráda, odpustila jsem mu, ale na to aby jsme byli zase spolu to nestačí. Mám toho dost a od těch jeho výkyvů nálad už chci klid. Aspoň na nějakou dobu, potřebuju pauzu." Robin chápavě přikývl. Všimla jsem si, že se zase leskne od potu. Položila jsem mu ruku na čelo, ještě furt měl horečku, a dokonce ještě větší než předtím. Celý se klepal a jeho oči byli tak černé, že jsem v nich mohla vidět svůj odraz. Chtěla jsem si ruku zase stáhnout, ale on mě za ní chytil. Tázavě jsem se po něm podívala. Robin se posadil. Sledovala jsem ho co jde dělat. 

-"Kdybych byl jen já a David. A oba by jsme byli v téhle situaci.... koho by sis vybrala Andy? Zůstala by jsi nebo by jsi šla za ním?" Jeho otázka mě šokovala. Na chvíli jsem se zamyslela.

-"Robine... mám vás ráda oba. A to nejde si takhle vybrat. Ale když už jsem tu s tebou tak i kdyby se s ním dělo to samé, tak tebe bych tu už nenechala...  to bych ti neudělala." Robin na mě jen chvíli koukal. 

-"Lituju toho, že jsem tě nepoznal dřív." Zašeptal. 

-"Radši pozdě než nikdy." Pokusila jsem se o úsměv. 

-"Máš pravdu. Proto je to teď má poslední šance. " Nechápala jsem o čem mluví, ale pak si mě najednou přitáhl a políbil. Na chvíli jsem strnula a nevěděla co mám dělat. Nemohla jsem ho odstrčit, to by pak už nechtěl žít vůbec, navíc se nadalo říct, že by mi to nějak vadilo. Po chvíli jsem mu to začala vracet. Rukou jsem mu obmotala kolem krku a ucítila jsem jak moc se třese. Rty měl popraskané a suché vypadalo to s ním fakt špatně. 

-"Robine, nemůžeme dál čekat než příjde Katarína. Máš teplotu přes 41, je to kritický stav"  Starostlivě jsem se na něj podívala. 

-"No a co navrhuješ?" Robin pozvedl obočí a bezstarostně se opřel o rám postele.

-"Napij se mé krve." Zkusila jsem to znovu. Robin zase vykulil oči.

-"Na to zapomeň." Vzápětí se rozkašlal. 

-"Ale ty to jinak nepřežiješ" Sledovala jsem jeho dávivý kašel. 

-"Přežiju.... a i kdyby ne tak je to můj výběr, v životě nekončí všechno happy endem." Zachraptěl. 

-"No tak to nepřipadá v úvahu. Robine vždyť ti jde o život. To jestli se stanu Lugaru nebo ne je teď úplně jedno, můžeš umřít chápeš?" Naléhala jsem.

-"Ale chápeš, že ty to taky nemusíš přežít? Nevím co to se mnou uděla, co když se nebudu moct zastavit? Pochop, že tě můžu zabít. Mojí smrt obrečíš a budeš žít dál, máš Davida, za chvíli se vám narodí dítě, budete štastní a za pár let si už na mě ani nevzpomeneš, ale já bych tvou smrt nepřežil... a David taky ne." Začala jsem brečet. 

-"To není pravda Robine, já tě k životu potřebuju. Potřebuju tě k tomu abych mohla být šťastná." Robin se pousmál. A pohladil mě po tváři. 

-"Andy můžeš říkat co chceš, že nás máš ráda oba stejně, a že si nedokážeš vybrat ale já vím, že to bude on kdo tě udělá šťastnou a s kým budeš. On je ten koho doopravdy miluješ, co bys necítila ke mně nikdy to nebude dostatečný a nejspíš to ani nikdy nebude pravé. Jsem si jistý, že všechno co teď ke mně cítíš a co tě tak hrozně mate je tím těhotenstvím, nic víc v tom neni. To já jsem toho využil, i když jsem neměl.  Proto ty musíš žít ne já." Nevěřím mu. Je to pravé jsem si s tim zcela jistá. A je mi jedno s kým budu potom, teď chci aby přežil a to je důležité. Určitě tomu nevěří ani on sám a jen se mě snaží přesvědčit.

-"Co... co když řeknu, že pak budu s tebou." Vzlykala jsem a nevzdávala to. 

-"Vždyť ty mě vůbec neposloucháš." Ušklíbl se Robin. Zavrtěla jsem hlavou na souhlas. Neposlouchám, to má pravdu. Vzdychl si a zavřel oči. Vzdal to. To mi nemůže udělat. Rychle jsem se rozhlédla po pokoji. Shodila jsem z nočního stolku lampu a vzala si jeden velký střep. Robin otevřel oči a podíval se na mě. Rychle jsem si střepem přejala přes zápěstí než mu došlo co hodlám udělat. Z ruky mi začal stékat potůček krve a já mu jí rychle přitiskla k ústům. Robin se vyděsil a snažil se mou ruku odsunout, ale teď už jsem měla větší sílu já. Robin chvíli vzdoroval, ale nakonec mou ruku stiskl, zabodl své tesáky do mé ruky a začal nenasytně nasávat mou krev. Tiše jsem sykla ale nechala ho. Jeho oči se změnili na tmavě rudé a jeho výraz v obličeji se také změnil na krvelačný. Pohladila jsem ho po vlasech a položila mu ruku na čelo, horečka rychle ustupovala a křečová žíla, která se táhla od kousnutí se také rychle ztahovala zpátky. Pár minut jsem tam jen seděla a sledovala jak blaženě nasává, měl zavřené oči a vypadalo to, že nic nevnímá. Cítila jsem jak slábnu a jak se mi začala točit hlava od ztráty krve. 

-"Robine" Oslovila jsem ho ale on jakoby mě neslyšel.  

-"Robine" Řekla jsem naléhavěji, ale zase nic. 

-"Robine bolí to." Trhla jsem rukou ale on své sevření jen zesílil a výhružně se na mě podíval. Musí přestat sám. Věřím mu. Mezi tím jsem si všimla jak se mi před očima začalo dělat temno. Neskutečně se mi zatočila hlava a já ztratila rovnováhu. Poslední co si pamatuju je jak jsem dopadla na zem. Pak už následovala jen tma. 

Halelujah konečně po měsící nový díl :D Hrozně se všem omlouvám za tak dlouhou pauzu ale fakt to jinak nešlo :D Já vím neni mi odpuštění za to jak jsem vás tak dlouho trápila... vůbec se nedivím jestli to už nikdo z nás nečte takže vás prosím o to až si to přečtete tak mi napište ohlas jestli to vůbec ještě někdo čtete a jestli chcete pokračování Děkuju :) A jako vždy pokud se líbilo tak budu ráda za vote :)