Vlčí srdce

Zajímavé zjištění

Stála jsem tam jako přikovaná a sledovala souboj dvou obrovských vlků. Oháněli se po sobě, kousali do sebe a obrovskými tlapami si rvali kůži. Nevěděla jsem co mám dělat, jestli utíkat nebo se mu snažit nějak pomoct, ale nevěděla jsem jak. Černý vlk popadl Davida  za krk a odhodil ho na stranu, šlo vidět, že je zkušenější, i když byl menší a o něco slabší. Teď vyběhl proti mně a já už bezpochyb věděla co mám dělat. Dala jsem se na útěk ze všech sil. Běžel za mnou ale po chvíli ho dohnal David a zase se dali do rvačky. Běžela jsem dál, až jsem doběhla domů. Vběhla jsem dovnitř, zamkla za sebou dveře a začla panikařit. Nervozně jsem chodila z jedný strany na druhou po kuchyni a pak jsem si nakonec sedla. Kousala jsem si nehty a totálně nevěděla co mám dělat. Najednou někdo zaklepal na dveře, nadskočila jsem. Šla jsem pomalu ke dveřím a otevřela je. Stál tam David. Vypadal příšerně, měl celé tělo od škrábanců a kousanců, rozcuchané vlasy a byl celý od hliný. Byl udýchaný a už vůbec nemluvím o tom, že tam stál úplně nahý. Poslala jsem ho do sprchy a mezi tím jsem hledala nějaké oblečení. Našla jsem pár triček Marka a vzala jsem tátovi tepláky. Vešla jsem do koupelny zrovna, když vylejzal ze sprchy. Rychle jsem se otočila a podala mu dozadu věci. Když jsem se otočila tak měl na sobě jenom tepláky a prohližel si tričko, který jsem mu podala.

-"Je Marka viď?" Po chvíli se zeptal.

-"Jo je. Myslela jsem, že ti to nebude vadit. Jak to vůbec víš?" Překvapilo mě to.

-"Jedna ze schopností vlkodlaka. Perfektní smysly. Cítim to." Pak se na mě dlouze podíval a šel blíž. Pozorně jsem ho sledovala co chce udělat. Zastavil se těsně předemnou.

-"Neboj nebudu se tu po tobě vrhat." Pronesl a při tom mi koukal do očí a jedním koutkem úst se na mě usmál.

-"Já vím. Ani by mě to nenapadlo si to myslet." Zalhala jsem.

-"No neříkej." Nedůvěřivě pronesl.

-"To umíš číst myšlenky nebo co? Taky jedna ze schopností?" Usmála jsem se.

-"Ne, jen dokážu poznat, když mi kecáš. Přines mi prosím tě jiné tričko, jaké koliv jiné." Podal mi tričko do ruky a taky se usmál. Šla jsem teda pro jiné, ale vzala jsem stejně Markovo, protože tátovi trička by mu byli málé, navíc jsem v tomhle převážně spala já proto by ho z něj neměl cítit . Pak jsme šli dolů a já mu ohřála jídlo. Sedli jsme si ke stolu a já se začla nervozně vyptávat.

-"Co to mělo znamenat? Kdo to byl? Znáš ho? To je taky vlkodlak? Zabil jsi ho?  Co tady dělal?" Vychrlila jsem na něj tucet otázek. On však nepospíchal k tomu aby mi odpověděl. Vychutnával si svůj steak a přežvykoval každé soustu. Pak jsem si všimla jak se mu začali pomalu zahojovat všechna ta ranění. Jenom jsem na to nevěřičně zírala. On sledoval mojí reakci a usmíval se. 

-"Tvoje.... tvoje raněni, zahojili se." Vykoktala jsem ze sebe.

-"Jo já vím. Je to taky jedna z mnoha úžasných vlastností vlkodlaka. Rychlé hojení po konzumaci masa. Taky nám to dodává novou energii a sílu. V těle vlka by se to hojilo ještě rychleji." Úžasle jsem koukala. 

-"Jaké vlastnosti ještě máte?" Měla jsem na něj tolik otázek. Tolik mě toho zajímalo a David byl díky bohu trpělivý a vypadalo to, že mi to všechno řekne ale moc na to nespěchal.

-"No... tak je toho hrozně moc. Jak sis mohla všimnout tak mám větší sílu než ostatní, jak v podobě vlka tak i v podobě člověka, pomalejš stárnu, všechny smysly, touhy, přání a hlavně emoce jsou zesíleny. Mezi tím co normální člověk pociťuje zlost tak já zůřím, když radost tak já jsem šťastný, když je smutný tak já mám deprese, když miluje tak u vlkodlaků je to napořád." Při tom posledním se na mě podíval. A já se usmála.

-"Ten vlk co tam byl dneska, je z mojí bývalí smečky. No vlastně je to holka, jmenuje se Angelica, vypadá to, že mě sledovala až z Virginie a musím říct, že z tebe není zrovna nadšená, nelíbí se jí, že jsem ti řekl co jsem zač. Chtěla tě zabít. Je trošku víc impulsivní a žárlivá jinak by nebyla tak nebezpečná. Ale ne nazabil jsem jí, nemohl jsem, protože to ona mi pomohla, když jsem se s tím teprv začínal, a když jsem ještě nevěděl jak mám žít se svojí vlčí podobou. Taky si vlkodlaci můžou číst navzájem myšlenky, ale jen když chtěj a jen ve vlčí podobě"  Bylo to pro mě hodně informací ale zajímalo mě to.

-"Řekl jsi, že ti pomohla s tím abys pochopil co jsi zač... jak probíhala tvoje první proměna a jak ses vůbec stal vlkodlakem? A jak dlouho už jim vlastně jsi? A zdá se mi to nebo jsi s ní něco měl?" Při mé poslední otázce se na mě zvláštně podíval.

-"První proměna bylo to nejhorší co jsem v životě kdy zažil. Lámali se mi všechny kosti po celém těle, trvalo to několik hodin, ale mě to připadalo jako kdyby to trvalo několik dní. Teď už to ale skoro ani necítím, protože k tomu dojde hrozně rychle. Ale poprvé jsem vůbec nechápal co se děje. Jak jsem se stál vlkodlakem si vůbec nepamatuju, asi mě kousl jiný vlkodlak a od první proměny uběhl půl rok. A s tou Angelicou je to složitý. Ona teď chce abych se vrátil do smečky." Šlo vidět, že na to nerad vzpomíná, ale přece jen mi to odvyprávěl, čeho si opravdu vážím. Ale nelíbilo se mi, že nechce mluvit o Angelice. 

-"A vlastně jak se můžu stát vlkodlakem?" 

-"Když tě například kousne jiný vlkodlak, ale neřikej mi, že se jim chceš stát."

-"Takže kdybys mě teď kousl, tak je ze mně vlkodlak?" Vyptávala jsem se dál.

-"Ne, musím tě kousnou ve vlčí podobě a nebo, když jsem člověk, ale při nějakém hodně emocionálním okamžiku, kdy se mi otevřou vlčí smysly, ale nebudu proměněnej." To jsem teda moc nepochopila.

-"Jak při emocionálním okamžiku?" Chtěla jsem aby mi to vysvětlil.

-"No tak například při styku. Řekněme, že kdybych byl v tom "nejlepším" a při tom bych tě kousl tak bych ti svou slinou vpustil do krve nějaké hormony. Vím, že takhle k tomu dochází hodně často, jelikož právě při "tom" se člověk přestává nejvice kontrolovat a většinou neúmyslně toho druhýho kousne." Při představě, že k tomu mohlo včera pomalu dojít se mi zatočila hlava. Já bych nechtěla být vlkodlakem, nedokážu si to představit. I když bych chtěla vidět svět jeho očima. Když to dořekl tak jsem se začala červenat. On si toho všiml a dodal.

-"Nikdy bych tě nekousl, ale pochopím kdybys to nechtěla riskovat." Jde na to zase chytře, teď se ze mně snaží dostat, jestli bych to s ním udělala nebo ne. 

-"A ty bys to chtěl risknout?"Obrátila jsem to na něj.  Chvíli na mě jen koukal.

-"Vždyť víš jak to cítím. Ale tady nejde o to co chci já ale co chceš ty." Ale já nevím přesně co chci. Ale vím, že chci být s ním.

-"Tak já ti věřím. Vim, že bys mi neublížil." Najednou se ozvalo klepání. S Davidem jsme se po sobě tázavě podívala a já už šla otevřít, když si v tom najednou David stoupl.

-"Počkej, otevřu to radši já." Šel ke dveřím a otevřel je.

Tadycta kapitolka byla kecací abych vás trošku uvedla do toho vlkodlačího světa tak doufám, že se líbí. Budu ráda za vaše názory ať už pozitivní nebo kritické a pokud se líbí tak prosím vote :)) Děkuju.