Vlčí srdce

Green street

Chtěla bych vám všem mým věrným čtenářům moc poděkovat za neuvěřitelných 17 tisíc přečtení a 700 vote a za všechny vaše krásné komentáře jste fakt úžasní!! Miluju vás lidi! A jinak přeji příjemné čtení :)

Celej nasranej jsem běžel lesem ve vlčí podobě a promítal si v hlavě to, co se před chvíli odehrálo. Ona se prostě sebrala a odjela. Jasně, bylo mi jasný, že mi hned neodpustí, a že z toho nebude nadšená, ale nečekal jsem, že zareaguje takhle. Já vlastně nevím co jsem čekal. A to jak se vrhla zachraňovat Robina po té co se objímali? To k němu vážně něco cítí, že by se i obětovala? To dala přednost jemu předemnou? Při té myšlence jsem hlasitě zavrčel a otřásl se. Možná, že jen věděla, že bych jí nic neudělal... Fakt mě to sere. Vím, že si za všechno můžu sám a asi mi nikdy neodpustí, ale Robinovi jí jen tak nepřenechám, budu o ní bojovat tak dlouho, jak bude zapotřebí, na víc je teď naštvaná na nás oba, takže máme šance tak nějak vyrovnané. Ty vole ale nikdy by mě nenapadlo, že budu s vlastním bráchou bojovat o holku, a že bych se s ním kvůli ní i popral. Teď už toho docela lituju. Najednou jsem se zastavil a drápama se zaryl do mokré půdy lesa. Asi bych se měl vrátit a omluvit se mu. Kdyby se tam Andy nepostavila tak bych ho tou tyčí asi fakt přetáhl. Ale on je vlastně taky vlkodlak nebo lugaru nebo co a zahojil by se rychle, ale kdybych tím omylem přetáhl Andy... to už by byl problém. Ta by se jen tak nezahojila, pokud bych jí teda ještě tím nepřizabil. Najednou jsem se zarazil. Srdce mi roztlučelo jako o život. Došlo mi, že jsem jí kousl nacož jsem úplně zapomněl a Andy nejspíš taky. Ona odjela domů a při tom dneska něco kolem večera se promění, možná i dřív. Vím, že mě nechce vidět, ale bude muset. Samotnou jí v tom nenechám. Rozeběhl jsem se lesem zpátky domů, musel jsem se převléknout a promluvit si s ostatníma. Když jsem vzhlédl k obloze tak už svítalo, takže na to nemáme celý den. Za pár minut jsem doběhl domů a před barákem se proměnil zase zpátky. Vešel jsem dovnitř a rychle vyběhl nahoru do svého pokoje, kde jsem si narychlo natáhl náhodně tričko a tepláky. Rychle jsem seběhl zase dolů a šel do obýváku. Všichni seděli na křeslech, a když jsme vešel tak se na mě otočili. 

-"Davide, Andy odjela..." Sklesle mi oznámila Katarína. 

-"Ja to vim, byl jsem u toho." Katarína mi ústy naznačila "Aha". Mezitím co Robin mě probodával vražedným pohledem. 

-"Hele Robine podívej, vím, že jsem to dneska přehnal a jako sorry, ale ty mě taky musíš pochopit. Andy se prostě jen tak nevzdám, i kdybych to měl předem všechno prohraný. Teď ale máme oba úplně stejný šance, ale pokud si přece jen vybere tebe tak vám do toho nebudu lézt ale naději v sobě budu mít pořád.  Vím, že si jí nezasloužím, nemusíš mi to říkat nebo naznačovat, já to vím. Ale nechci aby jsme se s tebou navzájem nesnášeli." Robin na mě mlčky koukal a pozorně mě vyslechl. Nakonec si vstoupl a usmál se. Natáhl ke mně ruku aby jsme si plácli jak jsme to měli vždycky ve zvyku. 

-"Něco ti řeknu brácho.... oba si jí nezasloužíme. Ale jinak s tebou ve všem souhlasím." Zasmál jsem se, protože měl vlastně pravdu. 

-"Stejně s ní nebudete ani jeden. Vůbec bych se nedivila kdyby nakonec byla s Markem. A to by udělala holka dobře, s váma dvouma to je jak za trest." Jízlivě se ozvala Angelica a při tom si prohodila nohu přes nohu a začala si prohlížet nehty. Oba jsme po ní hodili vražedný pohled. 

-"A právě proto si se s Davidem vyspala při první příležitosti co to šlo. To bylo taky ze trest co, určitě si z toho byla celá nešťastná." Ironicky jí setřel Robin. Angelica se po něm ostře podívala. 

-"To by stačilo, máme tady jiný problém." Zastavil jsem je. Všichni se na mě podívali. 

-"Andy odjela a nejspíš zapomněla na to, že se má dneska proměnit." Katarína vykulila oči. 

-"A jo vlastně."  Vstoupla si Katarína. 

-"Musím jet za ní. A ty musíš se mnou. Sám jí nepřesvědčím." Otočil jsem se na Robina. 

-"Ale ona nás nechce vidět oba." Podotkl.

-"No ale tebe si v poslední době oblíbila..." Snažila jsem se aby to neznělo tak podrážděně ale moc se mi to nepovedlo. Robin jen přikývl. 

-"Mám jet s váma?" Zeptala se Katarína. 

-"Ne ty zůstaň s Angelicou, brzy se vrátíme. " Vyšli jsme s Robinem ven a namířili to k autu. Nasedli jsme a po chvíli jsme už byli u Andy před barákem. Zaparkoval jsem a vyšel s Robinem ven.

-"Nemá tu auto... to je divný." Poznamenal jsem a došel ke dveřím. Krátce jsem zazvonil a chvíli počkal. Nic se nedělo. Zkusil jsem to ještě jednou, ale opět nic.

-"Vypadá to, že nikdo neni doma... kde ale může být?" Zeptal se Robin. Hned se mi vybavil Sam... už jsem s ním takovou zkušenost měl, ale že by byl tak blbej a udělal to znova a podepsal si tak jistou smrt... 

-"Jedem zpátky domů, Katarína musí určitě znát nějaké vyhledávací kouzlo... nemáme čas jí hledat po celém městě." Robin přikývl a za nedlouho už jsme byli zpátky doma. Katarína s Angelicou zrovna v kuchyni snídaly.

-"Tak co přivedli jste ji?" Zeptala se Katarína a napila se pomerančovýho džusu.

-"Ne nikdo nebyl doma... a jelikož fakt neni čas jí všude hledat, tak mě napadlo, jestli neznáš nějaký vyhledávací zaklínadlo." Sedl jsem si naproti ní. Katarína se zamyslela a odložila skleničku s džusem. 

-"Jedno by bylo, ale musiš mi přinést nějakou její osobní věc. Řetízek, nějaké oblečení cokoliv.. a potřebuju 3 svíčky a mapu." Přikývl jsem.

-"Robine podívej se po té mapě a svíčkách někde by tu měly bejt, já jdu najít nějakou věc Andy." Vyběhl jsem schody nahoru do svého pokoje a začal hledat aspoň nějakou věc. Začal jsem v koupelně jelikož mi přišlo, že by tu mohla nechat gumičku nebo nějaký náramek, když se sprchovala ale nic. Přesunul jsem se ke skříni jestli tu nemám třeba nějaký její tričko, ale taky nic. Už jsem začal docela panikařit. To snad neni možný já tady fakt nic nemám. Sedl jsem si na postel a opřel si hlavu do dlaní, abych mohl chvíli v klidu přemýšlet. Po chvíli přemýšlení jsem se podíval na postel. Vstoupl jsem si a začal se prohrabávat peřinou a prostěradlem a najednou jsem našel to co jsem hledal. Sice to nebylo tak úplně to, co jsem očekával najít, ale bylo to aspoň něco. Pod peřinou jsem nahmatal nějakou látku, a když jsem to vytáhl, tak jsem držel v ruce černou, krajkovou podprsenku. No to snad ne... to je trapas. Proč tu nemohla nechat třeba ponožku. I když lepší než kdyby tu nechala černý tanga.... no ty vole. Nervozně jsem si prohrábl vlasy, ale bylo mi jasný, že nemám na výběr. Potupně jsem seběhl schody dolů došel do kuchyně a hodil jim to na stůl, na kterém už byly rozestavené svíčky a mapa. Všichni se na mě podívali. 

-"To nemyslíš vážně" Sarkasticky se mě zeptala Katarína. Robin se začal smát. A Angelica jen protočila očima.

-"No ty vole." Robin už se natahoval pro podprsenku, ale já jsem po něm hodil vražedný pohled. 

-"Hele já jsem nic jínýho nenašel, tak si ty svoje komentáře laskavě nechte a jděte rovnou na věc.." Katarína po mně naposled hodila výsměšný pohled a pak přistoupila na věc. Vzala si podprsenku a položila si jí po pravé ruce. Pak si sundala z krku řetízek s nějakým kamínkem.  Položila ho uprostřed mapy a do rukou si vzala podprsenku. Začala odříkávat nějaká slova, kterým jsem nerozuměl myslím, že to byla buď latina a nebo nějaký nesmyslný jazyk. Kamínek na mapě se začal pohybovat asi po 5 minutách se zastavil na jednom místě. Katarína otevřela oči.

-"Hotovo." Pronesla. Naklonil jsem se k mapě.

-"225 Green street. Je to asi 30 kiláků odsaď, co tam proboha dělá?" Podíval jsem se na ostatní a všichni jen pokrčili rameny. Nám s Robinem nezbývá nic jinýho než se tam jet podívat.

Další kapitola, vím že je hrozně nudná vůbec se mi nelíbí a vůbec mi to nešlo :D Takže se omlouvám příště bude lepší :D Ale přece jen jestli se to někomu líbilo tak budu ráda za vote a za vaše komentáře a názory. :))) Ještě jednou díky moc všem! :)