Robin vyťukal mojí adresu do navigace a nastartoval auto. Prohlížela jsem si ho z profilu mezi tím co on sledoval cestu. Pak se na mě otočil.
-"Co je?" Usmál se na mě.
-"Nic.. jste si s Davidem hodně podobný" Také jsem se usmála.
-"Jo já vím. Všichni nám to říkaj..."
-"Kam si myslíš, že šel?" Zeptala jsem se ho. Přestal se usmívat.
-"Ja nevím. A radši to ani vědět nechci." Zase se díval na cestu.
-"Jaký to je být lugaru? Máš neustálou touhu po krvi?" Zajímala jsem se.
-"Ne tak úplně. Chci krev jenom, když jí vidim nebo ucítím." Zase se na mě otočil.
-"A čím se živíš? Krví?" Dál jsem se vyptávala.
-"Ne. Já jím normálně. Ale teoreticky bych se krví asi mohl i živit nevím. Já nesaju krev jako upíři já spíš, když cítím pach krve tak mám chuť člověka zabít, prostě roztrhat na cucky. Ale sát krev jako takovou jsem nezkoušel."
-"Aha... a už jsi někdy někoho zabil?" Podíval se mi do očí a já tam uviděla bolest a lítost. Nechtěl o tom mluvit. Ale nakonec přikývl.
-"Nejhorší den mýho života. Budu s tím žít až do smrti." Zkousl si dolní ret a zaťal ruku v pěst. Bylo mi ho fakt líto. Vzala jsem ho za ruku a propletla jsem si s ním prsty a on mi jí stiskl.
-"Nemohl jsi za to." Otočil se a usmál se na mě. Za chvíli jsme byli na místě. Doma nikdo nebyl a já to rovnou namířila do svého pokoje balit si věci. Robin mě následoval. Položila jsem si tašku na postel a začala si balit všechno nejdůležitější. Najednou jsem ucítila jak se za mě Robin postavil. Napřímila jsem se otočila se na něj.
-"Jak víš, že jsem za to nemohl. Proč mi věříš a neděsím tě." Byl tak blízko, že jsem cítila jeho horký dech na tváři a jeho sladkou vůni. Upřeně se mi díval do očí jako kdyby mě hypnotizoval.
-"Vím to, protože vidím jaký jsi. Máš dobrý srdce." Potichu jsem pronesla.
-"Jsem nebezpečný." Přistoupil ke mně blíž a taky ztlumil hlas.
-"Já vím, že ne." Pronesla jsem. Najednou mě napadla bláznivá věc. Popadla jsem ostré nůžky, které leželi na mém nočním stolku a bodla jsem se do dlaně. Hned mi vytekla červená tekutina a já se mu podívala do očí.
-"Co to děláš?" Zděsil se Robin a o krok ustoupil. Natáhla jsem k němu poraněnou ruku. Jeho oči se změnili a upřeně koukal na vytékající krev. Pak se mi upřeně podíval do očí. Po chvíli mi vzal ruku a přitáhl si mě blíž měl mou ruku u obličeje a zamyšleně si jí prohlížel. Čekala jsem kdy to nevydrží a krev ochutná, zajímalo mě co se stane pak. On si ale najednou sundal tričko. Roztrhl ho vejpůl a pak ještě jednou. Kusem látky mi něžně převázal ruku.
-"Vážně mě děsej tvoje myšlenky a nápady. Jsi blázen. Už tohle nikdy nedělej." Pustil mi ruku a pohladil mě po vlasech a tváři. Stál tak blízko.
-"Chtěla jsem důkaz toho co jsem řekla. Nejsi nebezpečný." Jeho dotek mi vyvolal urychlený tep a husinu na mé kůži. Zadívala jsem se na jeho odhalené tělo. Prsty jsem mu začala přejíždět po hrudi a tetování na ruce, které se táhlo až na kousek hrudi. Zamyšleně se na mě koukal.
-"Jsem nebezpečný. Ale tobě bych v životě neublížil." Zase jsem ho vzala za ruku a propletla si s ním prsty. On mě druhou rukou chytl kolem pasu. Pomalu se ke mně naklonil a zaváhal. Vstoupla jsem si na špičky a přitáhla se blíž k němu. Rozbušilo se mi srdce a on mě políbil.
Další díl sice o něco kratší ale aspon ho tu máte rychleji :D Doufám, že se vám stejně líbil, a že mi k tomu napíšete vaše názory, připomínky a komentáře. Jetsli se vám to líbilo tak budu moc ráda za vote :)) Tetování vám přidám příště :) Když tak se omlouvám jestli tahle část byla nudná :)
ČTEŠ
Vlčí srdce
WerewolfJmenuji se Andrea Murryová ale kámarádi mi říkají Andy. Je mi 18 let a chodím na střední školu v Severní Carolíně. Už od malička se znám s Markem Donovanem, který je také můj přítel a kapitán školního, fotbalového týmu. Měli jsme společné plány do b...