Vlčí srdce

Vodopád

Unaveně si sedl na postel a znuděně na mě koukal. Nejspíš ho štvalo, že jsme se zase zastavili v tom nejlepším. Ale stejně si mě hodlal vyslechnout a i přes všechnu jeho touhu mě respektoval, aspoň v tomhle a toho si cením. Vím, že už toho měl dost a bylo to fakt hnusný, že jsem mu pokazila další pokus musela jsem si s ním o tom promluvit. Vlastně za to teď může on, protože mi to měl říct hned.

-"Andy jen teď zase nevyšiluj." Otráveně pronesl a vyčkával co na to řeknu. Já jsem ale neměla slov.

-"Jak jsi to mohl udělat? A hlavně proč? To jsi tak hrozně nechtěl abych se stala taky vlkodlakem?" Docela mě to štvalo, protože už jsem byla připravená na to, že se tim vlkodlakem fakt stanu a ne, že se on obětuje. 

-"Jak jsem to mohl udělat? Jak se mně na to můžes vůbec ptát? Kdy už pochopíš, že pro tebe bych udělal cokoliv. A ty by ses nemohla stát vlkodlakem Andy aspoň ne od mého kousnutí." Proč to nikdy nedopoví do konce a všechno z něj musím násilím dostávat. 

-"Jak to myslíš? A kdy jsi mi to jako hodlal říct? Měl jsi mi to v plánu vůbec říkat?" Dotčeně jsem se zeptala a neposlušné slzy se mi zase naplnily v očích.

-"Moje kousnutí by prý mohlo být smrtelný, protože jsem nějak uměle vytvořený nebo vylepšený nebo co. A chtěl jsem ti to říct hned jak jsem přišel, ale byla jsi nějaká až moc agresivní tak jsem si řekl, že to radši nebudu riskovat nebo se do mně nebudeš snažit zabodnout vidličku ale nůž." Usmál se.

-"Smrtelný? Sakra Davide." Byla jsem dost vyděšená. Bála jsem si představit to co by se stalo kdyby jsme to jednou z těch večerů fakt udělali. Poznal to na mně. Přisunul se a vzal mě za ruku. 

-"Andy. Teď už je to za náma. Jsem už úplně normalní člověk jako ty.... no teda pokud se dá říct, že jseš normální. " Uraženě jsem se na něj podívala a plácla ho přes ruku.  Ale teďkon už jen ze srandy.

-"Haha to říkám, dneska jseš fakt agresivní." Zasmál se pak mě povalil a loktem se opřel o postel a při tom se na mě krásně usmíval. 

-"Nelituješ toho? Že už nejsi vlkodlak? Myslím, že se ti to vždycky líbilo ne?" Zeptala jsem se a při tom prsty přejížděla přes jeho jizvu." Chvíli na mě jen koukal. Pak si vstoupl a začal se oblékat. Nechápala jsem co dělá a rychle jsem si sedla abych mohla sledovat co dělá. Snad jsem ho neurazila, i když tak vypadal. Když už byl celý oblečený tak se na mě otočil. 

-"Chci ti něco ukázat, ale musiš se obléknout. Nebo jako takhel vypadáš moc sexy a jestli chceš jít v tom tak nemám nic proti." Já jsem rychle vyskočila dala mu pusu a rychle začala sbírat rozházený věci. Když jsem byla oblečená tak jsme to namířili k autu. Najednou se před autem zastavil a otočil se na mě. 

-"Kdy se vrací tvůj táta?" Zarazil se.

-"Já nevím. Někdy pozdě v noci. Proč?" Divila jsem se.

-"Když jsem ho viděl naposled tak mi řekl, že jestli mě s tebou zase uvidí tak mě zastřelí, řekl to sice trochu jinou formou ale nechci tu být sprostej. A jelikož už nemám svou vlčí schopnost se rychle uzdravovat tak bych docela nerad aby svojí výhružku splnil." Ušklíbl se.

-"Neboj já tě ochráním." Políbila jsem ho a sedla si do auta. 

-"Tak v tom případě na tebe spolíhám." Zasmál se a sedl za volant.

-"Kam jedem?" Netrpělivě jsem se zeptala a položila mu ruku na stehno. Nejšpíš teď bude při řízení myslet jen na to. Já jsem ale taky nemohla myslet na nic jiného. 

"Uvidíš" Podíval se na mojí ruku, která teď ležela na jeho stehně blízko rozkroku. Šibalsky se na mě podíval a usmál se. Těžko říct co se mu teďkon honilo hlavou. Divím se, že se tu po mně v tom autě nevrhnul což bych docela přovítala, ale asi si to šetřil na jindy. Jeli jsme po silnici lesem napadlo mě, že by mě mohl vézt k soběm, ale najednou jsme zatočili přímo do lesa. Neměla jsem žádné nápady kam jedem. Po patnácti minutách zastavil. Vůbec nic tu nebylo jen stromy. Odepnul si bezpečnostni pás a vylezl, udělala jsem to samé.

-"Půjdem chvíli pěšky." Oznámil mi. Pak ke mně natáhl ruku a já ho chytla. Chvíli jsme šli mezi stromama a já v tý tmě pomalu nic neviděla a pak jsme se blížili k nějaké jeskyni. Pomalu jsme tam vešli a to už jsem neviděla vůbec nic. 

-"Davide?" Zakňučela jsem.  

-"Neboj jen se mě drž, už tam bude." O něco jsem zakopla a letěla nosem v před ale on mě včas chytil a přitiskl si mě k sobě. I když jsem ho neviděla tak jsem na sobě cítila jeho horký dech a sladkou vůni, tak hrozně mě to přitahovalo. Pak jsme šli dál až jsme vyšli ven. Žasla jsem v úžasu. Před náma se rýsoval obrovský vodopád, který spadal z obrovské skály, která se teď vztyčila nad náma. Měsíční svit dopadal na padající průzračnou vodu a hladina vodopádů se blýskala jako tisíce diamantů. Ta vůně přírody a vody naladila hrozně příjemnou atmosféru.  Vzal mě za ruku a šli jsme až k vodě. 

-"Ptala ses mě jestli toho nelituju, že jsem se toho vzdal... Přesně na tomhle místě jsem se probral poprvé ve vlčí podobě. Byla to nejhorší noc mého života.  A celou dobu co jsem byl vlkodlakem mě zajímalo jen to jak jsem se jim stal. Pak jsem ale potkal tebe a od té doby nic důležitějšího než jsi ty pro mě neexistuje. Nikdy ničeho nebudu litovat pokud se to týka tebe." Podíval se na mě. Byla jsem dojatá. Pak si sundal tričko a džíny a skočil do vody. Proplul pod vodou deset metrů a pak se vynořil. 

-"Pojď! Voda je neskutečně teplá." Zavolal na mě. Chvíli jsem váhala a pak ze sebe taky všechno sundala a ve spodním prádle skočila do vody. Doplula jsem za ním a pověsila se na něm. On si mě na sebe zase vyhoupl a já se kolem něj propletla nohama. začali jsme se líbat.

-"Tak dneska to bude tvoje nejlepší noc na tomhle místě." Zašeptala jsem a vášnivě ho políbila. 

Další kapitola a doufám, že se vám to líbilo :))) Budu moc ráda za vaše názory a pocity a klidně i kritiku :) Pokud se vám to líbilo tak budu moc ráda za vote :)) Další kapitolku tu bude rychleji :))