Vlčí srdce

Dobré zprávy

Tuhle kapitolku chci věnovat mé čtenářce @NicolkaG. Taky má vždycky super komentáře, kterými mě vždycky podpoří a moc potěší. Za to ti moc děkuji :)) 

Nervozně jsem čekala doma na Davida. Co, když to nevýjde? Co, když mu neuvěří a něco mu udělá? Nebo Markovi? Nebo co, když u nich dojde až na sex? Byl to špatný nápad, byl to fakt špatný nápad. Nemůžu jen čekat a nic nedělat, je to nesnesitelný. Najednou jsem slyšela zvuk auta veňku. Rychle jsem vyběhla ke dveřím a otevřela je. David vešel a otočil se na mě. Jeho výraz se nedal popsat. Bála jsem si představit co se asi mohlo stát.

-"Máme problém." Najednou pronesl.

-"Co se stalo?" Ve zděšení jsem se zeptala a už mě napadaly ty nejhorší varianty.

-"Máme teď o jednoho člověka ve třídě míň. Což znamená, že je nás zase 29 a jeden kluk nebude mít na maturák partnerku. Proto si tě zamlouvám už teď, že jdeš se mnou. A to, s kým půjde Marek mě absolutně nezajímá, protože já jdu s tebou" Mluvil naprosto vážně. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila co mi právě řekl.

-"Ježiši Davide víš jak jsi mě vyděsil?!!" Začala jsem se smát a běžela jsem ho obejmout.

-"Haha, musíš si už začít pomalu zvykat na moje fórky." Stiskl mě v objetích.

-"Ona odjela? Jak jsi to dokázal?"  Vešli jsme do obýváku a já se posadila na gauč.

-"My jsme to dokázali. A musel jsem jí trošku vyhrožovat, ale ona si začala."

-"Jseš si jistý, že se nám nepomstí? Že nic Markovi neudělá?"

-"Jo. Angelica si nejvíc na světě váží své rodiny. Nikdy by jí neriskovala kvůli pomstě." 

-"Ty jsi vyhrožoval její rodině?" Trošku mě to zarazilo.

-"No musel jsem. Bylo mi jasné, že kdybych vyhrožoval přímo jí, tak by to nemělo smysl, stejně by do toho šla, jelikož její touha po pomstě je silnější než strach o svůj život, ale strach o rodinu překoná všechno. Jinak bych její rodině nikdy neublížil, vždycky se ke mně chovali dobře."  Usmála jsem se na něj. Byl tak hodný.

-"Jo a mimochodem, zjistil jsem co je zapotřebí k sebekontrole a jak to dělá Angelica." 

-"Fakt?? A co?? A moment to znamená, že jste spolu... přespali?" Začala jsem hrozně žárlit.

-"Snad si nemyslíš, že bych tě takhle podvedl." Podíval se mi do očí a já měla na krajíčku.

-"Tak ty máš svoje potřeby, a já je chápu a respektuju." Uhla jsem pohledem a koukala jsem do země.

-"Podívej já bych tě nikdy nepodvedl. Budu čekat a snášet to tak dlouho, jak to bude za potřebí. Já chci jen tebe a žádnou jinou nepotřebuju." Při tom šel ke mně a objal mě. Hrozně mě to dojalo a ukáplo mi pár slziček. 

-"Tak co teda máme dělat?" 

-"Najít nějakou čarodějku, která by nám pomohla." Podívala jsem se na něj. Zase si ze mně střílí nebo to myslí vážně.

-"Neříkej, že čarodějky taky existujou." Nevěřičně jsem pronesla a on se na to usmál.

-"Když existujou vlkodlaci tak proč né čarodějky? Navíc podle legendy jsme vznikli právě díky nim. Proto to dává smysl, že pomoc musíme hledat taky u nich." 

-"Jen neříkej, že existujou i upíři to už neunesu. A jak je chceš najít?" 

-"No to nevím, donedávna jsem nevěděl ani o těch čarodějkách, takže je možné všechno. A zatím nevím, řekla mi, že je ucítím." 

-"Aha aspoň teď víme co máme dělat." Zase jsem ho objala. Je to ten nejkrásnější pocit, být v jeho objetí. Milovala jsem ten pocit. Jeho tělo krásně hřalo a jeho vůně byla neodolatelná, v jeho objetí jsem se cítila v bezpečí. Vyrušilo nás ťukání na dveře. Šla jsem otevřít. Když jsem to udělala tak jsem strnula v nedorozumění. Stála tam Angelica. 

Tahle kapitolka je trošku kratší, ale jelikož jsem za dnešek přidala dvě tak doufám, že to nevadí, a že se vám stejně bude líbit. Moc ráda si přečtu vaše názory a pocity v komentářích a pokud se vám to líbí tak prosím o vote. Pokud by ještě někdo chtěl věnování tak si napište. Děkuju :)