Vlčí srdce

Závislost

-"Andy?" 

-"Andy, prober se." Slyšela jsem skrz spánek. Otevřela jsem oči a uviděla nad sebou mužskou siluetu. Viděla jsem rozmazaně a točila se mi hlava.

-"Robine..." Zachraptěla jsem a posadila jsem se.

-".... já jsem David" Vyzněla ne moc nadšená odpověď. Protřela jsem si oči a podívala se ještě jednou. Ano, skutečně předemnou seděl David. Rozhlédla jsem se po místnosti a nikdo jiný tu nebyl. 

-"Kde je Robin?" Zmateně jsem se na něj podívala. Davidovi se zkřivila tvář. Chvíli na mě jen vyčítavě koukal a pak odpověděl. 

-"Dole" Vstoupl si z postele, otočil se ke mně zády a šel k oknu. Rychle jsem se postavila na nohy a hlava se mi zatočila ještě víc. Snažila jsem se to nevnímat a co nejrychleji vyjít z pokoje. 

-"Taky tě rád vidím Andy." Řekl, když už jsem se chystala otevřít dveře od pokoje. Otočila jsem se na něj. 

-"Davide, ráda tě vidím ale chci se ujistit, že je v pořádku." David se teď na mě taky otočil. 

-"Takže jestli jsem nebo nejsem v pořádku, já to tě nezajímá." Povytáhl na mě obočí. 

-"Zajímá. Hele vyřešíme si to potom jo?" Otočila jsem se a rychle šla seběhnout schody. Když jsem vešla do obýváku tak jsem spatřila holky jak sedí u stolu a o něčem se starostlivě bavěj. 

-"Kde je Robin, je v pořádku?" Zeptala jsem se. 

-"Je venku a v pořádku nejspíš neni. S nikým nechce mluvit." Odpověděla Katarína. Přikývla jsem a vyšla ven. Rozhlédla jsem se a všimla si, že sedí na terase na gaučíku a kouká někam do neznáma. Asi mě teď nesnáší za to, že jsem ho přinutila a nejspíš nesnáší i sebe, že to trochu přehnal. Přišla jsem k němu a sedla si vedle něj. Ani se na mě nepodíval. Chytila jsem ho za ruku ale on ode mě obličej ještě víc odvrátil. 

-"Promiň mi to, že jsem ti nenechala na výběr. Bála jsem se o tebe." Začala jsem. Robin si ironicky odfrkl a zavrtěl hlavou. 

-"Přestaň. To já jsem ten kdo se ti má omlouvat. Ty jsi mi zachránila život a já tě naopak málem zabil. Kdyby jsi jen věděla jak moc je mi to líto Andy. Nikdy bych ti záměrně neublížil, nechtěl jsem to.... na světě neexistujou slova, kterými bych dokázal popsat jak moc je mi to líto a jak se za to nesnáším." Pustil mou ruku a vstoupl si zády ke mně. Taky jsem si vstoupla a dala mu ruku na rameno a snažila se ho otočit směrem ke mně ale on nechtěl. 

-"Já to vím, že by jsi mi nikdy neublížil. Ale vždyť je všechno v pořádku. Navíc ty ses nakonec ovládl a jsme oba v pořádku. Přežili jsme a to je to nejdůležitější." Snažila jsme se ho naladit na pozitivní vlnu ale teď jsem ucítila, že se to ještě zhoršilo. Cítila jsem jeho bolest, která teď ještě víc vzrostla.

-"No právěže neovládl...." Bolestně pronesl. Nečekala jsem to. Na sucho jsem polkla a zauvažovala. Jak neovládl, to bych tu už přece nestála..... David. Najednou mi blejsklo hlavou. Proto byl v pokoji tak vytočený. Teď jsem Robina silou popadla za rameno a otočila obličejem k sobě. Když jsem ho spatřila tak jsem se lekla. Nezbyl na něm snad ani centimetr živého místa. Obočí a rty měl rozseklé, po celém krku a tváři měl 3 hluboký krvavý rejhy a na druhé straně krku obrovský kousanec, mnohem větší než ten od upíra. Pod očima měl obrovské fialové modřiny. Vypadalo to jako kdyby ho napadla divoká zvěř a nejspíš to ani nebylo daleko od reality. Nedíval se na mě, pohled upíral někam do země. 

-"Co to s tebou udělal..." Šokovaně jsem pronesla a rukou jsem se jemně dotkla jeho obličeje. 

-"Bejt na jeho místě tak mě rovnou zabiju." Při těch slovech se mi konečně zadíval do očí. K mému překvapení je měl ještě pořád rudé. Nejspíš si všiml, že si ho prohlížím a zase se ode mě odvrátil. 

-"Robine podívej. Na tom všem nezáleží. Udělala jsem to z vlastní vůle, i když jsi mě varoval. Je to moje chyba. A udělala bych to klidně i znova. Udělala bych to pokaždé. Přestaň se v tom tolik utápět. " Vstoupla jsem si před něj a snažila se mu podívat do očí. 

-"Kdyby nepřišel David tak jsem tě mohl zabít Andy. A teď ještě k tomu se můžeš stát taky něčím takovým jako jsem já." Vzhlédl ke mně. 

-"Stát se něčím jako ty? Odvážným, obětavým, milým? Toho se ale vážně nebojím." Usmála jsem se na něj. Chvíli na mě jen koukal a pak mi úsměv opětoval. Konečně jsem docílila toho čeho jsem chtěla. 

-"Andy já už se ale rozhodl..." Zase zvážněl. 

-"Ohledně čeho?" Znervoznil mě.

-"Odjedu pryč. Pro všechny bude lepší, když už tu nebudu." 

-"Ne to nemůžeš." Vyděsila jsem se. 

-"David mě teď nesnáší ještě víc než předtím, navíc nikdo neví jak mě teď tahle zkušenost ovlivnila.... lidskou krev jsem měl poprvé a obávám se, že se mi teď spustila závislost. Andy můžu být pro tebe teď nebezpečný. A i vašemu vztahu s Davidem to jen prospěje, když budu pryč." To nemůžu dopustit.

-"Robine to ne, to nemůžeš. Já to tu bez tebe nevydržím, já tě potřebuju. Neodjížděj nikam, Katarína to napraví, prosím. Mám tě ráda, nemúžeš mi odjet." A zase ty neposlušné slzy v očích. Robin se na mě chvíli mlčky díval a uvažoval. Pak jeho pohled najednou směřoval někam za mě, když jsem se otočila tak jsem spatřila Davida. Upíral na mě svůj pohled a měl silně stisknuté a napjaté čelisti. Asi se z posledních sil držel aby po nás nevystartoval. Klouby, které měl zaťaté v pěsti mu teď křupaly. I když byl v lidské podobě tak šlo vidět jak má vzteky naježené vlasy. 

-"Davide...." Tiše jsem pronesla. On jen zavrtěl hlavou abych zmlkla. Chvíli tam jen stál a pak naštvaně vešel zase do baráku a třískl za sebou dveřmi až jsem z toho nadskočila. Vypadá to, že bych měla být ta co odjede a bez, který tu bude nejlíp. 

Ha takže tady máte další díleček :D a ted to bylo extra rychlý :D Takže už máte minimálně 2 kapitoly za měsíc, což jsme si docela dobře naběhli tedkon jen aby to takhle šlo i dál :D JInak doufám, že se vám to líbilo, i když pro kluky to bylo asi zase příliš moc kecací a emocionální :D tak snad příště tam už zapojím nějakou tu akcičku trošku no :D Jinak pokud se vám to líbilo tak dávejte vote, pište svoje názory a pocity a všechno co se vám honí hlavou do komentáří no a pokud by jste měli nějaké otázky konkrétně na mě tak mi můžete psát do zpráv :D Díky všem za přečtení :)