Vlčí srdce

Těžké rozhodnutí

Přeji všem příjemné a napínavá počteníčko :)

-"Davide!" Vyděšeně jsem vykřikla, když sebou David šlehl na zem. Marně jsem se snažila se osvobodit z provazů. Najednou jsem na zemi spatřila núž, kterým mě David osvobozoval, rychle jsem ho popadla a začala přeřezávat porvazy, od slz jsem měla před očima všechno rozmazaný. Když jsem vzhlédla ke klučičí postavě, která se skláněla nad Davidem tak jsem pochopila, že to chce asi dokončit. 

-"Nech ho!" Vykřikla jsem. Klučičí postava se na mě krátce podívala. Proboha. Jeho oči. Byli zářivě rudé. Probodával mě pohledem a já jen nehybně seděla. Po chvíli ode mě odvrátil pohled a šel se zase věnovat Davido. Upír... to jediné co mě napadlo v té chvíli. Upír se sklonil nad Davidem a z jeho úst se vynořily obrovské ostré tesáky. Proboha ještě chvíle a zabije ho. Rychle jsem začala uvažovat co mám dělat, jak mám Davidovi pomoct, vzpomněla jsem si, že držím v ruce nůž. Něco mě napadlo, musí to zapůsobit. Natáhla jsem ruku a nožem jsem po ní přejela po celé délce. Ihned mi začal z ruky ztékat potůček krve. Upír to ihned ucítil a otočil se na mě. Vycenil na mě své tesáky a v té chvíli už stál přímo u mně. Ani jsem to nedokázala zaregistrovat kdy se mi vrhl na krk a zakousl se do mne svými tesáky. Nečekanou bolestí jsem zaječela. Vmžiku se u mně objevil Robin a jednou rukou ho odhodil stranou. Krátce se na mně podíval a já si všimla, že už má taky několik kousanců na těle po chvíli vycenil zuby a vrhl se na upíra. Začali se mezi sebou rvát. Nečekala jsem ani vteřinu a hned přeřízla provazy a běžela k Davidovi, klekla jsem si k němu. Měl zavřené oči.

-"Davide prosím prober se." Zatřásla jsem s ním a zase nic neviděla kvůli slzám. 

-"Davide, prosím otevři oči." Vzlykala jsem u něj. Naklonila jsem se abych si poslechla jestli dýchá. Nedýchal.

-"Proboha Davide prosím, jen to ne. Prosím." Začala jsem mu dělat masáž srdce a umělé dýchání. 

-"Prosím, prosím, prosím, to mi nemůžeš udělat. Jen to ne Davide." Brečela jsem a nepřestávala pokračovat v masáži srdce. Každou chvíli jsem se k němu naklonila abych si mohla poslechnout jeho dech ale furt nic. Nezabíralo to a já panikovala a hystericky brečela ještě víc. 

-"Davide prosím odpustím ti všechno co budeš, chtít jen otevři oči. Davide prosím. " Vzlykala jsem a litovala všeho co jsem mu řekla. 

-"Nemůžu bez tebe žít, prosím Davide. Musíš se probrat." Opřela jsem se obličejem do jeho hrudi. Najednou jsem ucítila ruku na svých zádech. Rychle jsem se otočila. 

-"Andy.." Stál tam Robin.

-"Robine prosím musíš něco udělat, David nedýcha, on ... on nedýchá. Prosím." Robin mě ihned odsunul a sklonil se nad ním. Začal rychle dělat masáž srdce. 

-"Davide no ták. Brácho dělej otevři ty oči. Bojuj, nevzdávej to. Ty neumřeš. Né takhle. Né teď." Robin k němu promlouval a taky mu po tvářech stékaly slzy. Ten pohled na to všechno mě ještě víc rozbrečel. Držla jsem ho za ruku a tiskla si jí k tváři. Nemůžu bez něj žít. Je to jediný co mám. Modlila jsem se aby otevřel oči. Čas se pro mě zastavil. Zavřela jsem oči. Nevnímala jsem nic. Jen jeho ruku na své tváři. Najednou jsem ucítila, že pohnul prsty. Rychle jsme otevřela oči a podívala se na Davida. Najednou se nadechl a prudce se posadil. Lápal po dechu a dezorientovaně se rozhližel. 

-"Davide! Ty jsi nedýchal. Proboha byl jsi mrtvý." Vrhla jsem se mu kolem krku. Brečela jsem štěstím, že dýchá, že žije. Hladila jsem ho po vlasech a už ho nechtěla nikdy pustit. David mě stiskl v náruči. Na danou chvíli jsem byla nejšťastnější člověk na světě. On je všechno co potřebuju k životu.

-"Bože brácho vyděsil jsi mě k smrti." Vydechl Robin. 

-"Jsem v pořádku. Dýchám už dýchám. Nebreč." Hladil mě po vlasech. 

-"Davide musíme odsaď pryč. Jsou to upíři. Teď jsem se jednoho zbavil ale za chvíli příjdou další musíme ihned pryč." Vyhrabali jsme se na nohy. 

-"Robine, musíš odsaď Andy odvézt. Já tady zůstan, nemůžu s váma, půjdou za náma. Potřebují mě." David mě pustil a popostrčil k Robinovi. 

-"No to ne! Já bez tebe nikam nejdu!" Zase jsem se chytla Davida. Robin stál a nevěděl co má dělat.

-"Andy má pravdu nenecháme tě tu samotnýho" Nakonec promluvil.

-"Robine dělej co říkám. Odvez jí odsaď. Já si to s nima vyřídím, budu v pohodě. Musíš jí dostat do bezpečí slyšíš? A to hned. Je naživo jen proto, že si myslí, že je člověk musíš jí odsud dostat hned teď. Odvez jí pryč z města." David mluvil vážně a hodně naléhavě. Nesouhlasila jsem s ním. Nemůžu ho ztratit podruhé. To už nepřežiju. 

-"Davide prosím ne. Oni tě zabijou jí nikam nejdu." Zoufale jsem se podívala po Robinovi jestli mě podpoří. On ale jen přikývl. 

-"Andy jdeme." Promluvil na mě Robin.

-"Říkám, že nikam nejdu." Stála jsem si za svým David mě na rozloučenou políbil do vlasů. Robin zaťal pěst a chytil mě kolem pasu. Přehodil si mě přes sebe a nesl pryč. 

-"Davide prosím." Zase jsem začala brečet. David se na mě jen smtuně podíval a v tu chvíli se přeměnil do vlka. Jeho pohled byl ještě víc srdcervoucí než předtím. Začala jsem bušit do zad Robina.

-"Pust mě ihned!" Začala jsme k tomu kopat nohama. Nevypadalo to, že tím Robinovi nějak překážím. 

-"Andy zklidni se. Nikdo se tě na nic neptá." Nesl mě dál a my jsme byl už před domem. 

-"Robine prosím. Nemůžeme ho tam nechat. Zabijou ho." Zkusila jsem to na něj jinak. 

-"Andreo přestaň se chovat jako děcko. Pochop, že David nebude moct pořádně bojovat a ještě při tom se soustředit na to aby tě někdo nezabil a dávat na tebe pozor. Dělat pořádně může jen jednu   věc buď bojovat a chránit se nebo chránit tebe a pak budete ohrožení oba."  Postavil mě na zem. A přísně se mi díval do očí. 

-"Ale musíme mu nějak pomoct." Zaškemrala jsem. 

-"Pomůžeš mu tím, že vlezeš do toho auta. Čí dřív tě odvezu domů tím dřív se budu moct pro něj vrátit a pomoct mu." Otevřel dveře. 

-"Takže tam laskavě vlez a nebudem už o tom diskutovat." Stála jsem tam jako přimražená a koukala na něj. Evidentně mu ruply nervy. Protože mě vzal surově za ruku a strčil do auta. 

-"SSSS" Zasyčela jsem, protože mě vzal za pořezanou ruku, která ještě furt nepřestávala krvácet. Robin se vyděšeně podíval na svou dlaň, která byla od mé krve. Jeho oči se zbarvili do zářivě zelené barvy. Bylo to zvláštní, protože jsem si jistá, že dřív je měl vždycky zlatavo - medové. Robin na sucho polkl. 

-"Co sis to udělala!" Rozzůřeně se na mě podíval pohledem, který mi připomínal toho upíra ve sklepě. Zase mě vzal za tu ruku a začal si jí prohlížet. Instinktivně jsem si přikryla ruku dlaní. 

-"Musela jsem toho upíra, nějak odlákat od Davida." Opatrně jsem pronesla a sledovala Robina. Teď jsem se ho docela i bála. Chvíli na mě koukal kamenným pohledem. A pak se odtáhl. 

-"Podívej se pod sedačku musí tam být lékarnička. Obvaž si to. Je tu až moc krve." Napjatě pronesl a zavřel dveře od auta. Sledovala jsem jak auto obchází a při tom si tře oči. Sedl si za volant a já se naposled ohlédla po baráku kde jsme nechali Davida. Položila jsem ruku na okno a opět mi ukáplo pár slz. Budeš v pořádku, já to vím. Robin šlápl na plyn a auto se rozjelo. 

Tak zase trošičku dramatická část :D Dobře tak možná trošičku víc :D Doufám, že se vám to líbilo, a že mi napíšete zase svoje názory, komentáře, obavy, předtuchy a možná i kritiku moc ráda si to všechno přečtu :))) Pokud se vám to líbilo tak poprosím o vote :)) Díky moc všem za přečtení :)