Vlčí srdce

Přiznání

Tenhle díl bych chtěla věnovat mé čtenářce Nessie33. Máš vždy moc hezké komentáře, které moc potěší děkuju ti! :)

-"Kousl jsem tě." V klidu pronesl David a mikl rameny. Při tom si vstoupl a natáhl si boxerky. Začala jsem panikařit.

-"Ale proč jsi to udělal! Vždyť víš, že je tvoje kousnutí smrtelný!" David na mě nereagoval a šel si zapálit cígo. Odkdy kouří...

-"Davide!" Zařvala jsem na něj. V klidu se na mě otočil. 

-"Nevyšiluj, vždyť ses dřív chtěla stát vlkodlakem, tak jsem ti to splnil, máš být ráda...." Sedl si do křesla a nohy si vyhodil na malý stolek. Nepřestával kouřit cigáro.

-"Ale to bylo předtím než jsme zjistili, že je to smrtelný!" Držela jsem se za krk, který mě teď neskutečně pálil. 

-"Ale prosimtě.." Odfrkl si. 

-"O to ti šlo od začátku? Chtěl jsi mě zabít?" Do očí mi tekly slzy.

-"Počkej co? Co to..... slyšíš se vůbec?" Najednou vybouchl a vstoupl si. Byl fakt rozčílený a já nechápala proč.

-"No tak mi to vysvětli. Všechno co děláš tomu nasvědčuje." Pozorně jsem na nej hleděla.

-"Proboha proč bych tě měl zabíjet. Jako.... nemám slov, jsi normální? Co si to o mně vůbec myslíš?" Vyčítavě se na mě koukal.

-"No tak proč to děláš? Davide já už nevím co si mám o tobě myslet! Vždyť ti totálně přeskočilo! Nevím co mám od tebe čekat." Koukala jsem na něj a čekala co řekne. 

-"Ježiš udělal jsem to protože, vím, že ti to nic neudělá! Přemýšlela jsi o tom, že v sobě nosíš vlkodlačí dítě? Jako myslíš, že by se ti podařilo ho porodit a vůbec to přežít v lidské podobě? Pochybuju. Jo dřív by to bylo nebezpečné to co jsem udělal, ale né teď. Máš vlkodlaka v sobě tak tě nemůže zabít kousnutí jinýho vlkodlaka. Dítě to nedovolí. Od té doby co jsi otěhotněla se v tobě všechno změnilo, i když jsi to nepostřehla. Já to jen dokončil. Aspoň se teď o sebe můžeš postarat i sama jestli to bude zapotřebí." Vydechla jsem úlevou. Teď se na to koukám úplně jinýma očima.

-"Ty jsi mě nechtěl zabít..." Potichu jsem pronesla. Bylo to pro mě překvapení. 

-"Proboha Andreo kdy už pochopíš, že já bych ti v životě neublížil! Ať cítim cokoliv, dělám nebo se chovám bůh ví jak, ale já bych ti v životě neudělal nic, co by ti ublížilo. Najdu si, uškrtím, zabiju každýho kdo na tebe aspoň šáhne. Jak bych ti mohl udělat něco takovýho? Jak moc bych se nezměnil, jak moc by mi nepřeskočilo, co by se se mnou nedělo tohle zůstane navždy stejné. Pro tebe bych umřel Andreo. Radši bych umřel než ti něco udělal." Teď jsem fakt brečela. Ale dojetím. Jsem tak blbá. Z toho jeho proslevu jsem byla fakt dojetá, i když to na mě doslova zařval. Neměla jsem slov a jen na něj koukala jak hluboce vydechoval z toho jak to prožíval. 

-"Davide řekni proč to tak je. Proč bych jsi pro ní radši umřel? Uvědom si to, prociť to, vyslov to." Ve dveřích stála Katarína a za ní stála Angelica s Robinem. Mlčky přihlíželi na to, co se děje. David se na ní otočil a nepřestával rozrušeně vydechovat. Pár krát zamžikal a zase se podíval na mě. Upřeně se na mě díval a pak si prohrábl vlasy, stiskl si hlavu a upřeně se zadíval na zem. Sám nejspíš nechápal co právě cítí. Bylo toho na něj moc, emoce a city ho zaplavily a nedokázal se v nich vyznat. Najednou se prudkým pohybem napřáhl a shodil skleněnou vázu, která před tím stála na stolku. Trhla jsem sebou od nečekané rány. Váza se roztřískla o zeď pokoje a voda, která byla v ní vytvořila na steně mokrý flek. David se sklesle posadil do křesla. Předklonil se dopředu a obličej si položil do dlaní. Lokty se opíral o kolena a vypadalo to, že brečí. Obmotala jsem se peřinou a pomalu došla k němu. A podívala se na Katarínu, která jen přikývla. Opatrně jsem se rukou dotkla jeho zad. David sebou při tom doteku trhnul a podíval se na mě. Skutečně měl na tvářích pár mokrých cestiček, které za sebou zanechaly jeho slzy. Pohladila jsem ho po tváři a on mě za ruku chytil a stiskl jí. Klekla jsem si na kolena a objala ho. Přitiskl si mě k sobě a rukou mě pohladil po vlasech. Nebylo třeba nic říkat. Vrací se mi muj David. Vím to.

Po dlouhý době nová kapitola. Omlouvám se, ale teď mi ta škola fakt dává zabrat a prostě nestíhám všechno najednou, takže mi to snad odpustíte :D Nemohla jsem se moc dostat do psaní, takže je ta kapitola asi nudná tak se omlouvám :-\ Přesto budu moc ráda za vaše komenty a názory :) Pokud se líbilo tak budu taky moc ráda za vote. Díky všem co to čtou a zanechávají krásné komentáře a vote fakt mě to vždycky moc potěší :)