Vlčí srdce

Vůdce

Myslela jsem si, že odjela ze města. David šel ke dveřím. Když jí uviděl tak se mu opět změnili oči a z hrdla se mu vyrvalo zvířecí zavrčení. Obě jsme při tom nadskočily. Nevěděla jsem, že vlkodlaci můžou měnit třeba i jenom některé části těla. O jeho očích jsem sice věděla ale, že takhle i hrdlo, to byla novinka. 

-"Neřekl jsem ti snad, že máš vypadnout??!!" Vyjel na ní.

-"Davide, prosím ja nemám kam jít. Slibuju, že tu nikomu neublížim, prosím jen ať můžu zůstat." Rozbrčela se. Byl to nezvyk jí vidět brečet. 

-"Nemáš kam jít?? Jdi si za Samem, je tvůj vůdce, posloucháš ho na slovo tak si za ním jdi. Každopádně si jdi kam chceš ale tady nebudeš." 

-"Davide ale já za to nemůžu. Vždyť víš jak to funguje, když vůdce něco řekne tak to musíš udělat nemáš na výběr, já jsem neměla na výběr." Ještě furt brečela a David byl ještě furt tvrdý.

-"Že ne? Vždycky máš na výběr. Vždycky je rozhodnutí jen na tobě. Já odešel i přes jeho nařízení, takže to jde."

-"Ale ty jsi vůdce Davide. Proto ses mu mohl postavit proti němu, máš to v krvi, jsi alfa samec. A já už nepatřím Samovi patřím tobě. Vůdcem se vlk stává tehdy kdy mají k němu ostatní respekt, Sam už pro mě není autorita, patřím tobě. Proto se k němu už nemůžu vrátit." David povytáhl obočí.

-"Copak ti přeskočilo? Já nejsem žádný vůdce ani alfa samec. Nikdy jsem jim být nechtěl a ani nebudu."

-"To si ale nevybíráš prostě jim jsi, stal ses jim. Prosím jen mě nevyháněj, vlk samotář je to nejhorší co může být. Ty jsi neviděl co se tam teď děje. Jsou tam boje mezi plemeny o teritorium. Možná to nevíš ale máš taky dost nepřátel. Budu se ti hodit."

-"A čím by ses mi hodila? Vyhrožovala jsi Andree, Markovi. Nejsi tu vítaná." Ještě furt neustupoval.

-"Potřebujete čarodějku a já už jich pár znám a oni pomůžou, dlužej mi to. I kdyby sis našel vlastní tak si jako myslíš, že by ti pomohla zadarmo jenom za díky? Určítě by po tobě něco chtěla. A jak říkám potřebuješ někoho na svou stranu, protože jednou dojde i na tebe a budeš se muset taky postavit nějakému plemeni ať to chceš nebo ne, ostatní vlkodlaci tě dřív nebo později také vycítějí a k tomu potřebuješ smečku." David se zamyslel a otočil se na mě. Já jen pokrčila rameny a naznačila mu, že se má rozhodnout sám. Nebyla jsem výhradně proti, protože mi jí bylo zase docela líto. Vypadala fakt zoufale, když tam tak stála a prosila. Ještě k tomu začalo pršet a ona vypadala ještě lítostněji. David se taky vyditelně obměkčil.

-"Jestli je to nějaká tvá pomsta Angelico..."

-"Ne fakt ne, přísahám ti na co chceš, že ne. Nikomu neublížím. A budu tě poslouchat na slovo a pomáhat ti se vším s čím bude potřeba slibuju. Jen prosím dovol mi tu zůstat."  

-"Fajn. Ale stačí, když jednou něco skazíš Angelico a poletíš odsaď okamžitě a nejspíš po kousíčcích, protože tě mám už opravdu dost."

-"Dobře, děkuju." Už se taky ukldinila a zaběhla do lesa. Zavřeli jsme dveře.

-"Nemyslíš, že jsi byl na ní moc tvrdý?" Zeptala jsem se ho.

-"Ne, jí se nedá nikdy věřit a ani teď jí nevěřím musíme s ní být ostražitý. I kdyby to myslela fakt upřimně." Pohladila jsem ho po vlasech.

-"Jsem hrdá na to, že takový krásný alfa samec jako jsi ty, patří jenom mně." Řekla jsem to trošku ironicky a objala ho. David se rozesmál.

-"Ale jdi ty. Alfa samec... to zní fakt hloupě" Smál se. 

-"Ne ne, naopak zní to moc sexy. A je dobře, že je teď Angelica na tvojí straně. Doufám, že nám čarodějku sežene brzy." Pustila jsem ho.

-"Jsem ospalá a už se půjdu vysprchovat. Jestli chceš tak u mně můžeš zůstat. Jo a v ledničce máš jídlo tak jestli chceš tak si dej." Otočila jsem se a šla nahoru. 

-"Jo, dík. Já zůstanu." Šla jsem do srpchy. A konečně po dlouhý době jsem se cítila v bezpečí, a že je všechno v pořádku. O ničem jsem nemusela přemýšlet a byla jsem šťastná. Vylezla jsem ze sprchy, omotala se ručníkem. A vylezla z koupelny. David se válel na mojí posteli, a když jsem vyšla tak se usmál a prohlídl si mě od zhora dolů.

-"Leží se ti dobře?" Sarkasticky jsem se na něj ušklíbla a při tom šla k šuplíku abych si vyndala noční košilku.

-"Báječně se mi leží. Ještě, když mám tak krásný výhled." Pohoršeně jsem se na něj podívala a vyndala si košilku.

-"Tak teď máš po výhledu, dělej otoč se." Dala jsem si ruce na pas.

-"To pak ale nic neuvidím." Smál se David. To se mi na něm hrozně líbí, že je furt vysmátý a zvedá mi náladu.

-"No právě, šup." David se neochotně zvedl a šel ke stolu, čímž byl zády ke mně.

-"Se mně jako stydíš jo? Si jen počkej až najdem tu čarodějku." Ještě furt se smál ale pak přestal. Já se oblékla a šla k němu. Držel v ruce nějaký papírek z mého stolu.

-"Co to má být?" Zaraženě se zeptal. Vzala jsem mu to z ruky a podívala se.

-"Jooo.. ono mě před půl rokem srazilo auto. Byla jsem měsíc v nemocnici a měla jsem pár zlomenin. Nic si z toho večera nepamatuju a tohle je SPZ a značka toho auta, který mě mělo údajně toho večera srazit." David se na mě zaraženě podíval.

-"To je moje bývalé auto. Nechal jsem ho ve Virginii. Andreo máš tady datum autonehody, den před tím než jsem se proměnil. A právě z toho večera si nic nepamatuju. Asi jsem to byl já kdo tě srazil."

Tak, tady máte další kapitolku doufám, že se líbí a že mi napíšte názory a pocity ohledně toho. Budu moc ráda za vote tak jestli se vám to líbí tak o ně prosím. A pokud chcete ještě někdo věnování tak si můžete psát. Přeji vám krásný víkend a zajimavé čtení :)