Vlčí srdce

Chci tě

Stála jsem tam jako omámená a úplně v šoku. Dostala jsem husinu při jeho dotecích. Nejdřív mě napadlo, že bych ho odstrčila, ale po pravdě se mi to líbilo a přála jsem si aby to udělal už při prvním našem setkání. Nakonec jsem mu začala polibek vracet. Nejdřív to bylo jenom něžně, ale s každou chvílí jsme toho neměli dost a přidávali na tempu, začalo to být dost žhavé. Přejížděla jsem po jeho polonahém těle a on mi pomalu, ale jistě zajížděl pod tričko. Určitě by to neskončilo jen u toho líbání kdybych najednou neuslyšela klučičí hlasy. Markův tým se vracel do šatny, rychle jsem ho od sebe odstrčila a ustoupila, když kluci vešli tak rozsvítili. Vůbec nevím jak se jim to povedlo, protože já se o to před chvílí pokoušela. Podívala jsem se na Davida a on už měl na sobě tričko, ten je teda rychlý. Kluci na nás zvědavě koukali a pak do šatny vešel Marek. Podíval se na nás oba a pak se zeptal.

-"Co tady tak dlouho děláte?" V jeho hlase šla slyšet nervozita, jelikož mu bylo zcela jasné co jsme tu dělali a určitě ho napadali ještě horší věci než to co jsme tu dělali ve skotečnosti. Zareágovala jsem první.

-"Nic, jenom si povídáme. " Podívala jsem si při tom na Davida abych se ujistila, že mu nehodlá říct co jsme s ním ve skotečnosti dělali, a že mi pomůže se vymluvit.

-"A proč si tu povídáte ve tmě a tak dlouho?" Nevěřil mi Marek.

-"Aby ses měl na co ptát." Odsekl David a vyšel ze šatny. Šla jsem za ním. Došli jsme až k autu a on mi otevřel dveře. Nasedla jsem a on mě povezl domů. Celou cestu jsme mlčeli. Mě se honilo v hlavě to co se právě stalo a jemu se nejspíš v hlavě honilo to co se mohlo stát, kdyby tam nevtrhnul Marek. Zastavil u mně před barákem. Nejdřív jsme v autě jenom tiše seděli a pak najednou promluvil.

-"Andy podívej, chci abys věděla, že to co se stalo dneska není žádný úlet ani výkyv emocí, vážně se mi líbíš a prostě tě chci... chci to s tebou zkusit. Ale nevím jak to cítíš ty." Při tom mi ale nekoukal do očí ale před sebe a na volant, až když to dořekl tak se mi podíval do očí a byla v ních vidět naděje a upřímnost. To jeho srdečné přiznání mě fakt moc potěšilo. Bylo to přesně to co jsem potřebovala na danou chvíli slyšet, potřebovala jsem si ujasnit co to mělo znamenat, co chce dělat dál a jak to se mnou myslí. A jsem šťastná, že to se mnou myslí vážně.  

-"Já to s tebou taky myslím vážně" Při tom jsem ho teď políbila já. Začali jsme se líbat a on mi vsunul ruku do vlasů a druhou si mě tisknul k sobě. Pak ale najednou přestal a řekl.

-"Andy než to zajde někam hodně daleko tak o mně musíš něco vědět. Neřekl jsem ti o sobě všechno." Mluvil zase vážně, docela mě to děsilo.

-"Co tím myslíš? Doufám, že nejsi nějaký maniak co svoje holky zabíjí v autě." Zasmála jsem se a snažila se ulehčit jeho intonaci hlasu.

-"Ne to fakt ne, jinak bych to už udělal na té party" Také se zasmál.

-"Víš já ti chci jen říct, že jsme se s tebou dříve už setkali. Myslím, než jsem nastoupil na tuhle školu. A taky s tím souvisí to místo na, které tě chci o víkendu zavézt."  Tázavě jsem se na něj podívala.

-"Vážně? Já si to nepamatuju... doufám, že jsem zrovna nebyla nějaká opilá." Zase jsem se zasmála a on taky.

-"No možná jen trochu, docela ses motala" Sakra no to je trapas. Ještě furt jsme seděli v autě, už mi to přišlo divné si tu s ním tak dlouho povídat, ale ještě jsem se nechtěla loučit.

-"Nechceš dovnitř? Napjatě jsem čekala co odpoví. David se zamyslel a pak vážně pronesl.

-"Jenom, když mi dáš najíst, protože mám po tom tréninku příšerný hlad" Pak se široce usmál. Byla jsme nadšená, že souhlasil ihned jsem ho potáhla dovnitř a usadila ke stolu. Otevřela ledničku a zeptala se.