Vlčí srdce

Hororová scénka

Ehm ehm tahle kapitola bude trošku erotického kontextu takže 18+ jo. Je to jen upozornění abych tady nepohoršovala mladší čtenáře, ale číst to samozřejmě můžete, ale už na vlastní nebezpečí :DD Jinak všechny vás lovískuju takže enjoy it!

Hladově jsem hltala kusy masa a zdálo se mi, že jsem nic lepšího nikdy neměla. Konečně jsem uhasila svůj hlad a po těle se mi rozlil blažený pocit. Najednou jsem si vzpomněla na Davida, který mě celou tu dobu jen mlčky sledoval. Podívala jsem se na něj, vypadal, že byl celkem v šoku. Podívala jsem se na mrtvou srnku a pak zase na něj. 

-"Děsím tě?" Zeptala jsem se.

-"Ne... jen je to divný. Mně to trvalo celkem dlouhou dobu než jsem dostal chuť na syrové maso a celkově se začal zajímat o lov. Neni ti špatně?" Nakonec se zeptal.

-"Ne vůbec. Naopak, cítím se skvěle. " Byla jsem nabitá energií a celkově jsem se cítila mnohem, mnohem líp. 

-"Fajn, měli by jsme se už pomalu vracet zpátky už se stmívá." Přikývla jsem a popoběhla za ním. Jak jsem už říkala, absolutně jsem ztratila orientaci a nevěděla jsem kde jsme, takže nás vedl on.

-"Myslíš, že už nebudu moct jíst nic jiného kromě syrového masa?" Zeptala jsem se ho za běhu. 

-"Já fakt netuším. Možná je to jen dočasná reakce na těhotenství, že se ti změnili chutě. A nebo taky je to vlkodlačí dítě a aby mělo dostatečný vývoj tak to potřebuje syrové maso. Já fakt nevím Andy. Jak jsem říkal musíme si o tom promluvit s Katarínou." Uvažoval David.

-"A co, když mi to zůstane na furt?" Docela jsem se toho bála. Nechci být stvůrou. Chci žít normální život. Nebo aspoň normálni do té míry jaký to jde. 

-"Nezůstane.... snad. A když jo, tak znám celkem dost vlkodlaků, u kterých je to normální styl života a tráví ve vlčí podobě více času než v té lidské. Angelica tak také dlouho žila... a i já. A nemyslim si, že pár krát za den si někoho ulovit bude velký problém... dá se s tím žít. " Sice, mě teď celkem povzbudil, ale stejně bych takový život mít nechtěla. Jo je to sranda, lov mě baví, ale nechci aby mi to nahradilo všechnu ostatní stravu.

-"Ale vždyť Robin, ten je taky vyloženě na maso a krev ne? A přitom jí i normální jídlo. Takže já bych se asi taky mohla nějak ovládat." Napadlo mě. 

-"Tak o tom by sis měla promluvit spíš s ním než se mnou." Odsekl David. Šlo vidět, že o něm ještě furt nechce mluvit, ale tohle řekl asi trochu víc naštvaně než chtěl, protože poté se hned opravil.

-"On to bude asi vědět líp než já, když se s tím setkal." Najednou jsem si ale na něco vzpomněla a prudce se zastavila. 

-"Sakra Davide a co, když je to následek toho, že mě Robin kousl? Třeba se ze mně stává lugaru. Nebo je ze mně napůl lugaru a napůl vlkodlak. A co, když je teď lugaru naše dítě?" Začala jsem panikařit.

-"Prosimtě nešil. Jak by mohlo být naše dítě lugaru? To s tím nemá nic společného, teda leda, že by to bylo jeho dítě." Dlouze se na mě podíval. Nevím na co tím naráží. Nebo teda vím, ale nechápu jak na to může narážet!

-"Zbláznil ses?!" Vyhrkla jsem.

-"Jen se ujišťuju. V tom případě si myslím, že neni čeho se obávat. A co se týče tebe...  chuť na krev nemáš ne? Tak bych to moc nehrotil. Navíc vždycky jsi ho přesvědčovala o tom, že být lugaru neni zas tak hrozné... tak by ses v tom teďka mohla přesvědčit na vlastní kůži" Šlo vidět, že je celkem podráždený z toho rozhovoru o Robinovi. Tak jsem se rozhodla už nepokoušet moje štěstí a tuto diskuzi uzavřít.