Vlčí srdce

Přeměna

Ráno jsem se vzbudila úplně rozlámaná. Byla jsem hrozně unavená a zdálo se mi, že to co se stalo včera byl jenom zlý sen.  Šla jsem se vysprchovat, stála jsem pod vodou asi půl hodiny a přemýšlela co mám dělat dál. Vylezla jsem ze sprchy a sedla si k noťasu, vyjela jsem si google a napsala do vyhledávače "werewolfs (vlkodlaci)" vyjelo mi plno stránek a já se pustila do čtení. Bylo tam hrozně moc informací, odkaď vlkodlaci pocházeji, jak probíhá jejich přeměna, jak se stát vlkodlakem a tak dále. Bylo tam hrozně moc možností ale všechny z nich stejně nebyli reálné a byli to jen mýty a výmysly. Někde bylo napsáno, že se můžou přeměnit jen za úplňku a nebo jen, když udělají koutoul přes kládu což je fakt blbost. Nebo se člověk může stát vlkodlakem, když ho zakleje čarodějnice, kousne ho vlkodlak, nebo vypije vlkodlačí moč. Hnus. Zavřela jsem noťas, opřela se o opěrátko židle a přemýšlela jestli je to možné nebo ne. Popadla jsem mobil a vytočila jeho číslo.

-"Noooo??" Ozvalo se ospale a otráveně z telefonu. Ježiš dyť už je půl dvanáctý.

-"Ahoj promiň jestli jsem tě vzbudila." Omluvila jsem se.

-"Ahoj to je dobrý, nevěděl jsem, že jsi to ty... promyslela sis to?" Už nezněl otráveně ale naopak, byl rád, že jsem zavolala.

-"Jo docela jo. Chci se s tebou sejít a chci vysvětlení, ale musíš mi slíbit, že nebudeš lhát a budeš mluvit jen pravdu." Nevěděla jsem přesně co po něm chci, chtěla jsem asi vysvětlení a nějaké důkazy.

-"Jasně, a kde se chceš sejít?" 

-"Přijeď ke mně." No doufám, že si nemyslí, že po tom všem něco bude.

-"Ok" Hned souhlasil a ja to típla. Byl tu asi za 10 min. Vyšla jsem z baráku a šla za ním. Čekal co se bude dít dál.

-"Dřív než se tě budu na cokoliv ptát tak chci aby jsi mi dokázal to, co jsi tu včéra tvrdil jinak to nemá smysl se o čemkoliv bavit." Docela překvapeně na mě koukal a trvalo dost dlouho než odpověděl.

-"Dobře, jestli to je jediný způsob jak mi uvěříš." Šli jsme do lesa za náš barák. Když jsme došli dostatečně daleko a ujistili se, že tam nikdo není tak promluvil.

-"Chci aby jsi věděla, že až se to stane tak to budu ještě furt já a budu při smyslech. Nikdy ti neublížim. Zůstaň tu." Šel dál za nějaké stromy.

-"Kam jdeš?" Zavolala jsem na něj.

-"Pochybuju, že se chceš koukat na to jak se svlíkám, i když včera jsi proti nebyla." Při tom se arogantně ušklíb. Teď bych po něm nejradši něco hodila. A zase si říkam jak jsem blbá, k ničemu z toho by nedošlo, kdybych nebyla tak lehkomyslná a nevrátila mu ten polibek v šatnách, život by byl krásný a já bych ho nadále jen obdivovala. Byl za těma stromama už nějakou chvíli a já mu stále nevěřila, každou chvíli jsem čekala, že odtamtaď vyleze a řekne mi, že si to jen vymyslel. Po chvíli mě to ale přestalo bavit a já šla za ním. Najednou se předemnou vynořil ten obrovský vlk. Leknutím jsem vyjekla a ustoupila, přičemž jsem zakopla o kořen a spadla na zadek. Vlk udělal oči v sloup. Ten jeho výraz, jo je to on. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Stál předemnou, není to možné. Zvedla jsem se a pomalu šla k němu. Jen na mě zvědavě koukal a sledoval každý můj pohyb. Natáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po hlavě, jeho srst byla příjemná a měkká na dotek, jako bych hladila plyšáka, vlk ale najednou vycenil zuby. Z jeho hrdla se vyrvalo hlasité, děsivé vrčení, které se po chvíli změnilo v šílený řev. Ježila se mu srst na hřbetu a bocích a jeho postoj se změnil v útočný. Hrozně mě to vyděsilo. Ztáhla jsem ruku zpátky k sobě a začala pomalu ustupovat. Vlk se chystal k útoku. Najednou vyskočil a přeletěl nademnou. Rychle jsem se otočila a spatřila obrovského, černého vlka na, kterého se teď David vrhnul.

Tak, tady máte konečně další kapitolku. Doufám, že se líbí, proto dávejte komenty, pište názory a pocity a pokud se líbí tak dávejte vote, děkuju :))