Slib

2K 112 10
                                    

Tak tuhle kapitolku chci věnovat @Romisek, protože mi taky vždycky píšeš moc hezký komentáře a byla jsi jedna z prvních, která to začla číst. Díky ti :))

Když jsme dojeli k němu domů tak jsme šli rovnou nahoru. Nikdy jsem tu u něj moc dlouho nebyla. Tak jsem si začala prohlížet co všechno tu má. Docela obyčejný klučičí pokoj, měl docela rozházený věci, všude se mu váleli peníze, měl docela dost počítačových her a nějakých dalších drobností, měl to tu ale moderně udělaný. 

-"Kde máš rodiče?" Otočila jsem se na něj. On byl opřený o rám dveří a sledoval mě.

-"Ve Virginii. Od té doby co jsem se stal vlkodlakem jsme si spolu moc nerozuměli. Byl jsem až moc výbušný." Mluvil o tom úplně v pohodě proto jsem nedokázala rozeznat jestli se mu po nich stýská nebo ne.

-"Aha a oni o tom vědí, že jsi vlkodlak? A jak tu bydlíš takhle sám? A odkaď máš ten barák?" Vyptávala jsem se. 

-"Ne oni nevědí nic. A ten barák je náš. Jenom jsme ho dřív ponajímali. My máme takových několik." Usmál se mé zvědavosti.

-"Aha. Víš... mého táty si nevšímej, on si na tebe časem určitě zvykne a bude tě mít rád. Jen ho to dneska nejšpíš šokovalo."

-"Jo, já to chápu. Na jeho místě bych asi reagoval stejně." Usmál se. 

-"Davide, chci si s tebou promluvit." Sedla jsem si na postel. On se přestal opírat a taky si přisedl.

-"Hodně jsem o tom přemýšlela... kdyby nám něco nevyšlo s tou čarodějkou, tak se stanu vlkodlakem, ale prostě budu s tebou" David vytřeštil oči a vstoupl si.

-"No tak na to zapomeň." Věděla jsem, že takhle zareaguje.

-"Ale je to můj výběr." Stála jsem si za svým.

-"Ale i můj. Já ti to nepřeju Andy." 

-"Ale ten jeden den, kdy se budu přeměňovat vydržím, pak už budu žít úplně normálně... s tebou." Snažila jsem se ho přesvědčit.

-"Změní tě to"

-"Ale nejdůležitější bude, že city k tobě my zůstanou."

-"Nebudeš žít normálně, viděla jsi jakej mám problém se sebekontrolou."

-"Je to otázka času. Angelica se ovládá normálně." Docházeli mu argumenty.

-"Já to prostě neudělám." Ten je tvrdohlavej to není možný.

-"Děláš jak kdybych se tě na to ptala a čekala na tvoje schválení." On se na mě pobaveně podíval.

-"Jako a jak bys to chtěla udělat bez mého souhlasu? Mě jako znásilníš nebo co?" Začal se smát. To je dobře, že se směje aspoň už není tak napjatý.

-"Nemusela bych. Ty bys do toho šel sám." Usměv jsem mu opětovala.

-"Co tím chceš říct? Že se jako nedokážu ovládat?" Ušklíbl se na mě. Já jsem šla k němu a políbila ho. On mi to vrátil a za chvíli jsme se už váleli po posteli.

-"Jak vidíš tak se ještě furt ovládám." Šeptl mi na ucho. To ale není na dlouho řekla jsem si. Sundala jsem si tričko a džíny a zůstala jen ve spodním prádle. On mě líbal na krku a pak sjížděl níž. Jednou rukou mi přejížděl po stehnu a druhou po břiše. Sblékla jsem mu tričko a po chvíli měl zase ty vlčí oči, teď se mi to dokonce líbilo ještě víc. Ale on najednou přestal.

-"Ok přiznávám, měla jsi pravdu, vyhrálas. Spokojená?" Usmíval se a začal si natahovat tričko.

-"Ne" Tričko jsem mu zase začala sundavat. On na mě jen v pobaveně koukal.

-"Nemysli si, že to dneska udělám." Ještě furt se usmíval.

-"Proč?" Podívala jsem se mu do očí. Ne neměla jsem pravdu, moc dobře se ovládal a dovoloval mi přesně to co chtěl, všechno měl pod kontrolou.

-"Protože jestli to fakt udělám, což doufám, že ne tak až tehdy kdy dokončíš školu, budou prázdniny a my se odsaď odstěhujem. Ale slibuju ti, že kdyby to fakt nevyšlo tak to udělám" Bylo to logický a rozumný. Hodila jsem mu tričko do obličeje a dělala, že trucuju. On se zasmál a vzal si tričko.

-Ty se taky oblíkni než si to rozmyslim." Ještě furt se usmíval.

-"Nechci budu spát takhle." Zalezla jsem pod jeho peřinu. Cejtila jsem se tu líp než doma, přišlo mi to tu útulnější a bezpečnější.

-"Jak si přeješ." Vlezl si taky pod peřinu a otočil se na mě. Já se k němu přisunula a přitulila se. Byl to ten nejhezčí pocit. Nebo spíš jeden z nejhezčích pocitů, které jsem s ním měla. Když jsem s ním tak je hezké všechno.

-"Zítra to už začneme řešit s Angelicou?" Zeptala jsem se.

-"Určitě." Poloospale mi odpověděl a já taky hned usla.

Tak, doufám, že se vám to líbí, a že vás to baví číst. Budu ráda, když mi budete psát svoje názory a pocity do komentů taky se mně tam můžete na cokoliv ptát nebo psát nějaké požadavky. Pokud se vám to líbí tak budu moc ráda, když dáte vote. Děkuju a přeji příjemný týden a ať už tu máme zase víkend :D

Vlčí srdceKde žijí příběhy. Začni objevovat