Vlčí srdce

Usmíření

Když jsem se rozloučil s Andreou tak se mi výrazně zhoršila nálada. Jak to bez ní tak dlouho vydržím? A ještě k tomu s Angelicou, to bude za trest. Možná jsem to trošku přehnal. Když tak hrozně chce jet tak jsem jí měl nechat, možná už si dělám starosti až moc a tím jí omezuji. Stál jsem chvíli ve svém pokoji a uvažoval jsem, zda nebudu litovat toho, co se chystám udělat. Seběhl jsem schody dolů a namířil to ke dveřím. Angelica, která ještě furt seděla v kuchyni si vstoupla a šla za mnou.

-"Kam letíš?" Zeptala se a rychle mě doběhla.

-"Jdu za Andy." Rychle jsem odsekl a otevřel dveře.

-"Počkej. Stůj!" Křikla na mě a já se na ní tázavě otočil.

-"Co je?" Netrpělivě jsem na ní vyštěkl.

-"Vždyť jste se oba shodli, že tady to pro ní bude bezpečnější. A vždyť nás bude zdržovat, bez ní to bude rychlejší." 

-"No ale teď jsem si ro rozmyslel." Vyšel jsem ven a namířil to k autu.

-"Davide. Teď přemýšlíš spíš o sobě než o ní. Teď ti jde o to, že si myslíš, že to bez ní nevydržíš a zapomínáš na to, že to pro ní může být vážně nebezpečný. Nech jí doma, když už jste se tak domluvili." Snažila se mi to vymluvit amě to začínalo pomalu vytáčet.

-"Tobě to může být každopádně jedno. Nebo počkej o co ti jde Angelico? Víš snad něco navíc?" Zaačalo mi to být hrozně divný.

-"Ne, jen se snažím pomoct." Oponovala Angelica. 

-"Fajn, tak si laskavě dřepni do toho auta a jedem." Otevřel jsem auto a gestem jí ukázal ať tam okamžitě vleze. Ještě v autu jsem jí zkoušel zavolat ale nebrala to. Když jsem dojel k ní domu tak jsme oba vylezli a šli ke dveřím a já zazvonil. Dveře se otevřeli a stál tam její táta.

-"Dobrý den, pane Murryere mohl bych mluvit s Andy?" Nepřátelsky na mě koukal a já čekal kdy mi jednu vlepí za včerejšek.

-"No já bych s ní taky moc rád mluvil, ale víš problém je v tom, že moje dcera s tebou včera odjela ani nevím kam, nic neřekal ani nevysvětlila a od té doby jsem jí neviděl a teď za mnou chodíš jestli s ní můžeš mluvit?" Jeho výraz v obličeji mi docela naháněl strach a měl jsem pocit, že kdyby mě chtěl momentálně uškrtit tak by mi síla vlka asi nepomohla. 

-"Ale já to nechápu. Před půl hodinou jsem jí poslal domů a už tu měla být." Začínal jsem si dělat starosti a to nemálo.

-"Co tím chceš říct. Že jsi jí ztratil? Děláte si ze mně už ale srandu ne!??" Už na mě řval.

-"Já... já myslím, že asi jela za Markem já tam hned skočím a zjistím to." Rychle jsem odešel a potáhl za sebou Angelicu. Když už jsme byli dostatečně daleko tak jsem jí strčil před sebe. 

-"Kde je Andrea! Neříkal jsem ti snad něco? Máš 3 vteřiny na to abys mi řekla kde je, než ti zlomím vaz." Ani si nedokázala představit jak teď zůřím. Fakt jsem byl připravený jí něco udělat.

-"Davide prosím já ti přísahám, že o ničem nevím!" Vyděšeně začala brečet.

-"Před chvílí jsi mě přesvědčovala aby jsem jí nechal tu, takže mi laskavě nelži." Začal jsem ztrácet kontrolu a v té chvíli jsem se proměnil. Zaujal jsem útočnej postoj a vycenil na ní zuby. Angelica se dala na útěk a po chvíli jsme už utíkali ve vlčí podobě lesem. Rychle jsem jí doháněl a pak už stačilo jen vyskočit. Povalil jsem jí na zem a zuby popadl za krk. Přesně jsem ale věděl jaký musím mít stisk abych jí neublížil ale jen zastrašil. 

-"Mluv!" Zavrčel jsem ještě víc a telepaticky jí přikázal. Ona na mě vyděšeně koukala.

-"Když jsem tí říkala, že teď jsem na tvojí straně a, že teď budu poslouchat jen tebe tak jsem to myslela smrtelně vážně. Nemám nic společný s tím, že Andrea zmizela. Vím ale na devadesát procent, že je u Sama a asi vím přesně kde." Věřil jsem jí. Jak bych jí mohl nevěřit, když jsem jí teď viděl přímo do hlavy a četl jí myšlenky. Povolil jsem stisk a pustil jí. Bylo mi to líto, že jsem jí nevěřil. Teď už vím zcela jistě, že to myslí vážně, a že jí můžeme věřit.

-"Promiň, neměl jsem vyjíždět... jen si dělám starosti o Andreu." Ustoupil jsem.

-"Dobrý to přežiju už jsem zvyklá. Neboj Andree nic neudělaj to jsem si jistá oni potřebujou tebe."

-"Tak pokud mě tam chtěj tak mě tam dostanou. A Sam o tom bude hodně ale hodně litovat." Rozeběhl jsem se směrem k Virgínii a Angelica se vrhla za mnou.

Tak konečně tu máte další kapitolu :))) Doufám, že se vám líbí a že vás to baví a omlouvám se, že to teď tak trvá :( Budu ale moc ráda, když mi napíšete názory a pocity a třeba jak si myslíte že to dopadne :))) Pokud se vám to líbilo tak budu moc ráda za vote a omlouvám se za případné chyby.