Vlčí srdce

Probuzení

"Mmm... ježiš nemůžu se hýbat, au ne tak můžu ale hrozně mě bolí bok... fůj no co to mám v puse, ňákou hořkou sračku... že bych se včéra moc vožral? Sakra nic si nepamatuju... nebo moment? Myslím, že jsem běžěl lesem po tom co jsme se dost drsně pohádali s mou rodinou a já utekl z našeho města myslim, že jsem zrovna běžel Appalačským lesem u Severni Carolíny, když v tom jsem najednou uslyšel prudce brzdící pneumatiky auta, pak si pamatuju jak jsem tam rychle běžel se podívat a najednou.... sakra nemůžu si vzpomenou... hrozně mě bolí hlava... nebo počkat uviděl jsem nějakou holku ležící na zemi, jo jo jo ještě jsem se lekl, že je mrtvá, ale nebyla najednou se zvedla a koukala na mě... snažil jsem se nehýbat abych jí neviděsil, přemýšlel jsem jestli mám rychle utéct ale ty její oči ty úžasné oči, byla tak krásná, šla ke mě, proč se mě nebála? Nechápu to. A pak? Pak si pamatuju jen šílenou bolest... moment? Kde teď vlastně jsem?" Otevřel jsem oči, rozhlédl jsem se a došlo mi, že vůbec nemám tušení kde jsem. Zvedl jsem se a najednou se mi příšerně zatočila hlava a zase jsem padl na něco měkkého, byla to matrace. Opět jsem se zvedl a podíval se do zrcadla co vyselo na zdi... no... musím říct, že vypádám fakt příšerně, obvykle vypadám mnohem líp. Pak jsem si všiml, že stojím úplně nahej uprostřed docela velkého pokoje, který byl docela prázdný až na malou telku naproti, které bylo křeslo a gaučík a menší stolek. Rozhodl jsem se vyjít z pokoje a prohlídnout si místo, ve kterém vlastně jsem, na víc jsem potřeboval něco na sebe a měl jsem příšernej hlad, a když mám hlad tak to není dobrý, jelikož pak jsem příšerně výbušný, nervní a agresivní, otevřel jsem dveře a uslyšel dva hlasy v prvním patře, byla tam holka a kluk o něčem si povídali ale pořádně jsem jim nerozuměl, pak jsem slyšel kroky na schodech tak jsem se rychle vrátil do pokoje a přemýšlel co mám dělat nebo kam se mam schovat. Hele okno! No jasně vylezu oknem. Otevřel jsem okno a zjistil jsem, že jsem docela vysoko typuju to tak na 3 patro, kdybych byl obyčejný kluk tak se asi zaleknu a rozmyslím si to ale takhle? Proč ne. A skočil jsem, sice dopad nebyl tak ideální jakým jsem ho plánoval ale nic mi není. Prohledl jsem si ten dům, vůbec ho nepoznávám a už vůbec si nepamatuju jak jsem se sem dostal, no každopádně to je jedno zdrhám do lesa ještě, že je ten barák tak blízko lesa, nerad bych totiž běhal po městě úplně nahý. Když jsem se dostal do lesa tak jsem se proměnil.

Jestli se líbilo tak dávejte vote, comment, follow :))