Vlčí srdce

Nebezpečná pánvička

Pomalu jsem se k němu doplazila a opatrně se snažila nahmatat tep. Najednou jsem uslyšela dole bouchnutí dveří a kroky po schodech. Do pokoje přiběla Angelica, a když si všimla ležícího vlka uprostřed pokoje tak sebou trhla.

-"Co.... co se tu stalo" Zavrtěla nechápavě hlavou a ukázala na Davida. Jen jsem se na ní nechápavě podívala. 

-"Prostě se proměnil. Bolestivě ale rychle. A nebyl to David, kterého známe. Jeho oči byli tak.... tak bezcitné." Vydechla jsem. Angelica si klekla vedle nás. 

 -"Nechápu to. To se vůbec nemělo stát, vždyť on už měl být jen člověk." Nechápavě si ho prohlížela. Najednou se vlk zase probral. S Angelicou jsme si rychle vstouply a ustoupily. Vlk také vstal a otřásl se. Najednou se proměnil a před náma stal nahý David. Jen jsme se šokovaně dívaly a vyčkávaly. David se najednou usmál.

-"Kdyby jste se teď viděly. Ty vaše obličeje... k popukání." Pronesl to tak povrchně a začal se smát. Tázavě jsme se po sobě s Angelicou podívaly. Angelica vzala tepláky ze židle a natáhla je k němu.

-"Nechceš si je na sebe vzít?" Zeptala se.

-"Ne dík. Za chvíli si stejně půjdu zalovit. A děláte jak kdybyste mě takhle viděly poprvý." Ušklíbl se a sešel schody dolů. 

-"Vidíš. Říkala jsem to. Je nějaký divný." Vyděšeně jsem se podívala na Angelicu. 

-"Je... a on dřív lovení neměl moc rád, protože se pak hůř ovládal a příliš se nechal unášet zabíjením. Zkoušela jsem ho to naučit ale nechtěl. Třeba je to nějaký nežádoucí účinek toho, že se ho Katarína pokoušela učinit normálním. Musíme jí zavolat." Přikývla jsem. Angelica zavolala Kataríně a chvíli s ní mluvila.

-"Tak co?" Zeptala jsem se hned po tom co spolu domluvily. 

-"Mám jednu dobrou zprávu a jednu špatnou. A začnu dobrou. Katarína už je na cestě k nám, ale bude tu až zítra." Zakřenila se Angelica.

-"A to je ta špatná? Že tu bude až zítra?" Doufala jsem.

-"Ne. Ta špatná je, že neví co s ním je. Ale prý má tušení tak uvidíme co řekne, zatím ho prý máme hlídat, protože může být nebezpečný. " Dokončila to.

-"A jak si to představuješ? Jak bys ho chtěla hlídat? Neni to tří leté děcko. " Nechápavě jsem vyjela. Angelica pokrčila rameny.

-"Ty jsi láska jeho života tak něco vymysli." Ušklíbla se. Neměla jsem žádný nápad.

-"Fajn tak navrhuju to, že by jsme ho měly někde zavřít. Vím, že tu má dole sklep a tam by jsme mohly zavřít dokud nepřijede Katarína." Vykulila jsem na ní oči.

-"Děláš si srandu? A jak si to zase představuješ? Pochybuju, že tam půjde dobrovolně." Vůbec se mi ten nápad nelíbil.

-"Můžem ho praštit po hlavě." Usmála se. 

-"Nebo ho můžem rovnou zabít a máme po problému." Ironicky jsem navrhla.

-"Nebudeme ho mlátit po hlavě, vim o způsobu jak ho uspat. Potřebujem ale nějaký 100% alkohol, chce to nějakou dezinfekci nebo tak něco. Namočíme do toho ubrousek a pak už jen stačí vhodná příležitost." Angelica přikývla a po chvíli už jsme prohlédávaly dům. Nakonec jsme našly co jsme hledaly. Všechno bylo připravené a teď už jsme jen čekaly až se David vrátí z lovu. Seděly jsme v jeho pokoji a vyčkávaly. Po chvíli jsme uslyšely bouchnutí dveří a kroky po schodech, vyděšeně jsem se podívala na Angelicu a ta jen kývla hlavou, že jsme připravený. David vešel do pokoje a obě si nás prohlédl.